Článek
Wesley Burris tvrdě spal, když 57 kilometrů opodál explodovala první atomová bomba na světě. Dům v poušti v americkém státě Nové Mexiko oslepilo silné světlo, mohutný výbuch rozbil okna a střepy popadaly na čtyřletého chlapce a jeho bratra.
Události ze 16. července 1945 teď znají miliony lidí z filmu Oppenheimer, Burris si je ale sám pamatuje.

Pohled do areálu vojenského zařízení White Sands Missile Range, kde 16. července 1945 v 5:30 ráno explodovala první atomová bomba na světě.

Burrisovi je nyní 83 let a stále žije jen pár kilometrů od tehdy utajovaného místa, kde se toho historického rána sešli vědci a vojenští velitelé.

Zatímco film představuje testovací místo jako rozlehlou prázdnou poušť, Burris a jeho rodina byli mezi tisíci lidmi, kteří žili v okruhu 80 kilometrů. A stejně jako ostatní neměli tušení, co se děje ani proč se na obzoru rozprostírá obrovský mrak ve tvaru houby.
„Nebáli jsme se toho. Protože nás to přímo nezabilo,“ vzpomínal v rozhovoru pro agenturu AFP. „Neměli jsme tušení, co to bylo.“ Burrisovi ale patřili k tisícům lidí, kteří žili v okolí testovacího místa.
Skutečnou příčinu exploze, která vyslala radioaktivní materiál do výšky 15 000 metrů do vzduchu, zná Burris v současnosti možná až příliš důvěrně. Navzdory varování vědců se test uskutečnil za bouřky, přívalové deště spláchly toxické úlomky trosek zpět na zemi.
Burrisův bratr zemřel na rakovinu, tou trpí i jeho sestra a její dcera. I on sám má rakovinu kůže.

Navzdory tomu nikdo, kdo byl zasažen radiací z testu Trinity, nedostal odškodnění. V okruhu 80 kilometrů od exploze žily tisíce lidí.

Před vstupem do lokality testovacího stanoviště Trinity stojí další nedobrovolní svědci jaderného testu – Tina Cordova a Louisa Lopez, kterým byla diagnostikována rakovina. Vyfoceno 21. února 2024.
Nedávný film Oppenheimer na Burrise nezapůsobil. „Kolik lidí tady zemřelo? Nikdy o tom nic neřekli.“
V červenci 1945 bylo jeho rodině řečeno, že došlo k explozi munice. K záhadě přispělo i to, že místní tehdy spatřili dva podivné muže s dalekohledem, kteří sledovali explozi z nákladních aut zaparkovaných poblíž předzahrádky Burrisových.

Pohled do areálu vojenského zařízení White Sands Missile Range, vyfoceno 21. února.
O několik let později se poblíž domu objevila další skupina mužů v bílých oblecích a maskách. Jeho bratr k nim přistoupil s dotazem, proč kopou do země díru a sbírají vzorky.
A oni mu tehdy odpověděli: „Musíš odsud odejít. Zabije tě to,“ vzpomíná Burris.
Americké zákony, jak připomíná AFP, momentálně přiznávají kompenzace lidem v oblastech pozdějších jaderných testů ve státech Nevada, Utah a Arizona. Americký senát loni schválil i zahrnutí Nového Mexika, ale Sněmovna reprezentantů návrh v prosinci smetla ze stolu kvůli obavám z vysokých nákladů.
Oppenheimer ovládl Oscary
Film Christophera Nolana na 96. ročníku Oscarů proměnil sedm ze 13 nominací. Žádná z nich nebyla překvapivá.
Přečtěte si recenzi filmu Oppenheimer od Martina Šrajera.