Fiala jede do Afriky. Ukáže, že to Česko umí v globální sféře, říká expert

Český premiér Petr Fiala z ODS v pátek zahájil týdenní cestu po několika zemích subsaharské Afriky. Politickou delegaci doprovází také zástupci firem.

„Moje vláda mění přístup k Africe. Je to světadíl s velkým potenciálem pro naše firmy. Chceme jim ještě více otevřít dveře na tamní trhy, proto tuto cestu absolvuji ve spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy ČR. České firmy mají ve světě velmi dobrý zvuk a Afrika je důležitým partnerem pro Česko, ale i pro Evropskou unii,“ uvedl k cestě premiér. České firmy chce podpořit při jednáních s představiteli afrických států.

Po dubnové cestě ministra vnitra Víta Rakušana (do Senegalu, Ghany a Rwandy) a červnové cestě ministra zahraničí Jana Lipavského (do Angoly a Zambie) je premiér už třetí člen vlády, který se letos na kontinent vydal. Fiala se zastaví v Etiopii, Keni, Nigérii, Ghaně a Pobřeží slonoviny.

Co by mohla cesta přinést, popsal pro Seznam Zprávy expert na Afriku Ondřej Horký-Hlucháň z Ústavu mezinárodních vztahů. „Do velké míry je dobře, že se dostáváme do fáze, kdy cesta po těchto zemích se stává normální součástí repertoáru mezinárodní spolupráce,“ říká.

Proč se český premiér Petr Fiala vydává na cestu po afrických zemích právě teď?

Zdá se, že v české politice narůstá snaha o to, naklonit si africké země na svou stranu, což urychlila ruská invaze na Ukrajinu.

Česko tak se zpožděním reaguje na budíček, který představuje skutečnost, že země globálního Jihu jako Čína, Indie nebo Turecko jsou v Africe čím dál důležitější a soupeří o africké zdroje. Navzdory tomu, kolik Evropa v afrických zemích investuje a poskytuje v rámci rozvojové spolupráce, má špatnou image. Cestu tedy vnímám i jako součást evropské PR ofenzivy, třeba Olaf Scholz byl za poslední dva roky v Africe třikrát.

Premiér Fiala v rámci týdenní cesty navštíví Etiopii, Nigérii, Ghanu a Pobřeží slonoviny. Proč zrovna tyto země?

Jde o mix zemí, se kterými má Česko dobré vztahy. Navíc její lídři nejsou v africkém kontextu problémoví. Například Nigérie, Ghana a Keňa jsou na africké poměry prozápadní a třeba Keňa byla od začátku invaze na Ukrajinu velmi proukrajinská a přijala stejný postoj jako Západ.

Ambasáda v Ghaně funguje nepřetržitě už desítky let, přežila i šetření, kdy se v jiných afrických zemích ambasády zavíraly. Jde sice o malou zemi, ale jde o demokracii a politicky v Africe hraje nad svoji ligu.

Etiopie je velká země, která dokáže hrát i s dalšími mocnostmi v její prospěch. Globálně má také jedno z nejrychlejších temp růstu. Jde o prioritní zemi české rozvojové pomoci. Máme tam také nepřetržitě fungující ambasádu a odjakživa blízké vztahy.

Pobřeží slonoviny je relativně prosperující zemí v oblasti Guinejského zálivu a existuje zde potenciál vývozu, byť spíše malý.

Co se týká Nigérie, tak ta je takovým Německem subsaharské Afriky. Diplomaticky bez ní nic neuděláte. Je obrovským trhem a vedle Jihoafrické republiky je to jediná země, kam vyvážíme zboží víc než za miliardu korun ročně.

Kromě Nigérie i Pobřeží slonoviny přímo sousedí s nestabilním Sahelem a zde bude důležitá i bezpečnostní agenda, totiž pronikání džihádismu ze severu.

Avízo, které zveřejnila česká vláda, uvádí, že premiér míří do afrických zemí především proto, aby podpořil podnikatele „v pronikání na tamní trhy a kvůli rozvojovým projektům“. Co to podle vás znamená?

Myslím, že cesta pana premiéra bude zaměřená na bilaterální vztahy, byznys, a především na ten vojenský. Ostatní věci podle mého názoru tak důležité v diskusích nebudou.

Na cestu s premiérem má navíc vyrazit i jeho bezpečnostní poradce Tomáš Pojar. Ten bezpečnostní aspekt, který je hodně provázaný v exportem českého vojenského materiálu, se zdá pro premiéra důležitější než v minulosti u jiných politiků.

Nutno dodat, že pokud chce premiér dát důraz na možný export zbraní, tak je může vyvážet jen tam, kde to nepředstavuje neúnosná bezpečnostní a lidskoprávní rizika. I proto možná dává smysl jet zrovna do těchto zemí.

Pokud se bavíme o spolupráci v dalších průmyslových odvětvích, tak si myslím, že půjde především o malé a střední podniky.

Co se týká rozvojové pomoci, tak tam bych rád uvedl na pravou míru, že Česko je z hlediska poskytování rozvojové pomoci na posledních příčkách v Evropě. V Africe máme jen dvě prioritní země - Etiopii a Zambii –, kde ty projekty pravidelně dosahují řádu maximálně desítek milionů, v pár dalších zemích pak řádu milionů ve formě vázaných darů, například v podobě vybavení nemocnic.

Klást tedy z hlediska prezentace cesty rozvojovou pomoc na stejnou úroveň jako byznys mi přijde dost nepatřičné vzhledem k tomu, jak katastrofální je naplňování závazků Česka z hlediska rozvojové spolupráce.

Premiér odjíždí na cestu v době, kdy probíhá válka mezi Izraelem a Hamásem. Česko, jak ostatně tvrdí i premiér Fiala, stojí pevně za Izraelem.  Některé africké země tak vyhraněný postoj nemají. Myslíte si, že bude toto téma předmětem debat se státníky?

Myslím, že to tématem nebude. Vypadá to, že návštěvy budou hodně zaměřené bilaterálně. Petr Fiala není Olaf Scholz ani Emmanuel Macron a nejsme ani předsednickou zemí EU. Geopolitický záměr cesty bych nepřeceňoval.

Jak to bude v případě války na Ukrajině?

Myslím si, že dění na Ukrajině bude při setkání s politickými představiteli pan premiér zmiňovat. Je nutné si nicméně uvědomit, že důležitost konfliktu je pro africké země nižší. Navíc pokud chceme od těchto zemí podporu, tak co za to můžeme nabídnout? V rozvojové spolupráci a investicích skoro nic.

Jde o země, se kterými máme dobré vztahy, ale zároveň africké země mají obrovský výběr, jak mohou navazovat partnerství, a chovají se v tom logicky pragmaticky. V tom bych Česko nepřeceňoval. Premiér ale zcela jistě není naivní, aby hrál o ligu výš, než na co Česko reálně má.

Co podle vás od příjezdu premiéra Fialy jednotlivé země čekají?

Největším problémem zemí subsaharské Afriky je nedostatek možností vytvářet pracovní místa, hlavně v průmyslu. Česko sice není zemí, která by mohla přivést obrovské investice, ale existují možnosti menší spolupráce, jako například geologické mapování v Etiopii, které má velký přínos i pro soukromý sektor, a na to následně lze navázat.

Do velké míry je dobře, že se dostáváme do fáze, kdy cesta po těchto zemích se stává normální součástí repertoáru mezinárodní spolupráce. Jinak bych v tom nehledal nic objevného.

S jakým výsledkem se podle vás pan premiér Fiala vrátí?

Řekl bych, že se některé firmy vrátí s příslibem možných zakázek, možná i s podpisy předem připravovaných smluv.

Vrátí se také s puncem prestiže, že se Česko dokáže pohybovat v globální sféře. Pokud to srovnáme s našimi předchozími státníky, tak například prezident Miloš Zeman nikdy v Africe nebyl.

Pozadu nezůstává ani prezident Petr Pavel, který nedávno na Pražském hradě přivítal mosambického prezidenta Filipeho Nyusi. Vidíme tedy především normalizaci intenzity vztahů tak, jak by měla být nastavená. Dříve totiž byla velmi zanedbávaná.

Premiér Fiala míří na cestu po afrických zemích jen letos jako třetí člen vlády. O čem to vypovídá?

Skutečnost, že se na cestu vydali ministři zahraničí, vnitra a premiér, vypovídá o jednotě ve vnímání důležitosti teritorií. Je to také odraz toho, kam směřuje naše zahraniční politika oproti předchozím vládám.

Například, Česko, byť hodně v předstihu, ohlásilo kandidaturu do Rady bezpečnosti OSN a africké země v OSN představují skoro třetinu zemí. Široká multilaterální podpora je pro nás tedy klíčová.