Článek
Pět dní, devět odoperovaných dětí. Taková je bilance červnové výpravy kardiochirurgů Dětského kardiocentra Fakultní nemocnice v Motole do National Heart Hospital v zambijské metropoli Lusace.
Jak Seznam Zprávám řekl fotoreportér Adam Hříbal, který s tuzemskými zdravotníky na jih Afriky zamířil, mise začíná vždy stejně – důkladným výběrem pacientů.
Už s předstihem se ve spolupráci s místními podařilo po e-mailu předvybrat 26 dětí, od kojenců až po sedmnáctiletou dívku. Přímo na místě pak byla zásadní ultrazvuková vyšetření, která měl na starost Viktor Tomek.
Kvůli jazykové bariéře (v Zambii se mluví více než 70 jazyky) a strachu dětí z lékaře to ale nebylo jen tak. „Ona nikdy neviděla tolik bělochů najednou,“ vysvětlila rozpaky matka jedné z dívek.
S malými pacienty tak bylo nutné hrát hru, kdy se například chladivý gel na ultrazvukové sondě „proměnil“ v marmeládu, pozornost dětí sestry odváděly pomocí hraček a sladkostí, které přivezly z Prahy. Velký kus práce zastaly bublifuky.
Chirurgové spolu s anesteziology a lékaři z pooperační péče se v průběhu vyšetření domlouvali na operačním plánu, občas od nich bylo slyšet „To jsem v životě neviděl“, nebo „To se musí udělat hned, dokud není pozdě“.
Na konci dne muselo padnout rozhodnutí, které děti operaci neodkladně potřebují, které mohou počkat na další misi, ale také kterým z pacientů už není jak pomoci.
Motol a humanitární mise
V Dětském kardiocentru FN Motol za téměř 50 let existence zachránili tisíce dětských životů a vychovali řadu špičkových odborníků.
První náznaky humanitárních misí tam sahají do roku 1983, kdy lékaři poprvé operovali na Kubě a vzápětí tam spoluzaložili oficiální program operací srdce u kojenců a malých dětí.
Jako první přišli na řadu tříletý Isaac a jedenáctiletý Epaphrus, oba s defektem komorového septa. Pro představu: V Česku se tato vrozená vada zpravidla operuje ve třech až čtyřech měsících věku dítěte.
Během prvních operací nebylo na operačním sále k hnutí. Mnozí místní zdravotníci se tísnili podél zdí, aby měli šanci koukat kardiochirurgům Žanetě Bandžuchové a Petru Bukovskému pod ruce. Ti, co se nevešli, sledovali přímý přenos v odpočinkové místnosti, kde jim na projekčním plátně jeden z místních zkušenějších lékařů vysvětloval postupy a dění na sále.
Čtyřhodinové operace se povedly a po přesunu na jednotku intenzivní péče trvalo pouhý den, než se chlapci postavili na nohy a pomalu začali s rehabilitací. Důvodem byl nedostatek lůžek a další čekající pacienti. Něco, co by v Praze bylo téměř nemyslitelné.
Operační sál v Zambii.
Adam Hříbal
Dokumentární fotograf se od roku 2016 věnuje práci lékařů na zahraničních humanitárních misích a uprchlické krizi. Pravidelně dokumentuje život uprchlíků v Jordánsku a Řecku a opakovaně se vrací na ostrov Lesbos.
