Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Stále přísnější ruské zákony zdánlivě namířené proti extremismu a terorismu ve skutečnosti cílí zejména na opozičníky a podle kritiků přehlíží reálné hrozby. Takové, jakou byl například vražedný útok v koncertní hale Crocus, k němuž se přihlásil Islámský stát.
„Není ve své podstatě špatné mít zákon, který zabraňuje extremismu. Ale pokud se pak tento zákon zneužije, stává se z něj opravdu mocný nástroj v rukou vlády. A to je to, co v Rusku pozorujeme,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy právnička Lauren McCarthyová z University of Massachusetts Amherst, která se zaměřuje na ruskou legislativu.
Jaké jsou hlavní změny, kterými prošly ruské represivní zákony od začátku války na Ukrajině před dvěma lety?
Proměnily se dvěma způsoby. Ten první je zavedení nových zákonů, které zakazují a kriminalizují jakékoliv protiválečné projevy. Takže existuje zákon, který byl zaveden asi osm dní po začátku války, kriminalizující vědomé šíření nepravdivých informací o ruské armádě. A to se trestá docela přísně, takové případy skončily vysokými pokutami, ale také až osmi lety vězení.
Rusko má specifický zákoník o správních deliktech, které jsou pokutovatelné, ale nejsou trestané odnětím svobody. Tam byl zaveden nový zákon, který pokutuje v podstatě diskreditaci ruské armády. Pod tím je řada věcí, například zákaz volání po sankcích proti Rusku a podobně.
Další věc je, že ruská vláda stále častěji používá jiné zákony, které jsou dlouhodobě v platnosti a pro které zavedla přísnější tresty. A zákon o extremismu tak trochu spadá do této kategorie. Není ve své podstatě špatné mít zákon, který zabraňuje extremismu. Ale pokud se pak tento zákon zneužije, stává se z něj opravdu mocný nástroj v rukou vlády. A to je to, co se stalo.
Represe v Rusku
Za „extremismus“ nebo špionáž bylo v Rusku od roku 2018 souzeno více lidí než v dobách Nikity Chruščova a Leonida Brežněva. Přibližně 116 tisíc osob pak bylo za posledních šest let vystaveno přímým represím ruského režimu.
Mnoho věcí, které jsou vnímány jako protiválečné nebo cokoliv, co je vnímáno jako opozice, se teď změnilo na znak extremismu. A extremismus je do značné míry vnímán jako cokoliv, co by mohlo narušit chod vlády. To může být pro Rusko ve výsledku ale opravdu nebezpečné.
Takže těmi hlavními změnami je zneužívání zákonů, které mají rozumný účel, a implementace nových zákonů, které jsou speciálně navrženy tak, aby potlačovaly protiválečné přesvědčení.
Na koho jsou represe zejména zaměřené?
Jedna věc, kterou režim udělal velmi dobře, je potírání opozice. Vypovídající je příklad využití zákona o extremismu na Navalného a jeho organizaci – kdokoliv se pak na činnostech podílel, mohl čelit obvinění z extremismu. Stačilo by i sdílet jejich práci a bylo by to ohrožující.
V rámci legislativy týkající se extremismu existují samostatné části, které se mohou vztahovat na všechny tyto aktivity a kriminalizovat je. A tak bylo možné vidět velmi jasné zaměření na politickou opozici.
Ale druhá a mnohem zákeřnější věc je jeho zaměření na obyčejné lidi, kterým dává najevo, že nikdo není v bezpečí.
Na začátku války se tak objevil případ, kdy žáci udali učitelku za to, že se vyjadřovala proti invazi. Dostala pak docela vysoký trest, pětiletou podmínku, ale hlavně nemohla učit. Úřady jí tak znemožnily pokračovat v normálním životě. Přitom to byl úplně obyčejný člověk, ani ne z Moskvy, nebo Petrohradu.
Podobné případy se pak objevovaly běžně. Demonstrativní stíhání obyčejných lidí, kteří dělají zdánlivě obyčejné věci, a které bychom my dvě nemusely nutně považovat za problematické. Ať už to jsou příspěvky na sociálních sítích, sdílení videa nebo dokonce i zpráva na WhatsAppu. Stát na ulici s protestní cedulí bylo vždycky nebezpečné, ale nyní se musí lidé opravdu hlídat i v soukromí.
Ve výsledku pak ani nemusíte všechny zavírat do vězení, aby se efekt těchto zákonů projevil. Lidé se začnou více bát a opustí všechny tyto činnosti raději sami. Myslím, že to v Rusku právě nyní pozorujeme.
Proč je tak snadné tyto zákony zneužít? Je to právě tou vágní definicí?
Ano, myslím, že to je přesně tak. Jednou z věcí, které represivní a autoritářské právní systémy dělají velmi efektivně, je, že mají zákony, které jsou velmi konkrétně zaměřené, ale také velmi vágní.
A tak například protiválečné zákony máte velmi specificky zaměřené na to, že lidé nemohou říkat nic o válce, pokud je to v rozporu s oficiálním výkladem. Ale způsob, jakým je legislativa napsaná, je velmi vágní a může se pod ni vejít mnoho věcí.
Co je tedy vědomé šíření nepravdivých informací o armádě? Jak to definujete? Co je diskreditace armády? Jak to definujete? Samotná legislativa to neříká, a tak je to na policistech a soudcích, aby si sami přišli na to, jak zákon uplatňovat. Zároveň se také musí ujistit, že to dělají správně, aby jim to odvolací soud později nevrátil.
Jak Rusko postupuje proti kritikům režimu
„Přiznávám vinu: Nepodařilo se mi přesvědčit dost lidí o tom, jak velkým nebezpečím pro svět je současný kremelský režim,“ řekl v závěrečné řeči ruský disident Vladimir Kara-Murza. Pak ho odsoudili k 25 letům vězení.
„Můj případ je politický. Proto o sobě neuvažuji jako o někom, kdo je souzen za spáchání trestného činu. Přiznat vinu je pro mě stejné, jako když učitel přizná, že je učitel, nebo lékař, že je lékař.“ Tato slova zazněla v závěrečné řeči 41leté ruské opoziční političky Lilii Čanyševové před obvodním soudem v Ufě na východě Ruska. Žena, která stála v čele štábu Navalného protikorupčního fondu, byla odsouzena k sedmi letům a šesti měsícům vězení za vyzývání k extremismu a vytvoření extremistické organizace.
A tak to musí vyřešit za pochodu a v terénu. Třeba v případě diskreditačního zákona se ale represe používají, na cokoliv vás napadne. Stačí si vzít žlutou a modrou, je jedno jestli úmyslně. Je tu spoustu věcí, které vás mohou ve výsledku poslat před soud kvůli diskreditaci, protože ta definice je velmi vágní. To platí i pro zákony o extremismu.
Když se podíváte na takové právní definice, tak jedna z věcí, kterou ruský právní systém udělal velmi efektivně ve své autoritářské verzi, je vytvoření způsobu, jakým jsou všichni aktéři v tom systému schopni dělat, co je třeba, aniž by to bylo v rozporu s právem.
Rusko ovšem dlouhodobě zneužívá zákon proti extremismu. Takže se můžeme vrátit až do roku 2014, kdy začala válka na Ukrajině anexí Krymu. Tehdy se tento zákon také používal proti lidem, kteří válku a zabrání Krymu kritizovali.
Kolika lidí se takové represe pak dotkly? Dá se říct, jak se počet obvinění v čase měnil?
Nevím přesné statistiky, navíc je velmi těžké určit, podle jakého klíče se jednotlivé případy dělí. Vyšla ovšem studie Projektu, která ukazuje, že je Putin represivnější než jeho předchůdci v Sovětském svazu.
Ale jedna z věcí, která je zajímavá, je, že například zákon o diskreditaci se postupem času používá stále méně a méně. Ve velkém se používal hned po jeho přijetí na začátku války, po dvou letech se ale jeho implementace opravdu snížila. A pravděpodobně pro to existuje řada vysvětlení, ale jedním z nich je, že funguje správně a že lidé jsou opatrnější a sami se cenzurují.
Myslím, že pro používání dalších zákonů, například o extremismu, existují různé podněty. Pokud jste strážce zákona a najdete nebo vyřešíte případ extremismu, je to velká věc. To je něco, co vám může zajistit povýšení. A tak existuje spousta pobídek, abyste extremismus našli třeba tam, kde neexistuje. Navíc ten zákon je natolik vágní, že mnoho věcí prostě můžete nazvat extremismem.
Má režim vůbec ještě kam se zpřísňováním zákona jít? Co je nyní na stole?
Vždy, když už si myslím, že nepůjde zajít dál, se něco najde. Ale co se týče těch zákonů týkajících se kritiky režimu, tak tam už úplně zpřísnění neočekávám. Už nyní jsou ty zákony tak vágní, že se pod ně vejde kdeco.
Oblast, kde se ale hodně zpřísňují zákony, se týká mobilizace a odvodů. Je mnohem těžší dezertovat, nebo se vůbec vyhnout službě. Takže vývoj legislativy je zřejmý hlavně v těch oblastech, které režimu umožní dál pokračovat ve válce.
Také se mohou ještě zvýšit tresty u již existujících zákonů. Nemusí jít jen o vězení nebo pokuty, režim může také obviněným zmrazit majetek, takže si třeba nemůžete vybrat peníze z banky. Pokud se třeba dostanete na seznam teroristů a extremistů, je téměř nemožné žít normální život, je to taková občanská smrt. Je nemožné si najít práci, vybrat si dostačující peníze z banky, na všechno máte omezení.
September 26th is the anniversary of the "Mayakovsky Case."
— The Ark (@KovchegLive) September 22, 2023
At last year's "Mayakovsky Readings," a poetry event, where people expressed protest against the recently announced mobilisation, three young poets — Artem Kamardin, Yegor Shtovba, and Nikolay Daineko —were detained pic.twitter.com/mWrrofQy1F
Ve výsledku i tohle zpřísňování slouží hlavně k tomu, aby odradilo lidi od toho, aby se postavili proti válce nebo režimu.
Co dělá situaci i velmi komplikovanou, je to, že pokud jste v Rusku dnes proti válce, můžete být souzeni podle jakéhokoliv z těch zákonů. Ony se hodně překrývají, což by se obecně stávat nemělo. Pro konkrétní činy by měla existovat konkrétní legislativa. Ve výsledku tak došlo k situaci, kdy se po celé zemi dopouštějí lidé stejných věcí, ale bývají souzeni jinak, někdo dostane pokutu, někdo vězení a někdo třeba i nic.
Myslím, že nikdy tedy nemůžete vědět, podle čeho přesně budete souzeni. A samozřejmě, ruští právníci by vám řekli, že to tak není a zákony mají přesné dělící linie, ale když se pak podíváte na jejich skutečnou implementaci, tak ta hranice mezi nimi je opravdu velmi těžko určitelná. Z kritiky války se můžete poměrně snadno stát extremistou. Všechno pak záleží na tom, s jakými úřady přijdete do kontaktu.