Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jedním z hlavních témat aktuální klimatické konference OSN v egyptském městě Šarm aš-Šajch jsou příspěvky bohatých států rozvojovým zemím na vypořádání se s klimatickou změnou a přechodem k zeleným technologiím.
Lídři zemí z celého světa řeší, co s nedodrženým slibem, podle kterého mají bohaté státy (včetně Česka) od roku 2020 chudým zemím přispívat 100 miliard ročně. Podle dostupných čísel se ho v roce 2020 podařilo naplnit asi na 80 % a nepředpokládá se, že v roce 2021 byla bilance lepší.
Česko na tom v tomto ohledu není vůbec dobře a ani nový závazek, přednesený premiérem Petrem Fialou, to zrovna nevylepší.
Fiala při svém vystoupení na konferenci slíbil, že od začátku příštího období v roce 2024 začne Praha dávat do Zeleného klimatického fondu (GCF) jeden milion dolarů ročně. Tím se Česko zbaví titulu jednoho z mála neplatičů z řad bohatých zemí v rámci GFC na světě (v předcházejícím období 2019–2023 přispívaly například i všechny ostatní země V4). V kontextu plnění adekvátního podílu na závazku bohatých zemí, které mají dávat 100 miliard dolarů ročně, nás to ale moc neposune.
Data o klimatu:
Desetinu úmrtí na světě má ročně na svědomí extrémní počasí. Znečištění vzduchu připraví o život více lidí než obezita, dopravní nehody, HIV a vraždy dohromady. Přehlížení problému bude tato čísla v budoucnu navyšovat.
Že Česko v minulém období nepřispívalo do GCF, totiž neznamená, že rozvojovému světu na adaptaci na klima nijak nepřispívalo a v roce 2024 najednou přispívat začne. Praha se na závazku podílí i skrze bilaterální a jiné multilaterální smlouvy. Tedy: podporuje některé projekty v různých zemích a přispívá třeba do Globálního fondu životního prostředí GEF). A to částkami podstatně většími než je nově slíbený milion dolarů ročně.
Různé zdroje dat uvádí lehce se lišící sumy, podle ředitele Fóra pro Rozvojovou spolupráci (FoRS) Pavla Přibyla se dá nicméně říct, že Česko v posledních letech přispívalo částkami kolem 180 milionů korun ročně, čemuž rámcově odpovídají i data OECD.
Fialův kabinet už oznámil, že do GEF bude přispívat de facto stejně jako dřív. Zda se významně změní investice do bilaterálních smluv, se podle Přibyla neví, není to ale příliš pravděpodobné (v posledních letech se nic takového nestalo).
To znamená, že Česko pravděpodobně svým nově slíbeným příspěvkem zvýší výdaje na pomoc chudším státům s adaptací na změny klimatu zhruba asi o desetinu.
Česko tak podle Přibyla sice už nebude v Zeleném klimatickém fondu nadále „černým pasažérem“, ale stále mu zbývá „hodně prostoru“ pro navýšení financování. „Příspěvek je spíše symbolický, je pěkné, že není žádný, jako to bylo v minulém období. Není to ale něco, s čím bychom mohli být spokojeni,“ řekl Seznam Zprávám.
Fotoreportáž: Podívejte se, jak vzestup hladiny moří působí erozi pobřežní v Senegalu.
Město Bargny, které leží na pobřeží Atlantického oceánu, je jednou z nejzranitelnějších oblastí v Senegalu vůči pobřežní erozi.
Bargny čítající okolo 70 tisíc obyvatel je vzdálené zhruba 15 km východně od hlavního města Dakaru.
Postupující hladina vody zničila už stovky domů členů místní rybářské komunity.
Z rybolovu podle OSN přímo či nepřímo žije asi půl milionu ze 16 milionů Senegalců. V této chudé zemi je to samostatný životní styl a celé obce podél pobřeží jsou na něm závislé.
Stoupání hladiny moře, která se na tomto místě navyšuje v průměru o dva metry ročně, se stalo hlavní hrozbou pro místní obyvatele.
V posledních deseti letech členové místní komunity bijí na poplach. Město Bargny, již zasažené stoupající hladinou moře, omezeným rybolovem a vysokou úrovní znečištění ze Sococim - největší cementárny v západní Africe, je nyní také ohroženo výstavbou první uhelné elektrárny v Senegalu. Právě ta ale zabírá potencionální pozemky, kam by se mohli přestěhovat lidé postižení pobřežní erozí.
Ruth Mottramová z Dánského meteorologického ústavu, který se podílel na studii publikované na konci srpna tohoto roku v magazínu Nature Climate Change, upozorňuje, že tání ledovců se nyní stalo hlavním přispěvatelem k rostoucí hladině oceánů.
Poslední měření ukazují, že hladina světových oceánů se zvyšuje o čtyři milimetry ročně. Pokud bude toto tempo pokračovat, zvýší se hladina oceánů do konce století o dalších 17 centimetrů, upozorňuje s odkazem na studii Evropská vesmírná agentura.
Pokud by nastala tato varianta, dalších miliony těch, kteří žijí v pobřežních oblastech celého světa, by ohrožovaly pravidelné povodně.
Bez mezinárodní pomoci a kroků proti dopadům klimatických změn nepůjde tuto krizi zastavit. Podobný scénář se odehrává i v jiných částech světa. Nejvíce jsou ohrožené ostrovní státy, například Maledivy.
Malé ostrovní země doplácejí na jednání velkých rozvinutých států, které jsou největšími producenty skleníkových plynů.
„Musíme prosit některé z těchto velkých znečišťovatelů, aby nám poskytli peníze. Je to spravedlivé?“ ptal se nedávno maledivský ministr životního prostředí.
Praha totiž zůstává a zůstane na míle daleko od adekvátního příspěvku do oněch 100 miliard dolarů, které mají ročně dohromady posílat vyspělé státy. Jeho výši pro jednotlivé země sice nikdo jasně nestanovil, není ale pochyb, že akurátní částka od Česka by měla být ve řádech miliard korun ročně – tedy o řád výš, než je teď a bude i po roce 2024.
Uvádí se, že příspěvek každého státu by se měl odvíjet od HDP a toho, kolik emisí daný stát produkoval a produkuje.
Česká vláda si podle vyjádření, citovaného serverem Ekonews.cz, uvědomuje, že přispívá málo a jako cílovou částku vidí 1,8 miliardy korun. Dopracovat se k ní chce ale až v roce 2030, tedy 10 let poté, co už se má podle dohody plnit slib o příspěvku vyspělých zemí zahrnutý v Pařížské klimatické dohodě.
Pařížská klimatická dohoda
Pařížská konference o změně klimatu se odehrála v prosinci 2015.
Do jednání o nové celosvětové právně závazné dohodě o změně klimatu se zapojily delegace z přibližně 150 zemí.
Celosvětová dohoda byla stvrzena 12. prosince a říká, že cílem je omezit globální oteplování na úroveň výrazně nižší než dva stupně Celsia ve srovnání s předindustriální érou a pokračovat v úsilí o jeho omezení na 1,5 stupně Celsia.
Podle projektu Fakta o klimatu je navíc skutečně „férová“ výše českého příspěvku ještě vyšší. Čistě podle výpočtu založeného na HDP by měla činit až 7,8 miliard korun ročně.
Česko tak i přes nový slib zůstane na chvostu žebříčku zemí v klimatickém financování.
Celé řadě evropských zemí se přitom podle dat z roku 2020 povedlo poslat dokonce víc peněz, než by měly. Vyplývá to z nedávno publikované analýzy think tanku Carbon Brief.
Ještě víc, než „by měly“, poslaly z Evropy například vlády Francie, Německa, Nizozemska, Itálie, Norska, Švédska, Dánska, Španělska nebo Irska.
Onen slib bohatých států pomoct rozvojovému světu s adaptací na změnu klimatu a snižováním emisí se zrodil už v roce 2009 na COP15 v Kodani. Stěžejní ideou je pomoci rozvojovým zemím investovat do snižování dopadů klimatických změn, adaptace a hospodářského růstu, který se bude opírat o bezemisní technologie. Zdaleka ne všechna podpora má formu grantů, velmi často se jedná o půjčky.
