Článek
Francouzská politika vůči západní Africe zažívá další ránu. Prezident Emmanuel Macron v neděli oznámil stažení francouzských vojáků i velvyslance z Nigeru. Vztahy Paříže a Niamey jsou napjaté od červencového puče, kdy nigerská armáda svrhla demokraticky zvoleného prezidenta země.
Nigerská vojenská junta Francii několikrát vyzývala, aby svých 1500 vojáků stáhla. Macron to ale dosud ignoroval s tím, že neuznává legitimitu vedení země. V nedělním rozhovoru pro stanici France-2 prezident řekl, že mluvil se svrženou hlavou Nigeru Mohamedem Bazoumem a o rozhodnutí ho informoval.
Vojáci odejdou do konce roku, velvyslanec do několika hodin. „V následujících týdnech a měsících to budeme konzultovat s pučisty, protože chceme, aby to proběhlo mírově,“ prohlásil Macron. Zdůraznil, že Francie nadále uznává Bazouma za „jedinou legitimní autoritu“ v Nigeru.
Macron rozhodnutím ukončil „neudržitelnou situaci“, upozorňuje agentura AFP. Francouzský ambasador nemohl od konce srpna vycházet z areálu velvyslanectví, protože mu hrozilo zatčení. Ubývalo tam i zásob jídla a vody.
Završení dlouhého francouzského ústupu
Macronovo oznámení se dalo očekávat. Přesto jde o významnou událost, poznamenává agentura AP. Francie se totiž už kvůli převratům musela v poslední době stáhnout z Mali a Burkiny Faso. Všechny tři státy jsou bývalé francouzské kolonie a Paříž si tam stále zachovávala vliv.
Ještě letos v březnu Macron během své cesty po Africe plánoval nové nastavení vztahů se zeměmi na kontinentu. Už tehdy se ale snažil zachránit ztracené pozice (psali jsme zde).
Puč v Nigeru
Svržená nigerská vláda byla pro Západ důležitá mimo jiné díky spolupráci v boji s radikálními islamisty.
Prezident Macron tehdy chtěl své africké partnery přesvědčit, že skončilo období, kdy se Elysejský palác vměšoval do politického dění v těchto zemích. Došlo k tomu nicméně v době, kdy vliv, ale i obliba Francie napříč africkými zeměmi klesaly.
Potvrdily to později převraty v Nigeru, Gabonu. Od roku 2020 tak v regionech střední a západní Afriky došlo, včetně toho gabonského, k již osmému puči (Mali, Burkina Faso, Čad, Guinea, Niger, Gabon), spočítala agentura Reuters.
Tyto převraty mají mnoho společného. Mimo jiné, že za nimi stojí armádní představitelé, kteří se vymezují proti v zemích silně přítomnému francouzskému vlivu. Právě na ten poukazují jako jeden z důvodů, proč se často rozhodnou vzít vše do svých rukou.
„Francie si v těchto zemích udržovala loutkové vlády, protože to byly země bohaté na nerostné suroviny… Dlouhodobě se ukazuje, že francouzská neokoloniální politika je neudržitelná,“ vystihl nedávno podstatu problému pro Seznam Zprávy afrikanista Jan Záhořík z katedry blízkovýchodních studií Západočeské univerzity v Plzni.
Podle něj tak byl jedním ze zásadních motivů pro převraty v těchto zemích právě desítky let dlouhý francouzský vliv, nejen ekonomický, ale i politický. Využívali k tomu lídry jednotlivých států. Důsledkem nicméně bylo, že toto partnerství zemím ani místním lidem téměř nic nepřineslo.
„Problém je v tom, že běžný smrtelník nikdy neměl pocit, že by se ho francouzská slova o rozvoji demokracie jakkoliv dotkla. Takže nyní nastal čas, dá se říct, ke konečnému zúčtování s francouzskou koloniální politikou,“ popsal dále český expert.
Místo Francie přichází Rusko
Přestože vinit Francii přímo z převratu nelze, poukazují odborníci na provázanost dlouhodobého francouzského působení v těchto zemích s rostoucí nespokojeností, která vyústila právě už poněkolikáté v převrat.
„Převraty jsou jakýmsi vyvrcholením desítek let trvajících snah Francie o udržení si svého vlivu v těchto zemích prostřednictvím loutkových či loajálních vlád… Francie je doslova ztělesněním tzv. neokolonialismu,“ domnívá se Záhořík.
Ustupování Francie má další důležitou rovinu – vliv v regionu získává Rusko. Právě puč v Nigeru měl i výrazný ruský rozměr. Demonstranti podporující juntu v ulicích opakovaně například mávali ruskými vlajkami.
V Africe často Moskvu vnímají lépe než evropské mocnosti, protože ji nemají spojenou s koloniální minulostí.
„Rusko se snaží být vnímáno jako možný partner, který nemá vazby na koloniální historii podobně jako Čína. Samotné Rusko se snaží o silnější spolupráci s Nigerem dlouhodobě, právě kvůli nerostnému bohatství a uranu především,“ řekl již dříve pro Seznam Zprávy afrikanista Jakub Zbýtovský z Univerzity Hradec Králové.
Africko-ruské vztahy
Pokračování spolupráce nastavené Jevgenijem Prigožinem je v zájmu Kremlu i afrických vlád. Vazby i zisky vagnerovců by mohl převzít přímo ruský stát.
V Nigeru i dalších afrických zemích se čile angažuje žoldnéřská skupina vagnerovců. Když generál Abdouraham Tiani, bývalý vůdce prezidentské stráže, provedl 26. července převrat, mezi prvními, koho požádal samozvaný nigerský lídr o pomoc, byla právě skupina založená později zemřelým ruským podnikatelem Jevgenijem Prigožinem.
Prigožin na puč, který odsoudily západní země, Africká unie i Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS), reagoval pozitivně a zdůraznil, že se tak země vymanila mimo jiné z područí západních kolonialistů.
Vagnerovci ale mají díky Prigožinovi silné vazby a především zisky ve výši milionů dolarů v několika jiných afrických zemích – Mali, Středoafrické republice, Súdánu a Libyi. Spekuluje se také o jejich aktivitách na Madagaskaru, v Burkina Fasu nebo Demokratické republice Kongo.
