Evropa zkouší zlákat Putinovy středoasijské vazaly, kteří se mu tiše vzdalují

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Samarkand, třetí největší město Uzbekistánu s řadou dechberoucích památek, které světová organizace UNESCO nazývá křižovatkou kultur. Do 15. století našeho letopočtu, ještě před rozvojem námořní dopravy, byl jednou z hlavních světových metropolí. Věhlas získal jako klíčový bod na hedvábné stezce, která v té době byla hlavním kanálem pro výměnu zboží, technologií a myšlenek na spojnici Číny a Evropy.

Symbolika hraje v diplomacii značnou roli a stovky let starý význam se v mezinárodních vztazích projevuje i dnes.

Právě Samarkand v září 2022 hostil summit Šanghajské organizace pro spolupráci, kde se slučují regionální státy společně s Čínou a Ruskem a o rok později si Peking pro historicky první summit Čína-Střední Asie –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zcela výmluvně konaný bez účasti Ruska –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vybral Si-an, další klíčové město této celosvětově významné obchodní cesty dávnověku.

A nyní do Samarkandu přijela delegace z druhé světové strany. Společně s prezidenty pěti středoasijských republik –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ abecedně: Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v historickém městě ve čtvrtek a pátek jednaly špičky Evropské unie, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a předseda Evropské rady António Costa.

Jednalo se o vůbec první setkání této platformy, které mělo podtrhnout rostoucí význam regionu a snahu Evropy hledat nová strategická partnerství.

„Žijeme ve světě plném nepořádku a roztříštěnosti. Jediným schůdným řešením pro Evropskou unii je budování silnějších partnerství na podporu míru a prosperity. Žijeme v multipolárním světě, který vyžaduje větší a na míru šité zapojení,“ prohlásil před summitem Costa, portugalský politik, který od loňského prosince řídí summity hlav států a předsedů vlád členských zemí sedmadvacítky.

Von der Leyenová na summitu oznámila, že do regionu bude Unie v rámci projektu Global Gateway, kterým se snaží rozšířit svůj vliv ve světě, investovat 12 miliard eur (asi 300 miliard korun) na podporu společných priorit. Šéfka Komise to komentovala slovy, že právě „otevírá novou kapitolu dlouholetého přátelství mezi Evropou a Střední Asií.“

Z evropské perspektivy se dlouhodobě jedná o opomíjený region, který však zároveň skýtá velké možnosti. Vzhledem k vývoji geopolitické situace –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ již tři roky poznamenané agresivní válkou Ruska proti Ukrajině a ještě o půl roku delší nadvládou islamistického hnutí Tálibán v Afghánistánu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nabývají vztahy mezi Evropskou unií a oblastí mezi Kaspickým mořem a Pamírem na strategickém významu.

Nastavení multipolárního světa, které se i v souvislosti s návratem Donalda Trumpa do čela USA zdá být jako pravděpodobná verze uspořádání geopolitiky v budoucnosti, vyžaduje budování sítě partnerů po celém světě. A ve Střední Asii se v posledních letech částečně uvolnilo místo.

Region, který byl do roku 1991 součástí Sovětského svazu, byl i po rozpadu komunistického impéria do velké míry závislý na jeho nástupnickém státu, Rusku. Moskva pětici republik poskytovala ekonomické i bezpečnostní záruky a udržovala při životě tamní sobě nakloněné autoritářské režimy.

Ty se od ní ovšem potichu odvrací a poohlíží se po partnerech jinde. Státy zejména odmítají Rusko podpořit v jeho válečných snahách na Ukrajině, a to ani diplomaticky. V souladu s Kremlem ani jeden nehlasoval při žádné rezoluci OSN odsuzující ruskou agresi do sousední země. Při té poslední –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ která vyvolala světový rozruch zejména proruským postojem USA –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ se diplomaté čtyř republik zdrželi, ti z Turkmenistánu absentovali.

„Ty země se samozřejmě snaží balancovat. Tečou do nich –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zejména do Kazachstánu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ totiž i západní investice. Navíc i v ruském pojetí spojenectví nejste spojenec –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ale vazal,“ vysvětluje Jan Šír z Katedry ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, proč státy nejsou jednoznačně na straně Ruska.

„Válka na Ukrajině donutila středoasijské země, aby v zájmu zachování integrace do globálního finančního systému vyvažovaly své hluboké politické a hospodářské vazby s Ruskem a dodržování západního sankčního režimu,“ doplňuje ho Dakota Irvin, analytik britské strategické zpravodajské společnosti PRISM a dříve vedoucí výzkumu v investiční bance Bluestone, jež se zaměřuje na Střední Asii.

Představitelé středoasijských republik se tak již nebáli ruského prezidenta Vladimira Putina kritizovat –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ asi nejhlasitěji tádžický prezident Enomalí-ji Rahmón. „Chceme být respektováni,“ sdělil jeden diktátor druhému v říjnu 2022 v emotivním projevu, jehož záznam jenom na platformě YouTube viděly miliony lidí. Rahmón Putinovi vyčetl, že Rusko regionu Střední Asie nevěnuje dostatečnou pozornost, což je prý stejný důvod, proč se kdysi rozpadl Sovětský svaz.

Rusko je však již více než tři roky zaměstnáno svou agresivní válkou na Ukrajině, která se rozhodně nevyvíjí dle jeho představ, a na pozornost a respekt pro středoasijské vazaly tak nemá prostor.

A tak se ve Střední Asii vytvořilo jisté mocenské vakuum. To již nyní z velké míry obratně naplňuje Čína, nicméně pomalu se snaží přidávat i Evropa.

Starý kontinent si opomíjeného regionu všiml již v posledních letech, zejména po 24. únoru 2022, kdy začala ruská invaze na Ukrajinu, a začal do něj vysílat své představitele a přicházet se společnými projekty.

Josep Borrell, donedávna vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, tak například při návštěvě Astany v listopadu 2022 prohlásil, že Evropská investiční banka by měla poskytnout významné investice do regionální infrastruktury.

Sedmadvacítka a Kazachstán rovněž podepsaly memorandum o porozumění o strategickém partnerství v oblasti surovin, baterií a obnovitelného vodíku. A v květnu 2023 místopředseda Evropské komise Valdis Dombrovskis a tehdejší kazašský premiér Alichan Smajlov představili plány spolupráce průmyslových podniků na společných projektech, geologickém průzkumu a výzkumu a inovacích.

Letos v březnu pak při přípravě summitu za Kaspické moře přiletěl český eurokomisař Jozef Síkela, který má na starosti gesci mezinárodního partnerství, a v regionu mimo jiné zahájil projekt TEI Digital Connectivity, který se zaměřuje na rozvoj satelitní komunikace, rozšíření širokopásmového přístupu k internetu, podporu digitálních inovací a zvýšení kybernetické bezpečnosti. Následně přiletěla snahy Unie v regionu reprezentovat i estonská vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaja Kallasová.

„Evropská unie nabízí partnerství bez podmínek, respektuje suverenitu středoasijských zemí a nabízí technologickou, vzdělávací a infrastrukturní podporu,“ komentovala nedávnou cestu diplomatka.

„Evropa sice příliš karet, jak se teď říká, v ruce nemá, jelikož Rusko a Čína jsou tam velmi dobře ekonomicky i politicky integrované, v tomto však Evropská unie drží trumf,“ všímá si politoložka a odbornice na mezinárodní vztahy Helene Thibaultová z Nazarbayevovy univerzity sídlící přímo v Astaně. „Její výhodou je, že partnerství s ní nabízí méně omezení a podmínek než partnerství s Moskvou nebo Pekingem. Její investice totiž nepřichází se sadou politických podmínek nebo predátorských praktik, jak je tomu zejména s investicemi čínskými,“ potvrzuje profesorka v rozhovoru pro Seznam Zprávy slova Kallasové o nabídce „partnerství bez podmínek.“

Odborníci si v tomto všímají jisté změny v evropském přístupu, jelikož předchozí modely nastavení spolupráce mezi sedmadvacítkou a pěticí států v centru Asie byly mnohem více zaměřené na demokratizaci regionu.

Ve svých strategiích pro region –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ poslední jsou z roku 2007 a 2019 –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Brusel demokratizaci a nastolení vlády práva zmiňoval jako jeden ze svých hlavních cílů v regionu. Nyní skutečnost, že ve všech pěti zemích vládnou režimy, které mají k označení jako demokratické dost daleko, do jisté míry v rámci sledování svých zájmů přehlíží.

„Vedoucí představitele regionu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kromě toho, že nepochybně sledují signály z Ruska a Číny –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zajímá, co Evropská unie nabídne přímo jim a na jaká témata bude tlačit,“ vysvětluje Cordelia Buchanan Ponczeková z katedry globálních a teritoriálních studií Univerzity v Oxfordu.

Lidskoprávní organizace Amnesty International dokonce na svých stránkách ve zprávě evropské představitele vyzvala, aby aktuálního summitu využili ke zdůraznění významu podpory občanské společnosti a lidských práv.

To jsou v regionu bezpochyby dlouhodobě zanedbávané oblasti. Index Freedom in the World respektované americké nevládní neziskové organizace Freedom House všem pěti státům přisuzuje za rok 2024 hodnoty, které je řadí do nejspodnější kategorie zemí. Relativně „nejlepší“ Kyrgyzstán loni dosáhl na stobodové škále hodnoty 27, Turkmenistán s alarmujícími pouhými dvěma body patří mezi nejtotalitárnější režimy světa –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ o bod více v sestaveném žebříčku měla dokonce i Severní Korea.

Dlouhodobý trend navíc ukazuje, že stav demokracie se ve srovnání s obdobím před několika lety nelepší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ právě naopak. Oproti roku 2013 se zlepšila situace pouze v Uzbekistánu, který nynější summit hostí, ovšem z kritických čtyř bodů na jen o něco méně kritických 12 bodů.

Ve srovnávacím grafu pro zajímavost uvádíme všech 15 bývalých svazových republik:

„Nemyslím si, že Evropská unie může mít velký vliv na demokratizaci v Kazachstánu ani jiné z dalších čtyř republik,“ uvádí kazašská profesorka Thibaultová. „Ačkoli vždy zdůrazňuje, že je důležité dodržovat lidská práva, dává najevo, že je tato otázka přeci jen až na druhém místě. Na tom prvním jsou pak její ekonomické a strategické zájmy.“

Ty jsou v regionu zřejmé. V otázce obchodu má pětice zemí výhodnou polohu. „Hrozba obchodní války v důsledku cel z USA z regionu činí nový potenciálně klíčový tranzitní uzel na spojnici Asie, Evropy a Blízkého východu,“ uvádí pro Seznam Zprávy bankovní analytik Irvin s tím, že sankce ze Západu způsobují, že přes Rusko již značná část obchodních a energetických cest nevede.

Čína si již tento význam uvědomila a s klíčovými trhy se již několik let snaží propojit skrz nesmírné investice do regionální infrastruktury v rámci projektu tzv. nové hedvábné stezky.

Vedle toho starý kontinent sleduje i strategické cíle. Buchanan Ponczeková v rozhovoru pro Seznam Zprávy zmiňuje jedno klíčové téma: získávání těžebních surovin.

„Jak se v poslední době ukazuje, je to priorita všech mocností. V červenci 2024 Evropská unie a Spojené státy přivítaly Kazachstán a Uzbekistán jako členy fóra Minerals Security Partnership, což je platforma pro spolupráci v oblasti získávání nerostných surovin, které jsou zásadní pro energetické projekty a digitalizaci,“ uvádí analytička. Podle ní ovšem zatím není jasné, jak se bude toto fórum dál vyvíjet s Donaldem Trumpem v Oválné pracovně. „Evropská unie je nicméně skutečně odhodlaná zajistit zdroje a dodavatelské řetězce těchto surovin,“ dodává.

Surovinově je Střední Asie skutečně velmi bohatá. Západ regionu blíže ke Kaspickému moři skýtá značné zásoby ropy a zemního plynu, které Evropa v posledních letech nutně potřebuje pro diverzifikaci svých zdrojů a zbavení se závislosti na Rusku. Z nich těží zejména Kazachstán a Turkmenistán.

Ve zbylých státech na východě jsou zase rozsáhlá ložiska antimonu a lithia, jež jsou velmi důležité pro výrobu baterií a elektroniky, ale také zásoby hliníku, stříbra, zlata nebo uranu. Vzhledem k velmi malé dostupnosti je však těžba velmi náročná a investice ze zahraničí nezbytné. V tuto chvíli však již v Pamíru zdatně hospodaří Čína, zatímco Evropa se se svými prostředky zatím spíš jen rozkoukává.

Průkopníkem evropských investic v regionu je bezpochyby Kazachstán, ale jeho hospodářská politika je omezována přetrvávajícími hospodářskými vazbami na Rusko. Přibližně čtyři pětiny jeho vývozu ropy do Evropy stále proudí přes ruské území.

Toto číslo se ale nicméně meziročně snižuje a i objem obchodu s největší zemí světa se zmenšuje na úkor Číny a Evropy.

„Na Kazachstánu je nejvíc patrná takzvaná vícevektorová zahraniční politika, kterou ale do jisté míry předvádí všech pět republik,“ komentuje to Thibaultová. „To znamená, že se na mezinárodní scéně prezentují jako co nejvíce neutrální – v multipolárním světě chtějí mít dobré vztahy se všemi hlavními hráči: Ruskem, Čínou, Evropou i Spojenými státy. A každý je tedy vítán,“ vysvětluje profesorka z Astany.

„Vedoucí představitelé ve Střední Asii přistupují ke vztahům s Čínou a Ruskem velmi pragmaticky a přidání Evropské unie není jiné,“ doplňuje ji Buchanan Ponczeková s tím, že evropský kapitál může hrát značnou roli a starý kontinent může být pro místní obyvatele, kteří jsou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zejména v Tádžikistánu, Kyrgyzstánu a Uzbekistánu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ do velké míry závislí na práci v zahraničí, potenciálně velmi atraktivní.

Diplomatický přístup oblasti velí, že než si v centru zájmů hned několika mocností mezi těmito mocnostmi vybírat, je výhodnější mezi nimi balancovat a ze všech vytěžit co možná maximum.

Balancování to ovšem není snadné. Poměrně hezky to ilustruje komuniké kazašského prezidenta Tokajeva po nedávné návštěvě Kallasové. Na jednu stranu dokument slovy „Spolupráce s Bruselem otevřela Kazachstánu široké možnosti pro posílení mezilidských kontaktů a obchodních vazeb s Evropskou unií“ ukazuje, že Západ je pro oblast důležitý. Nicméně na zároveň naznačuje, že Astana bude postupovat opatrně vzhledem k existující globální geopolitické nejistotě, včetně války na Ukrajině a impulzivní politiky Trumpovy administrativy.

„Prezident Kazachstánu zdůraznil, že je důležité projevit opatrnost a odpovědnost při posuzování náročných situací ve světě,“ uvádí se v prezidentském komuniké.

Staletí stará historie však ukazuje, že region může z pozice mezi mocnostmi prosperovat. Z obchodu po hedvábné stezce netěžili jen koncoví hráči, ale i středoasijský region. Podobné to může být i se současnými investicemi a návštěvami světových lídrů. Summitový Samarkand se ukazuje nejen jako křižovatka kultur, ale i mocenských zájmů.