Francie bude v čele EU znovu chtít přerozdělování uprchlíků, míní politolog

Francie se s novým rokem ujala předsednictví v Evropské unii. Mezi priority Paříže patří posílení soběstačnosti bloku nebo rychlé přijetí zásadních klimatických a digitálních norem.

Předsednictví přitom zcela jistě ovlivní jedna vnitropolitická událost. V dubnu čekají zemi prezidentské volby, a tak by se mohlo stát, že vedení sedmadvacítky po Emmanuelu Macronovi převezme jiný francouzský politik. Na otázky Seznam Zpráv ohledně předsednictví Francie odpovídal politolog Christian Lequesne.

Co očekáváte od francouzského předsednictví EU? Myslíte si, že může uspět navzdory tomu, že Francii čekají prezidentské volby?

Nejsem si jistý, jestli může dojít k mnoha rozhodnutím, šest měsíců je krátká doba. Některé důležité reformy ale může posunout – myslím zvláště na Schengenský prostor, i když to bude obtížné. Také může posunout dopředu vše, co je spojené s klimatickými změnami, tedy uvést v praxi kritéria přijatá na klimatickém summitu. Mohlo by také dokončit direktivu o regulaci velkých digitálních platforem – dva návrhy direktiv tu už máme více než rok, tam bychom se mohli rozhodnout.

Nebudou to ale žádné zázraky, spíše to vidím jako normální předsednictví s výjimkou těžkostí v březnu, kdy politici kvůli kampani poněkud zmizí. Jejich roli převezmou úředníci, které máme, myslím, kompetentní.

Napadají mě ještě dvě oblasti – plán na zavedení evropské minimální mzdy a také reforma azylové politiky…

U reformy azylové politiky se, myslím, vrátíme k myšlence na jistý způsob přerozdělování uprchlíků. A myslím, že o to velmi stojí Němci, dokonce více než Francouzi. Právě oni je přijímají víc než Francie. Vím, že pozice střední Evropy zůstává v této otázce velmi striktní.

A minimální mzda? Kdykoliv nastává francouzské předsednictví, mluví se o nějakých návrzích v sociální oblasti, a ty obvykle neprojdou, protože na nich není v EU shoda. Vysvětluji si to ale také trochu jako součást volební kampaně směrem k francouzské veřejnosti, která je na sociální otázky, jako je minimální mzda, velmi citlivá.

Prezident Macron usiluje o větší suverenitu Evropské unie. Je to ale reálné, když vidíme, že při jednáních s Ruskem EU jako hráč zcela chybí?

Když vidím, co se děje s Ruskem, jsem zoufalý. Protože teď je to Rusko, které si klade podmínky. Řekněme si upřímně, že u stolu s těmi velkými nesedíme, připomíná mi to éru studené války, kdy spolu mluvili jen Američané a Sověti.

V Bruselu to vysvětlují tak, že nám chybí formát jak jednat s Ruskem – to je hloupost. Pravdou je, že se na tom, jak jednat s Ruskem, neshodneme. Tím se dostáváme k širším problémům, jako jsou strategický zájem EU, lpění na národních státech atd. Nám se prostě nedaří najít společnou pozici.

Je to pořád stejné – Francie a Německo nechtějí zajít příliš daleko, aby moc Rusy neprovokovaly. Pak tu jsou ti, kteří jsou jasně proruští, jako Řekové a Maďaři. Na opačné straně pak stojí Poláci a baltské země. To je katastrofa, je to beznadějné.

Co se týče společné obrany, jsou Francouzi trochu osamocení, velká část ostatních států včetně České republiky ji podmiňuje absolutní kompatibilitou se Severoatlantickou aliancí. Myslím proto, že Paříž v této věci ničeho nedosáhne.

Očekáváte, že by se po nástupu nového německého kancléře Olafa Scholze mohl znovu oživit takzvaný německo-francouzský motor EU?

Myslím, že ano, ale s jednou podmínkou – pokud bude Macron znovu zvolen. Pokud se tak stane, může se mnoho témat pohnout kupředu, například v ekonomických otázkách nebo v azylové politice panuje názorová blízkost. Otázkou, na kterou teď ale nemám odpověď, jsou francouzské prezidentské volby.

Kdyby byla zvolená Valérie Pécresseová, asi by neměla v evropské politice stejnou dynamiku jako Macron, ale nějaké rozumné kompromisy by možné byly. Ona není nijak protievropská, je vlastně středovější, než je její program a členové její strany. Pokud by ale vyhrála extrémní pravice, byla by to katastrofa. A nejen pro Francii, ale pro celou Evropu. Nevěřím tomu, ale ani to nevylučuji.

Pojďme k Velké Británii. Prezident Macron byl loni vůči ní dost ostrý. Myslíte, že problémy kolem brexitové smlouvy budou pokračovat i během předsednictví?

Pokud tam bude Boris Johnson (britský premiér, pozn. red.), tak ano. Johnson nemá žádný zájem na to, aby se vztahy s Francií a Evropskou unií daly do pořádku. Pro něj je vzhledem k jeho voličům tento konfliktní stav velmi výhodný. On sám má teď řadu problémů uvnitř strany, je ale důležité, aby si udržel svůj lidový elektorát, zejména ten ze severní Anglie. Ti lidé tradičně hlasovali pro labouristy, v roce 2019 ale volili Johnsona, a to jenom kvůli brexitu.

Vztahy jsou nyní dost napjaté, platí to i na druhou stranu – čím je Johnson agresivnější, tím drsnější je i Paříž. To je špatně, protože je potřeba hledat soulad ve věcech zahraniční politiky, jako je Ukrajina nebo Írán.

Nedávno mi Eliška Tomalová, česká expertka na Francii z FSV UK, řekla, že francouzsko-české vztahy nemají společné téma, že se jen vždy vracíme k jaderné energii. Může to předsednictví změnit díky tomu, že ho Češi přebírají po Francii?

Je pravda, že priority obou vlád jsou dost vzdálené. V Česku se ale změnila vláda, v tom vidím příležitost, jak spolu lépe mluvit. Nevím přesně, jaké jsou názory nové vlády na ekonomické plány obnovy po pandemii, ale jestli se shodne Německo s Francií a Itálií, bude to nejspíš konsenzus přijatelný i pro další státy. Česko má v evropských otázkách, myslím, o dost blíže k Německu než k Francii.