Článek
Francouzské, britské a německé válečné lodě jsou u pobřeží Normandie už 80 let. Zhruba 150 vraků lodí, o kterých široká veřejnost mnohdy nemá ani tušení, jsou rájem pro potápěče. Vraky lodí nyní čekají na zápis do UNESCO.
„Ne všechny jsou dobře zachovalé, ale jsou velmi rozmanité a velmi dobře reprezentují prostředky používané během vylodění,“ uvedla archeoložka Cécile Sauvageová z oddělení podmořského archeologického výzkumu francouzského ministerstva kultury (DRASSM). Podmořské naleziště je podle ní díky své rozmanitosti skvělým dokladem historických událostí.
Mapa ukazuje pozůstatky vylodění na severu Francie, které čekají na zápis na seznam UNESCO spolu s plážemi, na jejichž písku začalo 6. června 1944 osvobozování Evropy.
Na ploše 2000 kilometrů čtverečních leží na dně moře asi 120 torpédoborců, minolovek, remorkérů, kesonů, člunů a lávek pro vyloďování vojáků a techniky na plážích.
„Je důležité toto dědictví studovat hned. Kovové vraky podléhají korozi a za několik desítek let už tam nebudou,“ varuje archeoložka Sauvageová. (Na snímku vrak vyloďovacího člunu Oiler)
Pod vodou je také asi 30 obojživelných tanků.
Převrácený tank před vrakem tankové výsadkové lodi.
Na dně Lamanšského průlivu jsou i lodě, které potopila torpéda, nebo ty, které byly ke dnu poslány cíleně a sloužily jako vlnolamy nebo opora pro vyloďování techniky.
Tanková výsadková loď nazývaná normandskými potápěči „Carbonel“. The Landing Ship Tank called „Carbonel“ by Normand divers.
Čištění pěti pláží, na nichž se spojenci vylodili, začalo už v zimě 1944. Anglické, belgické i jiné společnosti si zřídily provizorní sídla v obcích mezi Sainte-Mère-Église a Ouistrehamem a začaly z lodních kotlů a kondenzátorů získávat měď, mosaz a bronz.
Kovové součásti lodí tahaly na pláž, větší díly porcovaly přímo pod vodou. Miliony tun kovového šrotu skončily ve vysokých pecích ve francouzském Caen, ale také v Belgii a Británii.
Torpédoborec USS Meredith doprovázel v Den D konvoje. 7. června 1944 se zúčastnil bombardování pláže Utah, o den později narazil na minu, která vytvořila 20metrovou trhlinu na levoboku. Zemřelo 35 lidí a 50 se jich zranilo. Následujícího dne zasáhla torpédoborec ještě letecká bomba. Nakonec se loď rozlomila na dvě části a potopila. V roce 1960 byla zachráněna a sešrotována společností Van Loo. Dnes jsou její zbytky roztroušeny na ploše 65 metrů čtverečních.
Již v 70. letech 20. století se pak někteří začali zajímat o historii vraků, které zachraňovali. V roce 1995 se dva potápěči z klubu Caen (Serge David a Yves Marchaland) snažili identifikovat vraky, na které narazili.
Studovali knihy, zkoumali archivy a hovořili také s válečnými veterány. Nafotili zhruba 50 vraků ležících na dně moře v Normandii. Prováděli také průzkum pomocí sonaru s bočním snímáním. To jim umožnilo získat přehled o lokalitách a zároveň zjistit rozptýlené úlomky některých vraků.
Potápěči u Normandie mohou prozkoumávat například zbytky britské nákladní lodi Empire Broadsword. Loď převážející vojáky a výsadkové čluny v červenci 1944 při několikáté cestě mezi Británií a Francií narazila na pláži Omaha na dvě miny. Loď se rozlomila a potopila, zemřelo na ní sedm lidí a dalších 170 bylo zraněno.
V době, kdy bylo potápění u ztroskotaných lodí stále spojováno s hledači pokladů, sehrál klub Caen díky své trpělivé práci průkopnickou roli.
Oddělení podmořského archeologického výzkumu francouzského ministerstva kultury (DRASSM) spolupracovalo na prohledávání vraků s potápěčským klubem z Caen od 90. let.
Tři čtvrtiny ztrát spojeneckého námořnictva v Den D byly způsobeny špatným počasím, nikoli německou obranou. Mezi 19. a 21. červnem 1944 navíc silná bouře poškodila vlnolamy, plošiny a plovoucí cesty umělého přístavu vybudovaného americkými silami u Saint-Laurent-sur-Mer. (Anglická 500kilogramová bomba z druhé světové války objevená u francouzské obce Courseulles-sur-Mer při archeologickém průzkumu z důvodu instalace větrné elektrárny)
Francie požádala o zápis vraků lodí i samotných pláží na seznam UNESCO v roce 2014. Žádost podložila detailním popisem 21 vraků a videi z nalezišť.
Čas hraje při zachování tohoto dědictví významnou roli. Sběrači kovů poškodili strukturu lodí, v jejichž útrobách tak mohou navždy zmizet nábojnice i další předměty, ale také lidské ostatky.
Torpédoborec USS Rich najel na minu 8. června 1944.
Téměř všechny vraky, které se vylodily v Den D u normandských pláží, jsou kovové konstrukce, které byly v naléhavé válečné situaci často postaveny rychle a z nekvalitních materiálů. Následky koroze jsou nyní značné a mnohým vrakům hrozí zřícení. Podle současných odhadů ztrácí plech na tloušťce každý rok v průměru 0,1 milimetru.
„Je důležité toto dědictví studovat hned. Kovové vraky podléhají korozi a za několik desítek let už tam nebudou,“ varuje archeoložka Sauvageová.
Torpédoborec USS Rich na mořském dně u normandského pobřeží.
