„Externalizace problému.“ Vytlačování běženců z EU pokračuje, konce jsou drsné

Necelý rok před volbami do Evropského parlamentu se zdá, že jedním z jejich hlavních témat bude migrace. Příjezdy lidí z Afriky i Blízkého východu opět stoupají a evropští politici chtějí tento trend před volbami zvrátit. Jednou z cest je „externalizace problému“. Unie zaplatí okolním státům, aby si ohlídaly své hranice a uprchlíky do „pevnosti Evropa“ nepouštěly.

Po migrační dohodě s Tureckem uzavřené v roce 2016 se Evropská unie domluvila s dalším státem, severoafrickým Tuniskem.

Podepsání memoranda o strategickém partnerství oznámila v neděli šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Dokument, díky němuž získá režim autoritářského prezidenta Kaíse Saída miliardu eur, spolu s von der Leyenovou podepsal i končící nizozemský premiér Mark Rutte (o jeho konci právě kvůli migraci jsme psali zde) a šéfka italské vlády Giorgia Meloniová.

Kritici memoranda upozorňují na to, že bylo podepsáno, aniž by obě strany zveřejnily podrobnosti dohody. Když poté Komise text vydala, klíčová část týkající se migrace vyzněla nekonkrétně.

Francouzský europoslanec Mounir Satouri prohlásil, že není správné dávat Tunisku „miliardu eur na stříbrném podnose“.

„Evropská unie nemůže být komplicem v ničení tuniské demokracie prezidentem Saídem. Potřebujeme sjednotit evropské instituce v naší výzvě, aby byly vydané peníze podmíněny respektem k lidským právům, demokracii a vládě práva,“ citoval deník The Guardian dalšího z europoslanců, Slovince Matjaže Nemece.

Europoslanci tak reagovali i na zprávy neziskových organizací, které z Tuniska informovaly o bezohledném chování tuniských úřadů. Ty měly deportovat stovky migrantů ze subsaharské Afriky z pobřeží do nehostinné Sahary v oblasti hranic s Libyí a Alžírskem.

V poušti měly nechat bez vody, potravy i přístřešku i ženy s dětmi. „Ano, to je praxe, která se v severoafrických státech děje. Odvézt lidi do Sahary a nechat umřít. Slyšel jsem o tom v posledních letech několikrát, ať už to bylo z Tuniska, Libye či Alžírska,“ řekl pro Seznam Zprávy Martin Rozumek z Organizace pro pomoc uprchlíkům.

Už před měsícem EU rozhodla pomoci sumou 900 milionů eur kolabující tuniské ekonomice, po nedělním memorandu by mělo do tuniské státní kasy přitéci dalších 105 milionů věnovaných na boj proti pašerákům a na to, aby Tunisané zabraňovali vyplutí lodí s migranty.

15 milionů eur by pak mělo Tunisko dostat na „dobrovolné“ odsuny asi šesti tisíc lidí, kteří na jeho území pobývají, do zemí jejich původu. Brusel také plánuje dodat Tunisanům osm průzkumných a záchranných plavidel a také neupřesněné množství dronů.

„Tato dohoda je špatnou zprávou pro všechny: pro ty, kteří se snaží bezpečně překročit Středozemní moře, pro lidi v Tunisku, kteří nyní čelí autoritářskému vůdci, a pro EU, která znovu odhalila svůj politický a morální bankrot,“ řekla agentuře AFP Maryem Salehiová, badatelka v oblasti nadnárodních konfliktů.

S kritikou dohody se ztotožňuje i český expert Martin Rozumek, který mluví o vydírání: „S Tuniskem jde o vydírání ze strany prezidenta Saída. Záměrně přestal jakkoliv kontrolovat odjezdy z tuniských hranic na italskou Lampedusu s cílem zachránit krachující ekonomiku. Spoléhá na to, že mu nasypeme spoustu peněz, a bohužel mu to funguje. Necháváme sebou manipulovat jako v případě Erdogana (tureckého prezidenta Recepa Tayyipa, pozn. red.).“

Erdogan pravidelně vytahuje uprchlickou kartu, jakmile se dostane do sporu s Bruselem.

V dohodách, jako je ta s Tuniskem, hodlá EU pokračovat. Jak řekl novinářům nejmenovaný zdroj z Evropské komise, měl by přijít na řadu i Egypt a Maroko.

Letos v únoru obvinil prezident Saíd „hordy“ migrantů ze subsaharských zemí z toho, že chtějí změnit demografii v jeho zemi. Od té doby se značně zvýšilo napětí v zemi, došlo k řadě rasistických incidentů, výše zmíněným deportacím do pouště a v červenci při srážkách s migranty zemřel jeden Tunisan.

Na konci letošního června evidovala Itálie přes 76 tisíc nově příchozích, kteří mířili nejčastěji na ostrov Lampedusa, jenž leží asi 130 kilometrů od tuniských břehů. Část běženců přišla z Libye, většina ale podle Rozumka vyrážela z pobřeží Tuniska.

Podle Mezinárodní organizace pro migraci zahynulo nebo zmizelo ve vlnách Středozemního moře na 2406 lidí, za prvních šest měsíců letoška to pak bylo 1166.