Fatva na Rushdieho byla jen zástěrkou, popisuje zákulisí dění v Íránu novinář

Salman Rushdie ještě pár týdnů před útokem věřil, že může opět žít normální život. Od konce 80. let, kdy na něj íránský režim vydal kvůli jeho románu Satanské verše fatvu - v zásadě dobrozdání, které posvětilo odstranění autora kvůli rouhání -, čelil pronásledování.

Po letech se zdálo, že hrozby a výhružky jsou minulostí. Pak se na něj minulý pátek ve státě New York vrhl útočník a téměř smrtelně ho pobodal.

Fatva platí už 33 let. Satanskými verši Rushdie podle tehdejšího íránského duchovní vůdce ajatolláha Chomejního urážel Korán a proroka Mohameda.

Osobnost vůdce íránské islámské revoluce z roku 1979 je klíčová k pochopení role Íránu v útoku na Salmana Rushdieho, myslí si íránský novinář žijící ve Finsku a politický analytik Kambiz Ghafouri. Írán tehdy prosperoval, pyšnil se také zásobami ropy.

„Jeho snem bylo svou náboženskou revoluci rozšířit a stát se vůdcem islámského světa. Věděl, že vydáním takové fatvy zvýší svou popularitu mezi fundamentalistickými muslimy na celém světě,“ vysvětluje Ghafouri pro Seznam Zprávy.

Při vydání fatvy Chomejní dokonce řekl, že kdokoliv při pokusu Rushdieho zabít zemře, „bude považován za mučedníka a půjde rovnou do nebe.“

Pronásledování nejen Rushdieho má své kořeny ovšem i v domácí politice. „V té době měl ajatolláh uvnitř Íránu několik problémů. Osm let trvající válka s Irákem skončila půl roku před vydáním fatvy. Ajatolláh tak potřeboval něčím motivovat své náboženské stoupence,“  vysvětluje Ghafouri.

Upozorňuje, že Chomejní fatvu tehdy vydal, aniž by Satanské verše četl. Dílo patří od roku 1988 v Íránu mezi zakázané knihy.

Rushdie pak kvůli své tvorbě léta dostával výhrůžky smrtí. Přestože se íránská vláda od rozsudku smrti distancovala, fatva je podle konzervativního výkladu stále platná. Na Rushdieho hlavu byla vypsána odměna, kterou v roce 2012 zvýšila polooficiální íránská náboženská nadace z 2,8 milionu dolarů na 3,3 milionu dolarů (přes 78 milionů korun).

Současný vůdce Íránu Alí Chameneí se v mnohém podle Ghafouriho podobá svému předchůdci. „Chce také ukázat tvář vůdce muslimského světa, přestože většina muslimů jsou sunnité a neřídí se fatvou šíitského duchovního,“ říká.

Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Náser Kanání k útoku řekl, že spisovatel si za napadení může sám.

Západní státy před lety kvůli fatvě přerušily diplomatické styky s Íránem. V muslimských městech se konaly demonstrace podobné protestům, které se odehrály o téměř 20 let později proti karikaturám proroka Mohameda zveřejněným dánským tiskem.

Ghafouri upozorňuje na totalitu íránského režimu. „Pro mnohé Íránce, kteří si přejí mírové vztahy s ostatními zeměmi, je tedy ostudné, že jejich vládci vyvážejí terorismus do celého světa,“ vysvětluje.

„Na pověsti režimu však nezáleží. (Jeho představitelé) Vědí, že vytváří darebácký režim, a budou to dělat i nadále. Je to hlavně proto, že pokud se začne režim stávat normálním, pak by měli dodržovat mezinárodní právo v oblasti lidských práv. Pokud tak učiní, využije íránský lid svého práva na jejich změnu prostřednictvím pokojných voleb, a to bude znamenat konec režimu Islámské republiky,“ vysvětluje. Existence režimu Íránské islámské republiky je podle něj úzce spojena s jeho „darebáckými“ aktivitami.

Podobně jako režim se k útoku vyjádřila i některá tamní média, která jsou na něj úzce napojená. Deník Kajhán, jehož šéfredaktora jmenuje íránský nejvyšší duchovní ajatolláh Alí Chameneí, napsal o útoku: „Tisíckrát bravo… statečnému a poslušnému člověku, který zaútočil na odpadlíka od víry, zlého Salmana Rushdieho.“

Íránský deník Chorásán o autorovi uvedl: „Satan na cestě do pekla.“

Takové reakce ale podle Ghafouriho nepředstavují názory všech. „V Íránu je samozřejmě mnoho novinářů, kteří jsou proti útoku, ale nemohou pozvednout svůj hlas kvůli riziku, že se dotknou citlivé náboženské kauzy,“ říká. Fungují totiž - stejně jako jiná média v totalitních režimech - bez svobody projevu a s napojením na oficiální výklad režimu.

Íránská svobodná média, která fungují za hranicemi země, se proti útoku vymezila a podpořila svobodu slova.

„Většina Íránců je podle mých informací proti teroru a násilí, stejně jako mnoho jiných národů,“ říká Ghafouri.

I přes zákaz zveřejnění satanských veršů v Íránu je podle něj kniha v perštině snadno dostupná na internetu v elektronickém formátu. Novinář tak věří, že útok posílí zájem Íránců si knihu přečíst; že se počet jejich čtenářů zvýší. Tedy, že udělají opak toho, k čemu je režim nabádá.

Minimálně celosvětově prodeje knihy po útoku prudce vzrostly.

Salman Rushdie je pouze jedním z mnoha lidí, nad kterými režim vynesl rozsudek smrti. „Režim žije pouze z represí, věznění a vražd. Dobře ví, že nemá podporu lidu, a proto se o veřejné mínění příliš nestará,“ vysvětluje.

Samotný režim ajatolláhů ale nemá vždy úplnou podporu svých představitelů, míní Ghafouri. „Neodvažují se k tomu ale vyjádřit. Dokonce i v době vydání fatvy v roce 1989 proti ní bylo několik ministrů ve vládě, ale mlčeli. Nezapomeňme, že jen několik měsíců před jejím vydáním, v létě 1988, vydal Chomejní další fatvu zacílenou na masakr politických vězňů. Tisíce politických vězňů byly během několika týdnů popraveny bez jakéhokoli skutečného soudu. Být proti Chomejního fatvě mohlo být - a v Íránu stále je - smrtící,“ uzavírá.

Rushdie se kvůli fatvě musel v minulosti mnohokrát stěhovat mezi přísně tajnými místy střeženými britskou vládou. Překladatel Satanských veršů do japonštiny byl zavražděn, italský překladatel a norský vydavatel byli zraněni.

Autor je dlouhodobě proslulý svou kritikou náboženství obecně, především náboženského fanatismu. Říká, že aby fungovala skutečná svoboda myšlení, žádný myšlenkový systém nemá být nenapadnutelný a imunní vůči kritice, satiře, posměchu a pohrdání.

Britský spisovatel indického původu podle posledních dostupných zpráv už může mluvit, na veřejnosti ale dosud nevystoupil.