Článek
O vznik moderního státu Izrael usilovalo sionistické hnutí již od konce 19. století. Hrůzy druhé světové válce však této myšlence dodaly širší mezinárodní podporu. Fotografie pochází z roku 1947, zachycuje slunící se batolata židovských osadníků ve městě Ra'anana (v překladu „Svěží“). Dnes je Ra'anana označována za nejbezpečnější místo na Blízkém východě.
V té době už probíhala takzvaná alija Bet - šlo o tajnou imigraci Židů do britské mandátní Palestiny, která porušovala tehdy domluvená omezení imigrace. Historické prameny uvádějí, že k alije Bet došlo ve dvou fázích. První, v letech 1934 až 1942, byla snahou umožnit evropským Židům uniknout nacistické perzekuci a vyvražďování. Druhá, v letech 1945 až 1948, byla snahou najít domov pro židovské přeživší holokaustu. Na snímku z prosince 1949 je zachycen nový přistěhovalecký tábor v Bejt Lidu v nově vzniklém státě Izrael.
V únoru 1947 se Británie zřekla mandátu nad Palestinou, který dostala před druhou světovou válkou od Společnosti národů, a předala ji Organizaci spojených národů. (Snímek pochází z léta 1946, tedy ještě z doby trvání britského mandátu. Zachycuje židovské dělníky, kteří v nové družstevní osadě Kfar Monaš vrtají studnu.)
Na snímku britští vojáci přihlížejí, jak cestující vystupují z lodi Exodus 1947; vyfoceno 1. června 1947 v Haifě. Příběh této lodi je pozoruhodný. Původně sloužila Baltimorské plavební společnosti jako zásobovací loď. Pak ji na podzim 1946 koupila nastrčená společnost, za niž se skrývala židovská polovojenská organizace Hagana. Loď nakonec přešla do vlastnictví ilegální židovské organizace Mosad le-alija Bet, která pomáhala ilegálním imigrantům dostat se do Palestiny.
Židovští uprchlíci plavou ke břehu z lodi SS „United Nations“, která se úmyslně převrátila v Nahariji u Haify, únor 1948. Vezla 700 středoevropských židovských uprchlíků. Vyplouvala z italského Bari a cestou se vyhýbala plavidlům britské blokády.
Podzemní židovská vojenská organizace Hagana fungovala během let 1920–1948 v době britského mandátu a měla ochraňovat židovské obyvatelstvo na území Palestiny. Britové ji považovali za ilegální. Na snímku hlídají příslušníci Hagany osadu v Negevské poušti, 2. února 1948.
Na snímku zaznamenán vznik zemědělské družstevní komunity - kibucu Dovrat - 31. října 1946. Zakladatelé kibucu byli Židé původem z Rakouska a Německa, osada tehdy sestávala jen z malého areálu přiléhajícího k opuštěnému arabskému domu, chyběl i zdroj pitné vody.
Židovští osadníci orají pole poblíž své zemědělské komunity. Foceno 1. července 1947 v kibucu Urim v Negevské poušti.
V roce 1947 Organizace spojených národů schválila rozdělení Palestiny na dva státy – židovský a arabský. Návrh ale ostře odmítli Arabové, protože dle plánu OSN měla židovská menšina obdržet území, které bylo disproporčně mnohem větší. Na základě rezoluce OSN vyhlásili židé 14. května 1948 v Tel Avivu stát Izrael. O rok později byl přijat do OSN. Snímek z prvního dne nezávislosti v roce 1949 v izraelském Tel Avivu.
Snímek z 24. února 1948 v Jeruzalémě. Zděšení místní utíkají z místa exploze v židovské čtvrti Jeruzaléma. Zahynulo tehdy 51 lidí.
Tři týdny před vyhlášením izraelského státu: Na snímku vlaje na výcvikové základně rodících se izraelských obranných sil vlajka budoucí země. Foceno 27. dubna 1948.
Vyfoceno 10. dubna 1948: Do vyhlášení nezávislosti Izraele zbývá něco málo přes měsíc, bojovníci Hagany vysílají rozhlasové programy nelegálním vysílačem z tajného úkrytu.
Členové Hagany doprovázejí Araby, vyfoceno 12. května 1948 ve městě Haifa.
Členové židovské milice Irgun pochodují ulicemi Tel Avivu v předvečer vyhlášení židovského státu, 1948.
14. května 1948 na základě rozhodnutí Valného shromáždění OSN z 29. listopadu 1947 o rozdělení britské Palestiny na dva nezávislé státy (arabský a židovský) vyhlásil v Tel Avivu pozdější první izraelský premiér David Ben-Gurion stát Izrael. Na snímku čte Deklaraci nezávislosti během ceremonie k založení státu v telavivském muzeu.
15. května 1948: Vojska pěti arabských zemí zaútočila na Izrael, čímž začala první izraelsko-arabská válka (skončila 1949). Na snímku muniční loď Altalena v plamenech u pláže v Tel Avivu, 25. června 1948.
Buldozer táhne izraelský náklaďák odvážející zraněné vojáky do nemocnice během arabsko-izraelské války, červen 1948. Po válce rozšířil židovský stát své území z 56 procent na 77 procent celkové plochy Palestiny, Pásmo Gazy zůstalo pod egyptskou kontrolou a východní část Jeruzaléma a Západní břeh Jordánu v držení Zajordánského království. Za války uprchlo z území Izraele asi 700 tisíc Palestinců.
Na snímku z 4. července 1948 přeje izraelský premiér Britům šťastnou cestu. David Ben-Gurion (uprostřed vlevo s bundou) se svou ženou sledují, jak poslední kontingent britských vojáků opouští Svatou zemi.
Stalo se tak poprvé od roku 1017, kdy je Svatá země bez jediného britského vojáka. Na snímku se naloďují poslední britští vojáci, vyfoceno v Haifě v červnu 1948.
První izraelský premiér David Ben-Gurion v kanceláři. Na jeho stole model tanku, krabička od cigaret a zapalovač, který mu daroval izraelský voják. Vyfoceno 1. září 1949.
Židovská rodina vyhlíží zpod stanu v táboře nových přistěhovalců. Vyfoceno 1. prosince 1949 v palestinském městě Bejt Lid na severovýchodě Západního břehu Jordánu.
Během prvních deseti let (1948–1958) vzrostla populace Izraele z 800 tisíc na dva miliony. Na snímku bedny v novém přistěhovaleckém táboře Bejt Lid, 1. prosince 1949.
Na snímku zakládají lubavičtí chasidé z Ruska ve vysídlené arabské vesnici al-Safirija budoucí izraelské město Kfar Chabad. Snímek z roku 1949.
