Článek
Francouzi znají dva měsíce po předčasných volbách jméno nového premiéra.
Prezident Emmanuel Macron jím jmenoval bývalého ministra zahraničí a někdejšího brexitového vyjednavače Evropské unie Michela Barniera, informovala televize BFMTV.
Jeho jméno se objevilo až tento týden. O politikovi z pravicové strany Republikáni jako možném kandidátovi se začalo spekulovat až tento týden. Projev Macrona ani Barniera se podle médií zatím neočekává, podotkla ČTK.
Macron v posledních týdnech čelil za otálení s výběrem kritice. Například kvůli tomu, že koncem srpna odmítl jmenovat premiérkou kandidátku vítězné levicové koalice.
Připomeňme, že prezident předčasné volby vyhlásil poté, co jeho strana Obnova propadla v červnových volbách do Evropského parlamentu. V médiích se posléze spekulovalo o jeho možném soužití s vládou vedenou krajně pravicovým premiérem a vítězství nacionalistického Národního sdružení vypadalo jako reálný scénář.
Nakonec všechno dopadlo jinak – v průzkumech favorizovaní lepenovci skončili až třetí za levicovou koalicí a koalicí prezidentových spojenců. Voliči tak opět vytvořili vzývanou hráz proti krajní pravici, tím ale dobré zprávy pro Macrona skončily.
„Pan Brexit“
Třiasedmdesátiletý Barnier má za sebou dlouhou politickou kariéru. Poslancem Národního shromáždění se stal již v 27 letech. Jako ministr životního prostředí zasedal ve vládě premiéra Édouarda Balladura v roce 1993. O dva roky později už byl státním sekretářem pro evropské záležitosti.
Po pár letech v Senátu se na přelomu nového milénia dostal do Bruselu jako eurokomisař.
Mandát v Evropské komisi si ještě zopakoval pod vedením José Barrosa. Snažil se v roce 2014 dostat i do čela evropské exekutivy, ale prohrál tehdy boj s Jeanem-Claudem Junckerem.
Na francouzské politické scéně působil v letech 2004–2005, kdy několik měsíců zastával post ministra zahraničí. Působil i jako ministr zemědělství ve vládě premiéra Fillona.
Od července 2016 bylo jeho jméno spojeno s brexitovou dohodou, kterou měl za EU na starosti. Dohadování o budoucích vztazích mezi Spojeným královstvím a „kontinentální Evropou“ trvalo několik let.
