Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Země jižní Evropy jsou nuceny v souvislosti s čím dál nejistější situací na mezinárodním poli přehodnotit svůj dlouholetý přístup k obraně.
„Donald Trump představuje obrovský impuls pro proces radikální proměny obranné politiky,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy italský bezpečnostní analytik Matteo Mazziotti di Celso, který působí v Centro Studi Geopolitica a na Univerzitě v Janově.
Trumpův návrat do Bílého domu vyvolal znovu debaty o nutnosti zbrojit. Z Washingtonu zaznívají výzvy, aby členské státy NATO vydávaly na obranu ne 2 procenta HDP, k nimž se zavázaly už před lety, ale rovnou 5 procent.
To je hranice, kterou nesplňují ani alianční premianti. Při pohledu na výdaje jihoevropských států se ale tato hranice jeví zvlášť nedosažitelně. Portugalsko za obranu v roce 2024 utrácelo 1,55 % HDP, Itálie 1,49 % a Španělsko pouhých 1,28 %. Z jihoevropského regionu tradičně vyčnívá jen Řecko s více než 3 procenty.
„Pojí nás pasivistická kultura. Pro oba národy platí, že neradi vídáme vojáky v ulicích a utrácíme peníze za obranu,“ jmenuje Mazziotti důvody italské a španělské zdrženlivosti. „V minulosti jsme měli obrovský problém s ozbrojenými složkami,“ dodává s odkazem na zkušenosti z druhé světové války i fašistický režim, který ve Španělsku padl až v 70. letech.
Přehodnocovat svůj vlažný přístup k obraně tyto země začaly už v reakci na ruskou anexi Krymu v roce 2014 a zvýšení aliančního cíle na současné 2 % z HDP. Tehdy hromadně zahájily pozvolné navyšování svých obranných rozpočtů a začaly se snažit o celkové zkvalitnění armády.
Po startu plnohodnotné invaze na Ukrajině a teď po návratu Trumpa se situace stala ještě palčivější. Volání po posílení obranyschopnosti zaznívají dokonce i uvnitř Evropské unie a zvlášť z východu Evropy sílí tlak na to, aby kontinent více investoval do obrany.
Brzdou je zadlužení i nevole ve společnosti
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová přišla v březnu s návrhem, který má odstartovat nové rozsáhlé investice do obrany a snížit závislost sedmadvacítky na Spojených státech pomocí levných půjček.
Pokud „pouze severské, pobaltské nebo jiné části (…) zvýší svou obranu, nebude to fungovat“ vzkázal litevský ministr zahraničí Kęstutis Budrys v narážce na postoj jihoevropských vlád.
Ty návrh komise blokují ve strachu, že by dále zatížily jejich již tak oslabené státní rozpočty, upozornil nedávno s odkazem na své zdroje server Politico. Snaží se místo toho zvyšovat požadavky na takzvané obranné dluhopisy - granty financované prostřednictvím společných půjček EU na kapitálových trzích, které musí jednomyslně schválit 27 zemí bloku.
Analytici citovaní agenturou Reuters varovali, že italské závazky zvýšit výdaje na obranu by mohly zmařit snahy vlády o omezení obrovského veřejného dluhu a ohrozit tak schopnost třetí největší ekonomiky eurozóny dosáhnout na úvěry.
Druhým důvodem obranné zdrženlivosti Itálie i dalších jihoevropských zemí je odlišné vnímání hrozeb. V tomto regionu přirozeně vzhledem ke geografické poloze nevnímají konflikt na Ukrajině tak palčivě. Větší starosti než ruské tanky jim dělají imigrace a klimatická krize.
Ostatně i Řecko, které se s výdaji v regionu vymyká, udržuje silnou armádu spíše kvůli dlouholetým sporům se svými sousedy.
„Španělsko, Itálie, Francie, Řecko, Portugalsko… většina z nich nepovažuje Rusko za hlavní hrozbu pro svou bezpečnost. Za tu označují imigraci, ekonomickou bezpečnost, šíření zbraní hromadného ničení a tak podobně,“ vysvětluje Mazziotti.
Nejskeptičtější jsou Italové
Nejvíce patrné je to podle něj zřejmě v Itálii, která v posilování obrany postupuje nejpomaleji. „Veřejnost je velmi skeptická k myšlence vnímat Rusko jako zásadní hrozbu pro naši bezpečnost,“ uvádí.
Jeho slova dokládá i březnový průzkum, na který upozornil server Euractiv. Z něj vyplývá, že v Itálii se zvýšení výdajů na obranu těší nejmenší podpoře mezi klíčovými evropskými ekonomickými hráči. Zatímco v Německu je pro 79 % a ve Francii i Španělsku 76 % obyvatel, v Itálii se jedná o pouhých 49 %.
Váhavá je Itálie také, co se týče možného vyslání jednotek na Ukrajinu - otázka, ve které se čím dál hlasitěji angažuje Velká Británie a Francie, kde je ostatně podle Mazziottioho ruská hrozba vnímána tradičně silněji než v jiných jihoevropských zemích.
Premiérka Giorgia Meloniová, jinak horlivá spojenkyně Ukrajiny, vzkázala, že italské vojáky na území napadené země nepošle. Její postoj zřejmě do velké míry formuje snaha nenarušit spojenectví s Trumpem, k němuž má ideologicky blízko a který se k vyslání jednotek na Ukrajinu staví chladně.
Výhodný pro Meloniovou není tento krok ani na domácí půdě, jelikož se mezi voliči netěší příliš velké podpoře. „Nemáme zájem bojovat obecně a už vůbec ne na Ukrajině. Nechceme, aby zde umírali naši vojáci,“ popisuje analytik nálady v pacifisticky založené italské společnosti.
Řím se snaží hledat alternativy, jak rozpočet na obranu navýšit a zároveň adresovat problémy, které tamní společnost pálí nejvíce. Agentura Bloomberg s odkazem na své zdroje napsala, že Itálie hodlá v příštích měsících oznámit navýšení rozpočtu, aby splnila cíl NATO. Dosáhnout toho chce zahrnutím dalších souvisejících nákladů na národní bezpečnost, jako jsou výdaje na pobřežní stráž.
Španělsko jedná rychle
O navýšení výdajů mluví také Španělsko. To v roce 2024 vynaložilo na obranu v přepočtu asi 490 miliard korun, což je v absolutních číslech 10. nejvyšší příspěvek mezi 32 spojenci NATO, v relativních číslech je ovšem nejnižší, jak vyplývá z předběžných údajů, upozorňuje španělský think-tank Elcano Royal Institute.
Tamní vláda ovšem v posledních týdnech dala najevo ochotu posílit obranu. V dubnu oznámila, že letošní rozpočet posílí v přepočtu asi o 50 miliard korun právě na zvýšení obranyschopnosti země. Jak přesně budou finanční prostředky rozděleny, ovšem dosud neupřesnila. Stávajícího aliančního cíle 2 % chce dosáhnout až v roce 2029.
Povinná vojenská služba v evropských státech.
„Španělsko se přizpůsobuje poměrně rychle. Neotálí se zvyšováním výdajů, snaží se. Má před sebou ale mnoho práce. Jeho výdaje byly dosud nedostatečné a jeho armáda neefektivní,“ komentuje Mazziotti.
Snahy o navýšení rozpočtu jsou patrné i v Portugalsku nebo Řecku, kde stále platí povinná vojenská služba a výdaje na obranu jsou i díky tomu vyšší a armáda robustnější.
Španělský premiér Pedro Sánchez řekl, že hospodářský růst, který nyní země zažívá, usnadní nalezení dalších prostředků na obranu, aniž by bylo nutné snižovat výdaje na sociální zabezpečení. Pro plány na zvýšení ovšem těžko hledá podporu na domácí politické scéně.
Podle Mazziottiho je v jihoevropských státech větším problémem než chybějící peníze nedostatek kompetence v oblasti obrany. „O obraně a armádě toho moc nevíme. Máme tendenci vyhýbat se rozhovorům na toto téma. Máme velký problém s použitím síly v rámci mezinárodních vztahů,“ shrnuje.
