Článek
Mezera v hodnotě celkové podpory Ukrajině mezi Evropou a Spojenými státy se prohlubuje a podle Kielského institutu už dosáhla 23 miliard eur. Evropské státy jsou tak společně největšími světovými podporovateli napadené země s celkovým objemem podpory téměř 138 miliard eur. Ve vojenské pomoci už jsou jen o jedinou miliardu za USA.
A bude-li pokračovat současný trend, brzy Evropa předčí USA i v tomto klíčovém ukazateli.
Spojené státy totiž nejenže na čas svou podporu na příkaz prezidenta Donalda Trumpa pozastavily, ale především žádnou novou materiální ani finanční pomoc nevyčlenily, takže od nich Kyjevu už jen dochází „zbytky“ z balíčku schváleného na konci vlády prezidenta Joea Bidena. Ten měl hodnotu 500 milionů dolarů a kromě jiného obsahuje munici do systémů protivzdušné obrany i munici a další vybavení pro stíhačky F-16.
Evropa mezitím v posledních měsících přišla s celou řadou nových a z velké části vojenských balíčků na unijní úrovni i na úrovni jednotlivých států.
Kielský institut ve své zprávě z minulého týdne shrnuje, že jen v lednu a únoru přišla půjčka od EU ve výši tří miliard eur, nově alokovaná podpora od Velké Británie (360 milionů eur,) Německa (450 milionů eur), Norska (610 milionů eur), Dánska (690 milionů eur) a v neposlední řadě Švédska (dokonce 1,1 miliardy eur).
Tyto částky jsou ale často jen prvními „kousky“ z větších balíčků, které budou uvolňovány postupně. A řada dalších nových velkých balíků navíc přibyla v posledních týdnech.
Po posledním jednání Kontaktní skupiny pro Ukrajinu (v současnosti v čele s Velkou Británií a Německem) 11. dubna státy oznámily, že od posledního setkání skupiny v únoru Ukrajina dostala slíbenou novou vojenskou pomoc v hodnotě 21 miliard eur. Členů skupiny je sice 51, ale nová podpora přichází v drtivé většině právě z Evropy.
Mezi státy s nejvyššími příspěvky oznámenými v posledních týdnech a měsících patří Německo, které slíbilo Ukrajině přispět na obranu 11 miliard eur do roku 2029, Velká Británie, která se zavázala dát na obranu Ukrajiny ještě letos 4,5 miliardy liber (asi 5,2 miliardy eur), Norsko, které letos slíbilo Ukrajině na obranu dát už nejméně víc jak 4 miliardy eur, Francie s dvěma miliardami eur, již výše zmiňované Švédsko s nově oznámeným příspěvkem na vojenskou pomoc v celkové výši 1,4 miliardy eur, Belgie s obranným balíčkem v hodnotě 1 miliardy eur, Španělsko se stejnou částkou a Dánsko s vojenskou podporou ve výši 900 milionů eur.
Lze ale toto považovat za výrazné kroky vpřed na cestě za zaplněním vakua, které za sebou velmi pravděpodobně zanechá zastavená podpora z USA?
Evropa musí přidat
Samotní analytici z Kielského institutu se na tuto otázku zdráhají otevřeně odpovědět, protože je podle nich na to příliš brzy. Poukazují však, že hlavní problém, který by Evropa potřebovala vyřešit, přinejmenším prozatím nikam nezmizel.
V čem spočívá, můžete vidět v následující mapě, která ukazuje, že podpoře Ukrajiny je ochotná obětovat výraznější náklady (na poměry vlastního HDP) jen část kontinentu:
Právě toto musí Evropa změnit, pokud chce v plné výši nahradit alespoň americké peníze (se zbraněmi je to složitější, ale o tom až později). Podle v březnu publikované analýzy Kielského institutu by to přitom pro Evropu nemuselo být tak bolestivé. Stačilo by, aby na podporu Ukrajiny evropské státy dávaly v průměru 0,21 % HDP ročně. To je sice jednou tolik, co v předešlých letech, ale méně než polovina toho, co dává například Dánsko a pobaltské státy.
Výše zmiňované nové balíky podpory ale obrat k takovému stavu nenaznačují.
Když se podíváme na hlavní tahouny, kterými jsou Německo s Velkou Británií, tak jimi nově oznámená pomoc je sice drží na špici největších podporovatelů, ale nezdá se být mohutně vyšší než v předešlých letech. Dodejme, že Německo za dosavadní tři roky a dva měsíce Ukrajině bilaterálně poslalo přes 17 miliard eur a Velká Británie přes 15 miliard eur.
Určité navýšení podpory pak lze vypozorovat u Norska, Belgie, Francie a Španělska. Ani to ale zdaleka nestačí na kompenzaci výpadku podpory z USA.
Kielský institut spočítal, že aby Evropa nahradila případnou díru po amerických financích, potřebuje zvýšit podporu hlavně tzv. „velká pětka“, čili státy s největším HDP. V případě Německa by podle analytiků bylo potřeba, aby se roční podpora zvýšila z průměrných šesti miliard eur na devět, u Velké Británie z pěti miliard na 6,5, u Francie z 1,5 miliard na šest, Itálie z 0,8 miliard na 4,5 a Španělska z půl miliardy na tři.
Místo toho ale zatím Německo s Velkou Británií stagnují a zbytek velké pětky podporu buď zásadně nenavyšuje, nebo možná ano, ale pořád ne natolik, aby se přiblížila potřebné výši.
„Často slyšíme o tom, jak francouzský prezident Macron telefonuje s ukrajinským prezidentem Zelenským a vypadá to, že Paříž hraje ve válce na Ukrajině velkou roli. Když se ale podíváte na čísla, zjistíte, že francouzská podpora je velmi nízká,“ okomentoval to bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza a dodal, že od Francie je ještě v rámci možností realistické očekávat nějaké „pochlapení se“, zatímco u Itálie a Španělska je to nepravděpodobné.
„Je iluzorní myslet si, že někdo donutí Itálii nebo Španělsko, aby dávaly podstatně víc. Pro ně je to druhotný zájem. Řeší primárně migraci z Afriky,“ dodal expert, který přesto věří, že Evropa nakonec může být schopná zacelit finanční díru po USA.
Horší to ale může být s některými druhy zbraní a vojenské asistence.
Peníze nejsou všechno
Nakonec připomeňme, že zatímco u peněz a části vojenského materiálu, který Evropa dokáže opatřit a následně postrádat, se může situace měnit rychle a další balíčky podpory mohou ještě přibývat, v části vojenské podpory bude mít Evropa problém Ukrajinu zásobovat, i kdyby sebevíc chtěla.
O jak velkou výzvu jde, dobře ilustruje následující přehled:
Dodejme, že u dělostřelecké munice jsou čísla podle Kielského institutu neznámo o kolik nadsazená ve prospěch USA, což je podle analytiků způsobeno tím, že evropské země „jednoduše nehlásí, kolik dělostřeleckých granátů poslaly“.
Dobrou zprávou také je, že Evropě se do značné míry daří kapacitu produkce zvyšovat a už loni byla pravděpodobně vyšší než ta americká. Bříza k tomu připomíná příklad české STV Group, která má být letos schopná vyrábět už 450 tisíc kusů velkorážní dělostřelecké munice, což je několikanásobné navýšení produkce ve srovnání s obdobím před rokem 2022. Podobný pokrok hlásí přitom i jiné evropské firmy.
Expert působící na Evropském institutu pro bezpečnostní studia v Paříži Ondřej Ditrych k tomu dodal, že ve zvyšování produkce dělostřelecké munice se daří i samotné Ukrajině. Ta podle údajů amerického ministerstva kapacitu produkce dělostřeleckých a minometných granátů zvýšila mezi lety 2023 a 2024 o 150 % na 2,5 milionu kusů za rok.
Na poli raket dlouhého dostřelu je však situace horší. Tam totiž Evropa sama podle Břízy de facto nemá žádné vlastní výrobní kapacity a musela by nakupovat buď od USA, nebo případně hledat alternativy ve světě, což nebude jednoduché.
Ukrajina už sice dlouho hlásí, že vyvíjí kapacity vlastní (na poli útočných raket, ne munice do systémů protivzdušné obrany) a Ditrych připomíná, že právě do podpory těchto snah investuje například zmiňované Švédsko a řada dalších evropských zemí. Kyjev uvádí, že loni už vyrobil stovku vlastních raket s dlouhým dostřelem a letos jich má být schopný vyrobit dokonce 3000. Schopnost Ukrajiny živit své útoky na vzdálené cíle z vlastní výroby však zůstává nadále hodně nejistá.
Podobně, ba spíš ještě hůř, situace vypadá u protivzdušných systémů a munice do nich. Ty jsou totiž na výrobu ještě složitější než útočné rakety.
Bříza na závěr připomíná, že možná vůbec nejvyšší je závislost Ukrajiny na amerických zpravodajských informacích. Ty po krátkém pozastavení Ukrajina dostává a podle Břízy se zdá být pravděpodobné, že to tak i zůstane. Alternativa pro případné další přerušení však de facto není.
„Důležitost americké podpory v této oblasti nám ukázal ruský postup v Kurské oblasti v době odstávky sdílení. Domnívám se, že právě to, že Ukrajinci najednou neměli informaci o tom, kde se nachází nepřátelské cíle, sehrálo velkou roli,“ dodal analytik.
