Porošenko zrádcem? Zelenskyj dělá to samé, říká reportér o uhelném byznysu

„Není to dobrý moment, aby na Ukrajině eskalovaly politické spory – v situaci výhrůžek, nátlaku, ruského vojska stojícího na hranicích a kybernetických útoků. Teď to má být spíš chvíle uklidnění a situace určité národní jednoty,“ říká Seznam Zprávám polský novinář Michał Potocki.

Reportér Deníku Gazeta Prawna je spoluautorem knihy Černé zlato o tajném obchodu s uhlím vytěženým na okupovaném území na východní Ukrajině. Právě toho se teď politický vývoj v Kyjevě týká.

Prokuratura totiž viní bývalého prezidenta Petra Porošenka z toho, že se v roce 2014 dohodl – i s lidmi z nejvyššího vedení Ruska – na nákupu uhlí za 1,5 miliardy hřiven (asi 1,16 miliardy korun) z území ovládaného proruskými separatisty v oblasti Donbasu. Porošenko čelí obvinění z vlastizrady, z financování terorismu a z vytvoření teroristické organizace.

Kyjevský soud měl v pondělí rozhodnout o tom, jestli vezme Porošenka do vazby, jak navrhuje státní zástupce. Jednání bylo ale nakonec po dlouhé přestávce přerušeno do středečního odpoledne. Už minulý týden kyjevský soud na žádost prokuratury nařídil zabavit Porošenkův veškerý majetek.

Sám Porošenko tvrdí, že jde o politickou objednávku prezidenta Volodymyra Zelenského na jeho diskreditaci a že se současná hlava státu vydává cestou svrženého prezidenta Janukovyče a autoritářů Lukašenka a Putina.

Prezident Zelenskyj odmítá, že by šlo o „politickou represi“; mluví o nezávislé prokuratuře a soudnictví.

Exprezident Porošenko je v současnosti poslancem a lídrem opoziční strany Evropská solidarita. Stále má reálné tvrdé jádro podporovatelů, jeho popularita však nijak závratně vysoká není a většina společnosti ho vnímá negativně.

„Popularitu ztratil velmi rychle poté, co se v roce 2014 stal prezidentem, což je ukrajinská praxe. Pád podpory se přihodil všem ukrajinským prezidentům,“ popisuje Porošenkovu roli analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Michal Lebduška.

„Větší než jeho Evropská solidarita jsou sice proruské síly, ale ty jsou v současnosti výrazně izolované, tudíž se dá říct, že je například s Julijí Tymošenkovou jednou z nejvýraznějších postav současné ukrajinské opozice,“ dodává Lebduška. Porošenko je tradičně populární na západě země a ve větších městech a v průzkumech se dlouhodobě pohybuje kolem 15 procent.

Ve vysoké politice je Porošenko už od konce devadesátých let. Byl poslancem, ve vládě seděl dvakrát už před rokem 2014 a byl i tajemníkem Rady národní bezpečnosti a obrany. Spojené jsou s ním jako s bohatým byznysmenem přezdívaným díky výrobě čokolády „čokoládový král“ i kauzy přesunů jeho firem do daňových rájů.

Současná Porošenkova „uhelná kauza“ se týká let 2014 a 2015, tedy období bezprostředně po ruské okupaci Krymu a rozpoutání války v Donbasu. Ukrajina tehdy ztratila kontrolu nad významnou částí Doněcké a Luhanské oblasti, kde se nacházejí doly na antracit, tedy černé uhlí o vysoké výhřevnosti.

Právě na antracitu byla přitom závislá velká část ukrajinského teplárenství a uhelných elektráren. „V uhelné elektrárně se nedá nahradit jeden typ uhlí jiným, k tomu je potřeba přestavět pece kvůli teplotě spalování a další technické záležitosti,“ vysvětluje Potocki.

Ukrajina se kvůli tomu ocitla v energetické krizi – nebylo čím topit, zastavily se továrny. „Kyjev se snažil výpadek dodávek uhlí nahradit dovozem hlavně z Jihoafrické republiky (JAR),“ připomíná analytik Lebduška.

Potocki dodává, že se kupoval antracit také ze Spojených států, ale bylo ho příliš málo a byl moc drahý.

„Část uhlí, které se dostávalo na Ukrajinu jako uhlí z JAR, ve skutečnosti pravděpodobně pocházela z okupovaného Donbasu. Kromě toho Ukrajina dál nakupovala uhlí i přímo z okupovaného východního území, protože ještě nefungovala obchodní blokáda. Občas se uhlí dostávalo přes frontovou linii díky úplatkům, občas oficiálně a legálně, k čemuž stačil certifikát od Služby bezpečnosti Ukrajiny,“ doplňuje Potocki.

Situace se změnila v roce 2017, kdy začalo platit pro obsazená území embargo a obchod s okupovaným Donbasem se stal nelegálním.

„Když se dostal v roce 2019 k vládě Zelenskyj, začalo se s hledáním páky na předchůdce. Na začátku se to týkalo lidí z proruského prostředí díky sankcím, které na ně administrativním rozhodnutím uvalila Rada národní bezpečnosti a obrany. Jako první se na seznam dostal lídr proruské Opoziční platformy Viktor Medvedčuk,“ vysvětluje Michał Potocki.

Oficiálním důvodem bylo financování jeho televizních kanálů z výtěžku z obchodu s uhlím z okupovaného Donbasu. V současnosti je Medvedčuk v domácím vězení a jeho kanály nevysílají.

Analytik Lebduška popisuje Medvedčuka jako „pravou ruku Kremlu na Ukrajině“. Opoziční politik má blízký vztah s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, který je i kmotrem jeho dcery. „O Medvedčukovi se dlouhou dobu mluvilo jako o někom, proti komu by měla Ukrajina zasáhnout, protože evidentně zastupuje cizí zájmy na Ukrajině. Zároveň díky svým kontaktům v Rusku byl využíván jako kontaktní osoba a dlouhou dobu ho úřady nechávaly na pokoji,“ popisuje Medvedčukovu roli Lebduška.

Politický comeback zažil muž blízký Kremlu paradoxně po revolučním roce 2014, za což vděčí podle novináře Potockého právě Porošenkovi.

Jeho postavení se znovu změnilo loni po zavedení sankcí. Právě Medvedčuk v „uhelné kauze“ figuruje s Porošenkem. „Vláda se rozhodla tyhle věci spojit. Obvinění Porošenka spočívá v tom, že Porošenko prostřednictvím Medvedčuka napomáhal navazování kontaktů ukrajinských uhelných firem s okupovaným územím,“ říká Potocki. O snaze o propojení Medvedčuka s Porošenkem mluví i Lebduška.

Podle polského reportéra, který se tématu věnuje dlouhodobě, je obvinění Porošenka vykonstruované a výsostně politické. „Nikdy se mu v tomto případě neprokázala korupce ani podíl jeho firem, proto se postupuje podle velmi obecného paragrafu o vlastizradě,“ myslí si Potocki.

Jako součást politického boje vidí kauzu i Lebduška: „Politické tlaky jsou tam určitě. Soudnictví na Ukrajině je jednou z oblastí, kde se reformy nedaří. Nezávislé soudnictví tam moc neexistuje,“ říká a dodává, že Evropská unie už dříve kritizovala tzv. selektivní soudnictví, tedy trestání jen některých vytipovaných osob.

Obvinění Porošenka má spočívat v tom, že jako prezident měl zaručovat bezpečnost země, ale tomu se údajně zpronevěřil tím, že vedl rozhovory s Medvedčukem o uhlí. „Tím pádem porušil ústavu. Kdyby byl Porošenko souzený nezávislým soudem, soud by jeho obvinění zrušil, protože tam není ani náznak toho, že by byl Porošenko zrádcem,“ říká polský reportér.

Zároveň připomíná, že se pod Porošenkovo obvinění nechtěla v prosinci podepsat generální prokurátorka, která si raději vzala na pár hodin volno. Během té doby podepsal dokumenty její zástupce.

Nákupy donbaského uhlí pro ukrajinskou spotřebu podle Potockého v současnosti stále probíhají, i když už jde o menší množství. „Ukrajinci v poslední době trochu zreformovali svoji energetiku, a tudíž už nepotřebují takové množství antracitu jako dříve. Některé elektrárny se přestavěly na spalování jiného typu uhlí, některé na plyn. Černé uhlí, které kupují, je hlavně ruské a je mezi ním i uhlí z Donbasu s falešnou ruskou dokumentací,“ podotýká Potocki.

Ani prezident Zelenskyj s dovozem takového uhlí nic neudělal. „Pokud by to znamenalo zradu, tak by na lavici obžalovaných mohl usednout vedle Porošenka i prezident Zelenskyj, protože dělá přesně to samé, jen to řídí trochu jiní lidé,“ myslí si novinář.

Mechanismus dovozu se prý nezměnil – stejní lidé se dovozem zabývají v okupovaném Donbasu a víceméně stejné firmy dovážejí uhlí na Ukrajinu do firem stejného typu jako dříve.