Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ukazatele globální průměrné teploty, povrchové teploty oceánů a například i množství mořského ledu už loni „ustřelily“ zcela mimo historická měřítka.
Když jsme se to přesně před rokem snažili shrnout, napsali jsme, že k vystižení výjimečnosti roku 2023 by se patřilo použít spíše přívlastek „extrémně nejteplejší“ než pouze nejteplejší v historii měření.
Letošek naplnil predikce vědců a ukázal, že v tomto ohledu nebyl rok 2023 výjimkou. Ač data za letošní prosinec ještě nejsou sečtena, je de facto jisté, že rok 2024 byl ještě teplejší.
„Po deseti měsících roku 2024 je nyní prakticky jisté, že rok 2024 bude podle souboru dat ERA5 nejteplejším rokem v historii měření,“ prohlásila už v listopadu Samantha Burgessová z oddělení programu Copernicus pro klimatickou změnu.
Ke stejnému závěru došla v poslední době také Světová meteorologická organizace (WMO), americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) i britská meteorologická vládní agentura Met Office.
Podle výpočtu analytiků z českého projektu Fakta o klimatu bude rok 2024 rekordní i v českém kontextu. Průměrná roční teplota u nás poprvé v historii měření stoupne nad 10 °C, přičemž předešlý rekord padl loni a činil 9,7 °C.
„Průměrná teplota v Česku roste od roku 1961 o 0,35 °C za dekádu. Pokud neomezíme emise skleníkových plynů, které jsou hlavní příčinou globálního oteplování, bude rok 2024 ve srovnání s budoucími roky patřit ještě k těm chladnějším,“ uvedli k tomu experti pro Seznam Zprávy.
K výpočtu použili data Českého hydrometeorologického úřadu od ledna do listopadu, pro prosinec použili průměrnou hodnotu z let 1991 až 2020. Aby rok 2024 nebyl rekordně teplý, musel by podle nich prosinec extrémně chladný, což není.
Kromě klimatické změny k vysokým teplotám letošního a loňského roku přispěl i periodický atmosférický a oceánský jev El Niño a patrně i několik dalších faktorů.
Co ještě mohlo k oteplení přispět?
Letošní a loňské extrémy byly tak výrazné, že to dokonce rozpoutalo vědeckou debatu o tom, jestli je vůbec možné, že za nimi stojí „jen“ člověkem způsobená klimatická změna a začínající teplý atmosférický a oceánský jev El Niño.
Pravděpodobně padne i zásadní milník
Očekává se, že rok 2024 se stane také prvním kalendářním rokem, kdy oteplení ve srovnání s obdobím před industriální érou přesáhne 1,5 °C.
Nepustit oteplení přes tuto hranici si vzaly státy na přelomu let 2015 a 2016 v rámci Pařížské dohody. Cíl se sice zaměřuje na dlouhodobější průměr než za jeden rok, takže pakt ještě nekrachuje, ale vědci na milník přesto upozorňují jako na silný varovný signál.
Teploty roku 2024 kromě toho také znamenají, že celý žebříček deseti nejteplejších let v historii měření je zaznamenán v období po roce 2014.
Pařížská klimatická dohoda
Pařížská konference o změně klimatu se odehrála v prosinci 2015.
Do jednání o nové celosvětové právně závazné dohodě o změně klimatu se zapojily delegace z přibližně 150 zemí.
Celosvětová dohoda byla stvrzena 12. prosince a říká, že cílem je omezit globální oteplování na úroveň výrazně nižší než dva stupně Celsia ve srovnání s předindustriální érou a pokračovat v úsilí o jeho omezení na 1,5 °C.
Rekordní série si dala pauzu
Na grafu vývoje průměrné globální teploty si můžete všimnout, že teplota byla letos ve srovnání s loňskem vyšší hlavně v první polovině roku. V červenci totiž skončila 16měsíční série rekordně teplých měsíců, což vědci i předem očekávali kvůli slábnutí jevu El Nino.
Podle odhadu (podobně dlouhodobé předpovědi je potřeba brát vždy s rezervou) Met Office bude chladněji i v příštím roce. Britští meteorologové nicméně očekávají, že rok 2025 bude ve srovnání s posledními dvěma lety chladnější jen o málo a pravděpodobně se zařadí na třetí místo v žebříčku nejteplejších let rovnou za rok 2024 a 2023.
I kdyby bylo nicméně ochlazení výraznější, neznamená to, že změna klimatu nepokračuje. Vzhledem k pokračujícím rekordním emisím a setrvačnosti globálního klimatu je totiž jisté, že letošní a loňský rok nebude nejteplejším na moc dlouho.
„Série rekordních měsíců jednou skončí, protože tak je to vždycky – poté co globální průměrná teplota dosáhne nového vrcholu, na nějakou dobu zase klesne. Kontinuálně se ale pořád zvyšuje, což uvidíme i v dalších letech a dekádách,“ řekl k tomu Seznam Zprávám šéf služby Copernicus Carlo Buontempo letos v červenci.
Kontext
Meteorologická služba Copernicus uvedla, že letošní léto bylo nejteplejší v historii. A přestože už začal klimatologický podzim, ve většině Evropy to zatím není znát. Rekordní záříjové teploty hlásí řada zemí včetně Česka.
Největší teplo v historii civilizace
„Nikdy v našich životech nebylo tak teplo. A nejen to. Tak teplo nebylo ani nikdy v historii naší civilizace a pravděpodobně ani v posledních 100 000 letech. Tohle je z mého pohledu pozoruhodnější než samotná délka trvání rekordní série,“ připomněl Buontempo důležitý dodatek ke všem zmiňovaným číslům.
Z toho, co se vědcům dosud o vývoji klimatu podařilo zjistit, totiž skutečně vyplývá, že současné oteplení není největší jen v historii měření, ale v mnohem delším časovém úseku.
Z poznatků získaných mimo jiné z ledovcových vrtů nebo sedimentů na dně oceánů také vyplývá, že v posledních 100 letech se otepluje desetkrát rychleji, než se oteplovalo na koncích cyklicky se opakujících dob ledových.
Jak to bylo s klimatem v hlubší minulosti, je téma pro separátní článek. Už jsme ho ale napsali a můžete si ho přečíst tady, stejně jako článek vysvětlující, proč je jasné, že oteplování je důsledkem lidské činnosti.
Projevy jsou vidět všude
Změna klimatu se kromě zvyšování globální teploty letos výrazně projevila i v dalších ukazatelích.
Extrémně vysoké byla například i globální povrchová teplota oceánů:
A naopak extrémně nízké byla světová plocha mořského ledu:
To ale samozřejmě není všechno.
V globálních statistikách je schované nepřeberné množství dalších jednotlivých teplotních rekordů na různých místech planety a s vysokými teplotami souvisí i řada projevů extrémního počasí.
Kompletní výčet rekordů by byl nepředstavitelně dlouhý.
Už v polovině roku podle slavného klimatického historika sledujícího meteorologické stanice po celém světě Maximiliana Herrery padlo 15 národních absolutních teplotních maxim, přičemž lokálních rekordů (pro konkrétní místo a období roku) byly dokonce desetitisíce.
Z extrémních projevů počasí, u kterých vědci už stihli prokázat souvislost s klimatickou změnou, můžeme jmenovat například tlakovou níži Boris, která přinesla v září do střední Evropy povodně (změna klimatu zdvojnásobila pravděpodobnost výskytu a zintenzivnila srážky o 10 %), hurikán Helene (opět lze globálnímu oteplení přičíst vyšší pravděpodobnost výskytu i intenzitu), letní vlny veder (ty byly kvůli oteplení třikrát pravděpodobnější) nebo třeba sucho v Itálii (změna klimatu patří k hlavním příčinám).
