Článek
/Od našeho zvláštního zpravodaje v Jižní Koreji/
Možná už jste někdy viděli noční satelitní snímek Korejského poloostrova, na němž hustě osídlená a elektřinou osvětlená Jižní Korea ostře kontrastuje s temným severem. Doufat, že propastný rozdíl mezi státy bude vidět i pouhýma očima při pohledu na území KLDR z demilitarizovaného pásma, se může zdát naivní. Ve skutečnosti to ale naivní vůbec není.
Kdo si toho nevšimne sám, toho jihokorejští vojáci poučí, že na severní straně lze například vidět řidší vegetaci, kterou místní kácí, aby měli v zimě čím topit, monstrózní stožár s vlajkou v propagandistické „Potěmkinově vesničce“, který dodnes patří k nejvyšším na světě nebo například Jihokorejci postavený komplex, v němž severokorejský režim v roce 2020 demonstrativně odpálil budovu společného úřadu.
Podívejte se:
Na ostnaté dráty a strážní věže narazíte už těsně za Soulem. Tato fotka je ze severního výjezdu z města a můžete na ní vidět ostnatým drátem obehnané břehy řeky Hangang. Ta se o něco dál na sever potkává s řekou Imdžin, která v demilitarizovaném pásmu omývá i severokorejský břeh. Totožná stanoviště jako na této fotce i menší vojenské bunkříky vás na okraji Soulu přivítají například i při cestě z letiště Incheon. Z centra Soulu je to k okraji demilitarizovaného pásma vzdušnou čarou zhruba 40 kilometrů.
Ve městě ale blízkost nepřítele cítit není. Jako návštěvník si ničeho, co by poukazovalo na nebezpečí ze severu, nejspíš nevšimnete a ani samotní Jihokorejci nad ním podle výpovědí místních moc nepřemýšlí ani v době zvýšeného napětí a raketových testů KLDR. V hodinách mimo dopravní špičku Soul na Evropana zvyklého na centra měst plná turistů a spěchajících místních působí překvapivě klidně až ospale.
Asi největším lákadlem výletu do demilitarizovaného pásma jsou výhledy na území KLDR. Tento snímek je z pozorovatelny pro turisty, odkud výhled pro turisty komentují jihokorejští vojáci. V celém demilitarizovaném pásmu nicméně platí přísný zákaz focení vojáků. Novináři jim ani nesmí pokládat žádné dotazy.
Výhled ze střechy pozorovatelny. Napravo můžete vidět jihokorejské a nalevo severokorejské území.
Pohled hlouběji do území KLDR. „Všimněte si, že kopce za hranicí nejsou moc zalesněné, protože lidé porost pravidelně kácí, aby v zimě měli čím topit,“ řekl k výhledu jihokorejský voják.
Průmyslový komplex, který na území KLDR v rámci sbližování postavili Jihokorejci. Spolupráce ale skončila krachem, Jihokorejci se z místa museli stáhnout a Severní Korea nakonec v roce 2020 dokonce některé z budov demonstrativně odpálila náložemi.
Jihokorejská vlajka v pohraniční vesničce vlaje ve výšce 100 metrů už od 80. let.
Severokorejci v reakci na to vystavěli ještě vyšší stožár pro vlastní vlajku na své straně. Měří 160 metrů a dodnes patří k nejvyšším na světě.
Fotka z muzea války v bývalé americké základně Camp Greaves.
Ubikace amerických vojáků.
Za hranicemi demilitarizovaného pásma kromě vojáků žijí i civilisté. Lidé z místní vesničky musí dodržovat přísná bezpečnostní opatření a například pokaždé, když vyjíždějí ven a vrací se dovnitř pásma, musejí ukazovat pas. Na oplátku ale tamní muži například nemusí na vojnu a všichni obyvatelé se mohou těšit několika dalším úlevám z povinností vůči státu. Jde většinou o zemědělce pěstující rýži nebo fazole. Na snímku oběd v místní restauraci, tradičním pokrmem jsou třeba placky z fazolí nebo malé říční rybičky.
Jihokorejci jsou stále, alespoň podle toho, co se dalo pochytit během několikadenní návštěvy, hodně vděční za vstup USA a dalších zemí OSN do korejské války. Na snímku můžete vidět jediný hřbitov jednotek OSN na světě, který se nachází v Pusanu až na samém jihu země. Jsou tam pochovaní padlí vojáci, jejichž těla nebyla z různých důvodů převezena do vlasti.
Přesná lokace rozhledny:
Redaktor Seznam Zpráv navštívil demilitarizované pásmo v rámci programu Světové novinářské konference pořádané korejskou asociací novinářů.
