Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Běžní Íránci se vystupňovaného konfliktu s Izraelem spíš bojí a neslaví v ulicích, myslí si Břetislav Tureček, bývalý novinář a vedoucí Centra pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha. Počítá zároveň s tím, že Izrael na noční útok dronů a raket odpoví. A to i bez podpory Spojených státu.
„Izraelci ukázali: My se nebojíme rozbombardovat vám diplomatickou misi. Írán odpověděl: My se nebojíme na vás poslat stovky dronů. Teď zase třeba něco takového budou ukazovat Izraelci, aniž by to nutně znamenalo nějaké zásadní škody,“ říká Tureček v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Izrael dostal od prezidenta USA Joea Bidena něco jako varování - ať se nepouští s Izraelem do většího konfliktu. Co tedy bude dál?
Izrael bude muset také nějak zareagovat. Tuhle nejnovější eskalaci zahájil izraelský útok na íránskou diplomatickou misi v Sýrii, ale povaha íránské odvety je něco úplně nového.
Tím, jak byla masivní?
Ano. A že byla vedena přímo z Íránu: Írán neodpovídal na západní zájmy ve svém zeměpisném okolí, tím, že by použil své spojence, tedy různé milice v regionu, ale reagoval sám. Nejde jen o reálné dopady, o to, že íránské útoky vlastně nic nezpůsobily. Ale každý stát chce ukázat prestiž: Dokážeme se bránit, když jsme napadeni, dokážeme odrazit příští útoky. Írán noční útoky vysvětlil tím, že byla narušena svrchovanost na jeho diplomatické půdě. Takže s něčím podobným bude muset přijít Izrael.
Jak by tedy ta izraelská reakce mohla podle vás vypadat?
Mohly by to být útoky na součásti íránského jaderného programu. Nebo útok na nějaké špičky íránských ozbrojených sil - jako bylo zabití generála. Určitě bude hrát roli ochota či neochota Spojených států se do toho zapojit. Jinak se bude Izraeli útočit s vědomím, že bude-li útočit, Američané mu pomohou, a že bude moci těžit ze zpravodajských informací Spojených států. A jinak, když tuto asistenci mít nebude.
Zatím to vypadá, že mu Američané nepomohou.
Ano, zatím Američané dávají najevo, že se na tom podílet nechtějí. Zároveň je důležité, že na straně Íránu i Izraele převládá snaha situaci uklidnit. Kdyby Íránci chtěli masivně útočit, tak útočí na města, zapojil by se ve velkém Hizballáh raketovými útoky na Haifu, což už by nemohli Izraelci ustát tak, jako tyto noční útoky. Takže i Írán ukazuje určitou zdrženlivost.
Spíš tedy nečekáte silnější odpověď Izraele?
Záleží, jak ji chceme počítat. Jestli podle počtu mrtvých, škod na ekonomice - vždy záleží na parametrech. Podle mě je důležitá ta psychologická rovina. Izraelci ukázali: My se nebojíme rozbombardovat vám diplomatickou misi. Írán odpověděl: My se nebojíme na vás poslat stovky dronů. Teď zase třeba něco takového budou ukazovat Izraelci, aniž by to nutně znamenalo nějaké zásadní škody.
Jaký vzkaz ten íránský krok nesl dovnitř tamní politiky a společnosti?
Viděli jsme teď, jak Íránci slavili v ulicích. Byl bych v té interpretaci opatrný: Byly tam hlavně palestinské vlajky, tedy lidé, kterým jde primárně o Palestince a vnímají ten útok prizmatem solidarity s Palestinou. Věřím, že většina Íránců by do ulic nešla, a naopak se může bát, jak bude vypadat odveta. Už jsme také viděli, že se začaly tvořit fronty u benzinových pump.
Je to i otázka vnitroíránské debaty, ale i izraelské - tam možná ještě víc. Premiér Benjamin Netanjahu byl v poslední době velmi oslabený kvůli způsobu a výsledku vedení půlroční války v Gaze. Zatím nepřišlo nic z toho, co jeho vláda slibovala: Rukojmí tam stále jsou, Hamás funguje, počty obětí jsou obrovské, stejně tak kritika ze světa.
Takže najednou tady máme konflikt s Íránem, v němž se může Netanjahu stát tím, kdo schválí odvetu. A bude se moci ukázat jako vůdce, který dbá na bezpečnost svého národa. Což možná otupí vnitroizraelskou kritiku vůči němu i kritiku ve světě.
