Nejnebezpečnější éra v historii Izraele dramaticky mění celou zemi

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštního zpravodaje v Izraeli/

V Pásmu Gazy izraelští vojáci stále bojují s hnutím Hamás, na severu pak s dalším islamistickým uskupením, libanonským Hizballáhem.

Bojové operace bezpochyby dříve či později ustanou, jak se ale v posledním roce změnila izraelská společnost? A budou Izraelci po děsivém narušení národní suverenity ze 7. října 2023 hlasovat ve volbách jinak než doposud?

„Nevím, jestli se izraelská společnost změnila trvale, byl to ale pro ni velmi traumatický rok,“ řekla Seznam Zprávám v Tel Avivu žijící politická analytička a odbornice na veřejné mínění Dahlia Scheindlinová. „Mnoho Izraelců je stále přesídlených a spolu s vysídlením přicházejí i velké sociální problémy s přizpůsobením se, zaměstnáním, ekonomickou situací, s dětmi a nejistotou, kdy se vrátí do školy.“

Zmíněné změny se týkají asi 100 tisíc Izraelců –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nejen obyvatel kibuců u hranic s Pásmem Gazy, ale i na severu země, kde kvůli útokům libanonského Hizballáhu muselo opustit domovy na 70 tisíc lidí. U Gazy se začali první obyvatelé vracet do osady Kfar Aza, další poničené kibucy ale zůstávají uzavřené jen s nezbytným bezpečnostním personálem.

„Pokud jde o zbytek izraelské společnosti, panuje zde obrovský pocit nejistoty. Nejistota možná není to pravé slovo, protože nejde jen o to, co se stane, ale o to, jak se přizpůsobit všemu, co se stane. Každý den nebo každý týden to vypadá, že se objeví něco nového,“ vysvětlila Scheidlinová, autorka knihy The Crooked Timber of Democracy in Israel.

Data k tomu přináší poslední výzkum Gallupova institutu. V žádné jiné zemi podle něj během jediného roku nevzrostly tak rychle negativní emoce, jako jsou obavy, smutek a stres.

Zdroj: Gallup

Necelý rok po útocích sice výrazně poklesly (stres o 28 procentních bodů, obavy o 24 bodů a smutek o 23 procentních bodů). Jak je vidět v přiložené tabulce, všechny tyto emoce nicméně zůstávají vyšší, než byly v letech před útokem Hamásu.

Analytička zmiňuje i dopad na mentální zdraví společnosti, narůstající deprese a úzkosti. A samozřejmě ekonomický stres.

Jak dopadá současná válka na izraelskou (ale i palestinskou) ekonomiku, je jasně vidět při procházce Starým městem v Jeruzalémě. Davy, které se obvykle valí směrem od Damašské brány dovnitř a ven ze Starého města, jsou nyní pryč. Mnohé uličky jsou zcela prázdné, obchody zavřené a před těmi, co zůstaly otevřené, se prodavači doslova vrhají na kohokoliv, kdo vypadá jako turista.

Dokonce i u Zdi nářků jsou večer prakticky jen místní ortodoxní židé. Z turistů byly v době, kdy byli v oblasti reportéři Seznam Zpráv, vidět ve Starém městě jen skupinky Etiopanů, které sem dovezl organizovaný zájezd. Ve stejném období pak zrušily své lety do (a z) Tel Avivu tři letecké společnosti.

Nekončící válka má dopady na izraelský byznys i investice do země. Před konfliktem izraelská ekonomika rychle rostla, a to především díky technologickému sektoru.

Roční HDP na obyvatele země vzrostl v roce 2022 o 4,8 procenta, což je více než ve většině západních zemí. Válka ale vše změnila a Bank of Israel musela revidovat svoji prognózu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ místo o 2,8 procenta by izraelská ekonomika měla růst jen o 1,5 procenta.

Zhoršující se situace přiměla velké ratingové agentury ke snížení statusu země. Agentura Moody’s v září snížila izraelský rating z A2 na Baa1 s odůvodněním, že geopolitické riziko „výrazně dále zesílilo na velmi vysokou úroveň s materiálně negativními důsledky pro bonitu Izraele v blízkém i dlouhodobém horizontu“. V potaz vzala agentura i domácí politickou nestabilitu.

Vláda se přitom ve snaze snížit rozpočtový deficit nemůže spoléhat na stabilní příjem z daní od firem. Mnohé krachují, ty další nechtějí investovat, protože není jasné, jak dlouho bude válka trvat.

Coface BDi, hlavní analytická společnost v Izraeli, odhaduje, že letos zkrachuje až 60 tisíc izraelských firem, což je nárůst oproti průměru kolem 40 tisíc ročně. Ve většině případů jde o malé podniky s maximálně pěti zaměstnanci.

O těžkých časech pro Izrael mluví i Einat Wilfová, bývalá poslankyně Knesetu za Stranu práce a později Stranu nezávislosti. Třiapadesátiletá spisovatelka a někdejší poradkyně vicepremiéra Šimona Perese je přesvědčena, že Izrael nyní zažívá nejnebezpečnější období od svého vzniku.

„Je to z celé řady důvodů, jedním z hlavních je nárůst antisionismu, který se stává respektovanou ideologií. Ta myšlenka je stále více přijímaná v akademických kruzích, mezi členy parlamentů i novináři –⁠⁠ že bez židovského státu by byl svět lepším. Když si to dáte dohromady s Palestinci, Íránem a dalšími, kteří se o tento cíl aktivně snaží, je to velmi nebezpečné,“ míní.

„Ještě nebezpečnější je, že v této těžké době jsme vedeni vůbec nejhoršími lídry, které židovský stát může mít. Izrael si takové vedení nemůže dovolit. Amerika si průměrné nebo mizerné lídry může dovolit, je oddělená oceánem, je veliká… ale Izrael nemá manévrovací prostor,“ dodává žena, která se označuje za sionistku.

Einat Wilfová mluví o nekompetentnosti izraelské vlády, na rozdíl od řady jiných ji kritizuje z pravicových pozic.

„Netanjahu byl vždy produktem většiny. Měl vždy schopnost pochopit, kde je střed Izraele. Když lidé říkají, že nechce dohodu o rukojmích kvůli Ben Gvirovi a Smotričovi, je to jen výmluva. Faktem je, že Hamás má stejné požadavky, jako měl osmého října –⁠⁠ aby se Izrael stáhl z Gazy a nikdy tam už nevstupoval, aby měl Hamás kontrolu nad hranicí s Egyptem a miliardy do jeho kasy pokračovaly. A to izraelská veřejnost nechce přijmout,“ říká s tím, že stejné požadavky Hamásu dokazují nekompetentnost Netanjahuovy vlády. „Hamás by po roce vojenské operace měl prosit o to, aby mohl vrátit rukojmí, ne si diktovat,“ myslí si.

Dahlia Scheindlinová přitom odmítá, že by Izraelci akceptovali vládu Netanjahua navzdory jejímu selhání při útoku ze 7. října i neschopnosti či neochotě uzavřít dohodu o propuštění rukojmích: „Veřejnost je v tomto ohledu hluboce rozdělena a většina by si přála, aby tam Netanjahu už nebyl. Nemá však žádný právní mechanismus, jak ho donutit odejít. V době války lidé demonstrují v šokujících a bezprecedentních počtech, to ale není cesta,“ říká s tím, že ať se stane cokoliv, premiér přezdívaný Bibi si vždy najde cestu, jak se vyvléct z odpovědnosti.

Na otázku, zda se výše zmíněné selhání promítne v příštích volbách, nedává Scheindlinová jasnou odpověď. Připomíná, že i když od 7. října podle všech průzkumů zůstává současná vláda pod hranicí většiny v Knesetu, od letošního dubna už začala trochu stoupat. A poslední průzkum ukazuje, že současná vojenská operace proti Hizballáhu opět Netanjahuovi přivádí zpět některé voliče.

Podle průzkumu zveřejněného 30. září by sice Likud Benjamina Netanjahua zůstal s 25 poslaneckými mandáty nejsilnější stranou v zemi, kvůli oslabení svému a především svých vládních partnerů by nebyl schopen získat většinu v Knesetu. Chyběla by mu zejména křesla poslanců Náboženského sionismu, extremistické strany ministra financí Becalela Smotriče, která by se do Knesetu nedostala.

Lidé se podle Scheindlinové postupně vrací ke svým předválečným preferencím. Jen se projevuje větší intenzita jejich požadavků –⁠⁠ pravicoví voliči jsou extrémnější než dříve, levicoví mají naopak pocit, že mír s Palestinci je třeba uzavřít právě teď.

Oproti Česku či jiným západním zemím pak v židovském státu neplatí pravidlo, že by mladí lidé byli liberálnější než jejich rodiče. V Izraeli je to právě naopak a mladí více volí pravici a častěji jsou nábožensky zapálení, což je dané demografií.

„Kdyby se dnes konaly volby, myslím, že by lidé tíhli k pravici. Ne k té poháněné náboženskými vizemi, ale k sekulární a pragmatičtější pravici, která je orientována především na bezpečnost,“ říká Scheindlinová. Zároveň dodává, že nevidí žádné známky toho, že by měla nynější vláda v blízké době padnout.