Článek
Obyvatelé indického regionu Bundelkhand prožívají těžké časy. Mizivé zásoby vody přiměly zoufalé farmáře, aby se vzdali svých pozemků, opustili rodiny a našli si nejistou práci ve městech.
„Naši stařešinové říkají, že tento potok býval celý rok plný, teď tam není jediná kapka,“ řekla Babita Rajputová, když vedla novináře agentury AFP kolem vysušené trhliny v zemi poblíž její vesnice. „V naší oblasti je krize,“ dodala. „Všechny studny vyschly.“
Před třemi lety se Rajput připojila k dobrovolnické síti asi tisícovky žen pracujících po celém Bundelkhandu na rehabilitaci a oživení zmizelých vodních zdrojů. Říkají si Jal Saheli - „Přátelé vody“.
Ženy společně přenášejí kameny a míchají beton, aby mohly stavět přehrady, rybníky a hráze a aby zachytily co nejvíce vody během červnových monzunů, což je období, které přináší asi 75 procent ročních srážek v Indii.
Vesnice Agrotha, kde Rajput žije, je jednou z více než 300 vesnic, kde ženy sestavují plány na nová povodí, nádrže a revitalizace vodních toků.
Ačkoli ještě nejsou soběstační, obyvatelé Agrothy již nepatří mezi zhruba 600 milionů Indů, o kterých vláda tvrdí, že denně čelí akutnímu nedostatku vody. Na snímku postavená nádrž, která po příchodu monzunových dešťů pojme až tři metry krychlové vody.
Než začal ve vesnici fungovat zavlažovací projekt, musely ženy každý den ujít mnoho kilometrů v zoufalém a často bezvýsledném hledání nevyschlé studny. Některé ženy pak za to doma čelily násilí, protože získávání vody je v indických vesnicích tradičně v kompetenci žen.
Obec má nyní dostatek zásob vody, aby mohla celoročně uspokojovat své potřeby i zavlažovat pole.
„Věci se změnily k dobrému. Nyní máme dostatek vody nejen pro naše domovy, ale také pro náš dobytek,“ řekla agentuře jedna z žen. Předtím tu dehydratovaná stáda dobytka živořící v letních teplotách okolo 50 stupňům Celsia umírala.
Od svého založení v roce 2005 iniciativa Jal Saheli pomohla více než 110 vesnicím.
Vesnice doslova povstaly z prachu a staly se soběstačnými.
