Článek
Na své první cestě je zastavila bitevní loď a do cíle nedopluli, ale podařilo se jim založit organizaci, která se zasadila o konec jaderných testů, zákaz komerčního lovu velryb či vyhazování radioaktivního a toxického odpadu do oceánů.
„Organizace vznikla v kanadském Vancouveru, do něhož v té době emigrovala spousta svobodomyslných Američanů, aby nemuseli narukovat do války ve Vietnamu. Ve městě, kde to žilo uměním, politickým aktivismem a kulturou, vznikla skupina lidí, kteří chtěli řešit jaderný test na nedalekém ostrově Amčitka u Aljašky. Obávali se totiž mimo jiné vzniku tsunami. Proto založili spolek Don’t Make a Wave – Nedělejte vlny a proti plánovanému testu protestovali,“ zavzpomínal na začátky někdejší dlouholetý tiskový mluvčí české Greenpeace Václav Vašků na zářijovém setkání zaměstnanců na Střeleckém ostrově.
Globální nevládní environmentální organizace s kancelářemi ve více než 55 zemích světa slaví již 50. let svého fungování. Podívejte se na střípky z jejich akcí.
Rok 1971: Dvanáct odhodlaných mužů se vydalo z kanadského Vancouveru směrem k americké Amčitce. Snímek z úplně první plavby skupiny Greenpeace, která se později stala celosvětovým hnutím. Loď aktivistů odplula z Vancouveru 15. září 1971 přímo na místo plánovaného jaderného výbuchu, aby mu zabránili.
Rok 1976: Vůbec první kampaň Greenpeace proti komerčnímu lovu velryb se uskutečnila v létě roku 1975 v severním Tichém oceánu. Stará loď Phyllis Cormack vyjela na oceán, aby přinesla svědectví o lovu velryb. Na snímku aktivisté u sovětské velrybářské flotily. Mezinárodní velrybářská komise v roce 1982 zakázala jejich komerční lov.
Rok 1985: Aktivista pomáhá při evakuaci ostrovanů z Mejata. Ostrov Rongelap byl mezi lety 1946–1958 využíván pro jaderné testy USA, díky čemuž se stal neobyvatelným pro místní komunitu.
Během roku 1985 vedla loď Rainbow Warrior flotilu protestních plavidel do vod okolo atolu Mururoa, místa provádění francouzských jaderných testů. Na loď Greenpeace Rainbow Warrior byla v přístavu Auckland na Novém Zélandu tajně vypálena bomba agenty francouzských tajných služeb. Loď byla potopena a v jejich útrobách zemřel fotograf Fernando Pereira. Novozélandská policie agenty odhalila a spustila tím obrovský mezinárodní skandál.
Rok 1989: V 80. letech uspořádala organizace Greenpeace i dva protesty na českém území, vždy šlo o mezinárodní tým ze zahraničí. 11. prosince 1989 pak přijel na Václavské náměstí v Praze rakouský duhový autobus Greenpeace (na snímku) – pojízdná laboratoř a informační stánek, který na různých místech odebíral vzorky vzduchu, vody, půdy. Výsledky byly hrozivé.
V porevolučním nadšení v roce 1991 vznikla oficiální pobočka Greenpeace v Československu. Také vzniklo Ministerstvo životního prostředí i zákony na ochranu přírody. Vláda Petra Pitharta stanovila územně ekologické limity těžby uhlí. Obec Libkovice se ale i přes silný odpor veřejnosti zachránit nepodařilo. Snímek z bourání Libkovic v roce 1993. Na území Libkovic se nakonec nikdy netěžilo.
V roce 1987 Greenpeace zřídilo „základnu World Park Base“ v Antarktidě, která zde zůstala až do roku 1991. Základna byla součástí sedmileté kampaně, která byla úspěšně uzavřena ekologickým protokolem ke smlouvě o Antarktidě.
Roky 1990/91: Základna World Park Base na Antarktidě, která má ze všech míst na Zemi nejchoulostivější ekosystém. Greenpeace vedla v osmdesátých letech masivní kampaň za vyhlášení Světového parku Antarktida. Od roku 1991 je pevninská část kontinentu na padesát let chráněná před těžbou surovin a dalšími průmyslovými činnostmi člověka.
Rok 1995: Obsazení nepoužívaného tankeru Brent Spar společnosti Shell v Severním moři. Na Greenpeace se během obsazení útočilo vodními děly. Britský Shell chtěl tanker původně potopit do oceánu, kampaň nevládních organizací dokázala poukázat na rizika o dopadech toxických látek na hlubokomořské ekosystémy. V roce 1998 byl na setkání Konvence pro ochranu mořského životního prostředí v severovýchodním Atlantiku potvrzen obecný zákaz ukládání odpadu do oceánů.
Rok 2000: Nafukovací člun Greenpeace se zavěsil na japonskou velrybářskou loď, zatímco ta táhne na palubu ulovenou velrybu.
Rok 2003: Loď Greenpeace MY Arctic Sunrise cestuje po řece Amazonce, aby zdokumentovala praktiky těžby dřeva a ničení amazonského deštného pralesa. Greenpeace zjistila nezákonnou těžbu dřeva, které slouží nejméně 200 km silnic.
Rok 2006: Aktivisté Greenpeace roztahují transparent u slavné sochy Krista Spasitele v Rio de Janeiru, aby vyzvali vlády k ochraně globální biologické rozmanitosti. V té době proběhly Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD) v brazilské Curitibě, kde zástupci 188 zemí jednali o ochraně biologické rozmanitosti.
Rok 2008: Aktivista je pod vodní palbou, zatímco šplhá na tanker Gran Couva a vyvěšuje transparent s nápisem „Už žádné další lesy pro palmový olej“. Posádka lodi Greenpeace MV Esperanza obsadila tanker na 24 hodin. Loď přepravující 27 tisíc metrických tun surového palmového oleje pro společnost Wilmar Company byla zdržena při odjezdu do cílového Rotterdamu v Nizozemsku. Rašelinný les je zásadní pro zachování biologické rozmanitosti a jeho degradace uvolňuje obrovské zásoby uhlíku, čímž přispívá ke globální změně klimatu.
Rok 2011: Dobrovolníci Greenpeace a Tcktcktck zvedají větrnou turbínu na pláži za úsvitu v Durbanu v JAR; chtějí tím vyslat poselství naděje pro poslední kolo rozhovorů OSN o změně klimatu. Aktivisté žádali, aby politici přestali naslouchat znečišťujícím korporacím a naslouchali lidem. Afrika je v první linii klimatických změn a miliony již trpí následky zvýšeného sucha a extrémních povětrnostních jevů, které ohrožují životy a potravinovou soběstačnost.
Rok 2012: Loď Greenpeace Esperanza začala svou cestu po východní Asii v Jižní Koreji, aby upozornila na problémy nadměrného rybolovu a zvýšila povědomí o plánech jihokorejské vlády obnovit lov velryb pro to, co nazývá „vědecký výzkum“.
Rok 2012: Aktivisté Greenpeace se v nafukovacím člunu pokoušejí zablokovat druhou největší rybářskou loď na světě, FV Margiris, ve vstupu do Port Lincoln v jižní Austrálii. Greenpeace vyzvala australskou vládu, aby odmítla udělit licenci k rybolovu FV Margiris a zavedla politiku zákazu všem, kteří používají destruktivní metodu vlečných sítí.
Rok 2013: Jednání o propuštění na kauci pro aktivistku Greenpeace Sini Saarelu (z Finska) u krajského soudu v Murmansku. Sini Saarela byla jednou ze skupiny třiceti aktivistů „Arktidy 30“, které zadržely ruské úřady během pokojného protestu proti těžbě ropy v Arktidě.
Rok 2013: Nová loď Rainbow Warrior na své první cestě na Nový Zéland, kde navštívila Te Whanau a Apanui (maorský kmen) oslavující stažení ropného giganta Petrobras, který plánoval těžbu hlubokomořské ropy. V roce 2011 se v povodí Raukumara uskutečnila sjednocená protestní akce, která narušila průzkumy hlubinné ropy.
Rok 2013: Záchranáři a dobrovolníci se pokoušejí vyčistit únik ropy na pláži Ao Phrao v Ko Samet v provincii Rayong. Více než 50 tisíc litrů ropy uniklo do moře 20 kilometrů jihovýchodně od průmyslové zóny Map Ta Phut. Greenpeace vyzvalo thajskou vládu, aby přezkoumala svou energetickou politiku a ukončilo těžbu v Thajském zálivu.
Během pařížské klimatické konference (rok 2015) aktivisté Greenpeace namalovali neznečišťující vodou ředitelnou barvou obraz zářícího slunce kolem světoznámé pařížské památky – Vítězného oblouku.
Rok 2016: Uznávaný italský skladatel a pianista Ludovico Einaudi zahrál jednu ze svých vlastních skladeb v Severním ledovém oceánu před ledovcem Wahlenbergbreen. Skladba s názvem Elegy for the Arctic byla inspirována osmi miliony hlasy z celého světa volající po ochraně Arktidy.
Rok 2017: Loď Arctic Sunrise s posádkou na palubě z 19 různých zemí dokumentuje pátrání norské vlády a Statoilu po nové ropě v Barentsově moři. Pouhé dva týdny po podpisu Pařížské klimatické dohody se norská vláda rozhodla poprvé po více než 20 letech otevřít zcela novou oblast k těžbě v Barentsově moři, kde měl vzniknout rekordní počet vrtů.
Rok 2019: Aktivisté z Nizozemska, Německa a Dánska nastoupili na dvě ropné plošiny společnosti Shell v pokojném protestu proti plánům společnosti ponechat části starých ropných struktur s 11 tisíci tunami ropy v Severním moři. Transparent s nápisem: ‚Shell, ukliď si po svůj bordel!‘
Rok 2019: Acampamento Terra Livre je největším každoročním shromážděním domorodých vůdců pocházejících z pěti regionů Brazílie. Více než 4 tisíce původních obyvatel, shromážděných v Brazílii, se snaží vyměňovat si kulturní zkušenosti a bojovat za svá práva, jako je vymezení svých území.
Rok 2020: Aktivisté začali stavět podvodní bariéru z lodě Esperanza v chráněné mořské oblasti Offshore Brighton v Lamanšském průlivu. Shozené žulové kameny na mořském dně zamezí komerčním rybářům používat destruktivní metodu vlečných sítí.
