Expert: Rusko si snaží na Kavkazu zajistit dalšího spojence k udržení vlivu

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na Kavkazu roste jeden z dalších významných geopolitických hráčů, kterému nahrává zejména strategická poloha a nerostné bohatství. Ázerbájdžán navíc hravě balancuje mezi ekonomickými vztahy s Evropou, politickou spoluprací s Ruskem a ve výsledku také udržováním stabilní moci v rukou Ilhama Alijeva.

„Ázerbájdžán je pro Rusko nyní zajímavým partnerem také z hlediska zachování určitého vlivu v oblasti jižního Kavkazu poté, co se Arménie snaží ten tradičně spojenecký svazek s Ruskem minimálně omezit a obrátit se více k Evropě,“ vysvětluje, jak se k takové pozici Baku dostalo, v rozhovoru expert na Střední Asii Slavomír Horák působící na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Ázerbájdžán někteří odborníci označují za jednoho z vítězů války na Ukrajině vzhledem k tomu, jak ze situace těží. Souhlasíte vy s tímhle označením?

Nebyl bych příkrý s tím označením vítěz, každopádně z té dané situace může Ázerbájdžán poměrně hodně těžit. Úplně zpočátku války se přidal pochopitelně na stranu Ukrajiny a ona naopak podpořila Ázerbájdžán, protože obě země řeší problém teritoriální celistvosti.

Ázerbájdžán pak také mohl velmi dobře využít stínu, kdy pozornost byla upřená především na Ukrajinu a tím pádem se věnovalo méně zájmu tomu, co se dělo v tom dnes již bývalém arménském Náhorním Karabachu. Té situace využil v září minulého roku, kdy tato území obsadil a tím naplnil 30 let starou snahu o obnovení teritoriální celistvosti.

Čili v tomto smyslu je to jaksi vítěz. V současnosti má svou teritoriální celistvost jistou, zároveň těží z poměrně úzkých vztahů s Tureckem, což je jeho dlouhodobě největší spojenec a partner, tak ale i s Ruskem.

Jak se proměnil tento vztah Ázerbájdžánu a Ruska v poslední době?

Určitě prošel zásadními změnami. Jen tady musím uvést, že to není jen v důsledku války na Ukrajině, ale je to spíše o té válce na Kavkazu. Ta je z hlediska jejich vztahů důležitější.

Ázerbájdžán samozřejmě nepodpořil Rusko ve smyslu jeho agrese na Ukrajině. Ostatně s tou nesouhlasil už od roku 2014. Na druhou stranu to nebránilo Ázerbájdžánu mít s Ruskem minimálně řekněme praktické vztahy. Dalším faktorem, který tyto vztahy ovlivňuje, je určitě Turecko, které je pro Baku mnohem důležitějším partnerem než Rusko.

Ve vztazích Ázerbájdžánu a Ruska je ale ještě jeden moment, kdy pro Rusko jde najednou o poměrně zajímavého partnera. Už jenom z hlediska zachování určitého vlivu v oblasti jižního Kavkazu v situaci, kdy Arménie se snaží ten tradiční spojenecký svazek s Ruskem minimálně omezit a vrátit se alespoň částečně k Evropě. Byť samozřejmě to není úplně proces, který by byl jednoznačný. Z tohohle hlediska se Ázerbájdžán a Rusko byly schopny naladit na nějaké korektní vztahy bez ohledu na rozdíly v pohledu na územní celistvost postsovětských zemí.

Jaký je celkový dopad války na Ukrajině na ázerbájdžánskou ekonomiku?

Ázerbájdžán upevnil svou pozici na trzích, především evropských. Je totiž jedním z mála způsobů, jak nějakým způsobem nahradit ztráty ruského trhu, respektive dodávek z Ruska směrem do Evropy. Koneckonců Česká republika je v tomto směru zářným příkladem, protože Ázerbájdžán už dlouhodobě dodává něco mezi třetinou a čtvrtinou ropných dodávek do Česka.

Samozřejmě v současné době bude mít snahu rozšiřovat svůj export energetických surovin směrem do Evropy a nahradit ty ruské dodávky, respektive dodávky ropy.

Jak se tohle odráží v ekonomické spolupráci Ruska a Ázerbájdžánu?

Ázerbájdžán a Rusko nemají minimálně nějaké velké společné ekonomické zájmy snad s výjimkou dodávek části zbraní z Ruska do Ázerbájdžánu, ale tahle situace momentálně končí, protože většina dodávek z vojenského průmyslu, které se vyrábí v Rusku, tak jde okamžitě na válku na Ukrajině.

V tomhle ohledu spíš ty ekonomické vztahy na rozdíl od politických spíše poklesly, protože Rusko nedodává tolik do Ázerbájdžánu a Baku nemá co dodávat do Ruska.

Jak tato spolupráce dopadá na další hráče v regionu, konkrétně právě na Arménii?

Pokud jde o arménskou pozici, tak se Arménie momentálně takříkajíc snaží, byť ne vždycky úspěšně, neboť je to velmi obtížný proces, proměnit svou geopolitickou orientaci z Ruska, jakožto jednoho z největších partnerů, směrem do jiných destinací. Problém je pochopitelně v tom, že Evropská unie nebo Spojené státy jsou momentálně daleko a nebudou schopny posílit vojenskou sílu směrem vůči Arménii, ať už to jsou dodávky zbraní nebo postavení vojenské základny, jako ji má v zemi právě Rusko.

Moskva se nadále alespoň teoreticky podílí na ochraně hranic s Ázerbájdžánem, protože je Arménie i nadále členem organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti. A to v tuhle chvíli Spojené státy ani Evropská unie zatím nejsou schopny a ani ochotny nahradit. A nemluví o tom ani stát, který vystupuje jako nejbližší spojenec Arménie, což je Francie.

Zároveň je tam tedy snaha jít od Ruska co nejdál, ale současně Evropa se k Arménii nepřiblíží.

Dalším faktorem, který ovlivňuje vztah Arménie a její geopolitickou přeorientaci, jsou nynější události v Gruzii. Protože zůstává otázka, jak to bude s jejím vztahem k Evropské unii dále. Arménie považovala svého času Gruzii za určitý můstek směrem do Evropy a k euroatlantické integraci, aby se připojila k tomuto vagónu.

Po oslabení vlivu Ruska v regionu se proměnila také mírová jednání o Náhorním Karabachu. Jaký proces nyní sledujeme?

Moskva nepřestala do dění zasahovat úplně. Po faktickém krachu dosavadních dohod probíhají dvě paralelní snahy o mírové řešení. Jedna pod vlajkou Ruska, kdy probíhá nadále mediace mezi arménskou a ázerbájdžánskou stranou. Na straně druhé běží paralelní mírový proces, který s Moskvou moc nekomunikuje, to je ten evropský.

Funguje ale i další rovina, a to jsou ta řekněme dvoustranná jednání bez nějakých větších zásahů prostředníků, kde dochází k přímým kontaktům mezi arménskou a ázerbájdžánskou stranou. Problém je samozřejmě v tom, že na obou stranách převládají rozdílné představy o dalším uspořádání území.

Na druhou stranu v Arménii už probíhá proces, řekl bych, dekarabachizace politiky. A zatímco donedávna Karabach byl jedním z klíčových komponentů arménské vnitřní i zahraniční politiky, tak momentálně je snaha tento proces oddálit nebo dát úplně pryč. V tomto směru si myslím, že tendence k podepsání mírových dohod mezi Arménií a Ázerbájdžánem tady je.

Prohlédněte si snímky z ázerbájdžánské vojenské přehlídky v Karabachu:

Pochopitelně existuje ale množství překážek. Řekl bych, že ta hlavní, která je nyní na stole, není ani tak otázka teritoria a hranic, byť i tam existují sporné momenty, ale především jde o charakter koridoru mezi Ázerbájdžánem a ázerbájdžánskou exklávu Nachičevan, která by mohla mít velkou strategickou důležitost pro ještě hlubší spolupráci s Tureckem.

Ázerbájdžánci už začali rekonstrukci na svých nově získaných územích v Náhorním Karabachu. Zatím dalšímu postupu v tomto směru brání pozice Arménie, která se nechce vzdát kontroly nad dalším svým pohraničním územím.

Jak se promítají věci, o kterých jsme mluvili, do domácí podpory režimu prezidenta Ilhama Alijeva?

Alijev a jeho rodina mají konstantní podporu, ať už reálnou, nebo vynucenou. Zejména jde ale o podporu reálnou. Přestože je ázerbájdžánský politický systém víceméně autoritářský, tak dokonce i ti, kdo jsou proti němu, přiznávají Alijevovi klíčový podíl na návratu Náhorního Karabachu. Z tohoto hlediska systém nepotřebuje žádné další impulsy k získání podpory.

Ázerbájdžán se nyní snaží investovat poměrně velké peníze do Náhorní Karabachu, každý týden se v zemi řeší, kolik lidí se stěhuje zpátky a jak to tam nyní vypadá. Spíš existuje snaha o ukázání rekolonizace a podpory hrdosti na to vítězství. Ázerbájdžán se snaží z Karabachu vytvořit jakousi výkladní skříň svého režimu.