Extrémy počasí připraví módní průmysl o miliardy, pokud nepomůže dělníkům

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Přední značky módního průmyslu se v souvislosti s klimatickou krizí zabývají hledáním cest, jak snižovat emise, využívat recyklované materiály nebo snižovat spotřebu vody. Jeden zásadní aspekt ale opomíjejí, upozorňuje studie ústavu Global Labor Institute na americké Cornellově univerzitě a investiční společnosti Schroders.

Jsou to dělníci a podmínky, ve kterých budou v textilních továrnách pracovat.

Jde zejména o pracovníky v zemích jihovýchodní Asie, na které klimatická změna dopadá téměř nejvíce. A nadále bude. I samotné společnosti v souvislosti s tím můžou přijít o miliardy dolarů.

Autoři studie zkoumali, jak dva zásadní důsledky klimatické krize – extrémně vysoké teploty a povodně – ve čtyřech zemích jihovýchodní Asie (Bangladéš, Kambodža, Pákistán a Vietnam) ovlivní práci dělníků.

Tyto čtyři textilní velmoci představují 18 procent světového vývozu módního průmyslu. Nachází se v nich kolem 10 tisíc výroben a odvětví tam zaměstnává 10,6 milionu lidí.

Zásadním dopadům klimatické změny přitom tyto země čelí již teď. Loni se po bezprecedentních deštích a povodních ocitla pod vodou třetina Pákistánu. S obrovskými vedry, která se rozhodla řešit na národní úrovni i tamní vláda, se potýká i Kambodža. Situace se podle tvůrců studie bude jen zhoršovat.

Pokud ze strany majitelů továren a módních společností nepřijde změna a nezajistí zaměstnancům vhodné podmínky pro práci, průmysl tak může do roku 2030 přijít o 65 miliard dolarů (1,5 bilionu korun) zisku, což by představovalo celkový pokles o 22 procent, uvádí studie. Nevzniklo by ani 950 tisíc pracovních míst.

Tento scénář pracuje s předpokladem, že extrémně vysoké teploty způsobí značné změny v produktivitě zaměstnanců. Jejich výkonnost může klesnout o 1,5 procenta při zvýšení vlhké teploty o každý jeden stupeň Celsia.

Pro kontext – vlhká teplota se měří teploměrem obaleným tkaninou napuštěnou destilovanou vodou. Pokud je vyšší než 32 stupňů, lze považovat práci v těchto podmínkách za zdraví ohrožující, pokud se podmínky nějak nepřizpůsobí, jak uvádí například americké environmentální výzkumné centrum Nicholas Institute.

Citovaná studie přitom počítá s tím, že by se mohla vlhká teplota v pracovním prostředí dělníků jihovýchodní Asie v takto vysokých hodnotách pohybovat.

Zvyšující se teploty cítí i samotní dělníci, jak autorům studie potvrdili například zaměstnanci jedné z nejmenovaných továren v Bangladéši. Může jim tak hrozit úpal a v krajním případě i smrt.

Zásadní vliv mohou mít i povodně. Menší záplavy (do 0,25 metru) můžou v továrnách zastavit práci na hodiny nebo dny. Velké záplavy (metr a více) nicméně mohou zpomalit nebo zastavit výrobu a přepravu na celé týdny.

Samotným dělníkům pak hrozí, že se kvůli vodě do práce nedostanou nebo se při cestě zaplavenou oblastí vystaví zdravotním rizikům (vyrážka, průjmy, horečka dengue).

Všechny tyto faktory pak mohou mít vliv na ušlý zisk v továrnách a zpomalení dodavatelského řetězce.

Podle výzkumníků je proto potřeba, aby hlavní aktéři módního průmyslu jednali. Navrhují například poskytnout dělníkům dostatečný čas na přestávky, úpravu pracovních hodin nebo zajištění hydratace.

Výrobní centra, často situovaná v centrech aglomerací, by se mohla přesunout do regionů, kde nejsou rizika spojená s klimatickou změnou tolik zásadní.

Pokud by se ale značky rozhodly celou výrobu přesunout mimo jihovýchodní a jižní Asii, přišly by tak o hlavní výhodu, kterou tyto země mají – vybudovanou a fungující infrastrukturu.