Falešní fosilní proroci. Z Trumpova slibu zaplavit svět ropou nic nebude

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Šedovlasý muž, obklopený svými spolupracovníky, zvedá ke rtům kalíšek se zakalenou tekutinou a se slovy „na zdraví“ ho naráz vypije. Nápoj obsahuje kromě vody také bělidlo a mýdlo. Používá se k tzv. frakování –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ těžbě ropy a zemního plynu tříštěním hornin, které obsahují zmíněné suroviny.

Muž, který sám na sobě s takovou vervou demonstruje zdravotní neškodnost této technologie a který rád mluví o „prospěšnosti“ klimatické změny, se jmenuje Chris Wright, ale přezdívá se mu ropný kazatel. Brzy mu přibude ještě další titul: za svého ministra energetiky si ho vybral Donald Trump. Minimálně v jednom ohledu je to muž na svém místě: ideálně zosobňuje až nábožné vzývání fosilních paliv, které zaznívá od staronového prezidenta a jeho okolí.

Trump chystá už na první hodiny po převzetí úřadu příval exekutivních příkazů. Zdá se, že to budou právě ropa a plyn, které mezi nimi mají hrát (společně s migrací) absolutní prim.

Hned první den chce Donald Trump vyhlásit stav „energetické nouze“, a to v době, kdy je cena energií v USA na čtvrtině evropské úrovně. Poté má následovat další cíl: výrazné navýšení těžby ropy v zemi, která ji v minulých letech vytěžila víc, než kterýkoliv jiný stát v lidské historii. A do jednoho roku snížit ceny energií v USA na polovinu.

Záměr, který přivítali i někteří čeští komentátoři. Pokud by Trump se svým záměrem uspěl, bylo nadšení zcela na místě, když ne z environmentálního, tak z ekonomického hlediska. Levnější energie znamenají nižší ceny, rychlejší hospodářský růst, a v neposlední řadě by taková politika přitlačila ke zdi Rusko, fatálně závislé na vývozu této suroviny za relativně vysoké ceny. Co by se mohlo zvrtnout?

Bohužel skoro všechno.

Trump především přeceňuje své síly. Americký prezident je mocný. Světový trh s ropou a plynem je mocnější. A jeho záměrům odmlouvají i kapitáni amerického těžařského byznysu. Tedy ti, kteří by měli projevovat nadšení, protože jim nastupující prezident chce smést z cesty překážky v podobě nejrůznějších regulací, a kterému na kampaň darovali na 75 milionů dolarů.

„Možná má nějaký kouzelný recept, kterým firmy přinutí, aby těžily jako smyslů zbavené,“ řekl agentuře Bloomberg jeden z šéfů Exxonu Patrick Pouyanné. „Strategii koncernů ale už dlouho neurčují politici.“

„Už teď produkujeme všechno, co můžeme,“ dodává k tomu rezolutně pro Hart Energy jeden z největších Trumpových zastánců a ropný magnát Harold Hamm.

Navýšení těžby ve Spojených státech bude složité už jen z toho důvodu, že produkce byla už v éře dosluhujícího Joea Bidena velmi vysoká, přesněji nejvyšší v historii. Svůj zásadní podíl na tom má bezprecedentní revoluce, kterou na trh přinesla právě výše zmiňovaná metoda frakování. USA se díky ní staly z největšího dovozce ropy zemí nezávislou na produkci často nevyzpytatelných blízkovýchodních či latinskoamerických autokracií.

Frakování má ale kromě svých kladů i nevýhody. Z Trumpova hlediska tou zdaleka největší nebudou pochybnosti ekologů, ale cena ropy. Frakování bude zřejmě vždy nákladnější, než těžba z bohatých ropných polí Blízkého východu. Pokud by Trump splnil svůj slib a srazil cenu energií v USA na polovinu, znamenalo by to pro těžaře podle analýzy firmy Kpler prodávat barel ropy zhruba za 40 dolarů. Jenže firmy z amerického středozápadu, které surovinu získávají právě frakováním, tvrdí, že jejich byznys bude rentabilní jen při cenách vyšších než 65 dolarů. Otevírat další ložiska pro ně údajně dává smysl až při 89 dolarech.

Donald Trump slibuje rychlé výsledky a skutečně má v rukou páky, které může nasadit okamžitě.

Může omezit environmentální regulace, vydat další povolení k těžbě na federální půdě a v amerických vodách. Jenže tam leží jen zlomek amerických ropných zdrojů.

I kdyby se snad nakonec podařilo vládě ropné firmy přimět, aby těžily jako zběsilé bez ohledu na své byznysové zájmy, kýžené důsledky by na sebe nechaly čekat léta.

Ropná pole mají daleko k rozšířené představě, že se jedná o větší variaci na vodovod, u kterého může uživatel po libosti otáčet kohoutkem. Naopak, těžba ropy a plynu patří k nejsložitějším a nejdražším podnikům, do jakých se lidstvo vůbec pouští, a snese v některých případech srovnání se stavbou jaderných elektráren nebo s vesmírnými lety. Vybudovat ropnou plošinu na otevřeném moři může trvat až pět let, cena se může vyšplhat k miliardě dolarů.

Do takových akcí se soukromí investoři pouští jen v případě, že můžou předpokládat jejich návratnost, očekávají tedy přiměřenou cenovou hladinu. A v žádném případě nedokážou nová ložiska roztěžit přes noc.

Kromě amerických těžařů je tu ještě jeden hráč, o jehož přízeň Trumpova administrativa usiluje a kterému by se snižování cen ropy vůbec nelíbilo - Saúdská Arábie.

Blízkovýchodní království je nejen největším exportérem ropy na světě. Donedávna bylo považováno také za jediného „swing producer“, tedy zemi, která sama o sobě dokáže, navýšením či snížením produkce, měnit ceny na světovém trhu.

Teď se, pravda, už musí více spoléhat na sdružení OPEC+. V něm má ale Rijád ve své snaze nedopustit prudký pokles cen suroviny, na které závisí přežití země, silného spojence. Skupina, ve které zasedá i Rusko, ostatně na začátku prosince odložila zvýšení těžby, aby se ochránila před možným propadem ceny, a to mimo jiné v reakci na Trumpovy plány. Pokud by hrozilo, že se Washingtonu pod jeho vedením skutečně podaří ceny výrazně snížit, zasáhne ropný kartel nepochybně znovu.

Bylo by přitom paradoxní, kdyby Trump využil politické síly USA a pustil se kvůli tomu do střetu se Saúdskou Arábií. Už během prvního prezidentského období s ní pěstoval vřelé vztahy a ne náhodou jeho první zahraniční cesta mířila v roce 2017 právě do Saúdské Arábie. Trumpova nová vláda se zřejmě pokusí dotáhnout projekt normalizace vztahů mezi Rijádem a Izraelem.

V neposlední řadě má v zemi obchodní zájmy sám nastupující prezident, jehož společnost v polovině prosince oznámila stavbu už druhé Trump Tower v saúdské metropoli. Trumpovy záměry se navzájem střetávají a tříští.

V nereálnosti Trumpových energetických záměrů se ale pro Evropu skrývá v jistém slova smyslu naděje.

Snaha srazit ceny ropy a plynu na domácím trhu má totiž v očích republikánského lídra ještě jednu motivaci: vyvážit pravděpodobný následek dalšího jeho záměru, o kterém tak často mluví, tedy obchodní války s Evropou a Čínou.

„Pokud Trumpova administrativa doslova naplní svoje sliby, čeká nás větší inflační šok než ten v roce 2021,“ říká pro CNN Larry Summers, bývalý ministr financí a hlavní ekonom Světové banky. „Součástí tohoto šoku bude i zvýšení cel. Ty zvýší ceny nejen dováženého zboží, ale i domácích produktů, které by jinak musely konkurovat dovozu.“

Působí to tak, jako by přicházející prezident chtěl zemi naordinovat právě to, co voliče tak iritovalo na Bidenově éře: prudké navýšení spotřebních cen. Pokud ovšem toto nevykompenzuje právě prudký pokles cen energií.

Co ale bude následovat, až nová administrativa zjistí, že zařídit takový cenový propad tváří tvář světovému trhu je nad její síly? Jednou z reakcí, která by mohla převládnout u nového osazenstva Bílého domu, může být větší obezřetnost při uvalování cel na evropské, potažmo i české zboží.

To ovšem jen v případě, že v Trumpově okolí převládne chladný racionalismus nad silou emočních symbolů. A k těm bude v případě druhého Trumpova prezidentství víc než kdy jindy patřit vize Spojených států poháněných k prosperitě lacinou ropou tak, jako ve „zlatých časech“ rozkvětu 50. let, do kterých se Trumpovi příznivci v nostalgických úvahách tak rádi vracejí.