Evropa slibuje neochvějnou podporu Kyjevu, její problémy ale rostou

Nejistota a rostoucí únava. Zatímco Ukrajina už brzy dovrší třetí rok války, kterou rozpoutal ruský režim, zahraniční pomoc Ukrajině přešlapuje na prahu složitého období.

Dosavadní opora – Bílý dům – se po zvolení Donalda Trumpa příštím americkým prezidentem drolí. Země Evropské unie by se tudíž měly připravit, že budou muset napadené zemi přispět na obranu větším množstvím peněz. A to za situace, kdy jednotlivé státy řeší buď vlastní politické krize, nebo únavu veřejnosti z války.

Pro představu: Evropa, včetně Británie, poslala od počátku ruské invaze v únoru 2022 na podporu Ukrajiny asi 125 miliard dolarů. Samotné Spojené státy podle dat německého Kielského institutu utratily více než 90 miliard dolarů.

Trumpovo vítězství přichází v nejistém okamžiku konfliktu pro Kyjev. Rusko postupně získává území v Doněcké oblasti, kde pokračuje jeho ofenziva v oblasti kolem Pokrovsku a Kurachoveho.

Německo, které je po Spojených státech druhým největším dárcem zbraní a vybavení pro Kyjev, se jen krátce po zvolení nového amerického prezidenta samo ocitlo v politické krizi.

Vláda Olafa Scholze, kterou tvořila koalice sociálních demokratů, Zelených a svobodných demokratů, se rozpadla po neshodách ohledně navýšení dluhu na financování rozpočtu na rok 2025, včetně poskytnutí vojenské pomoci Ukrajině.

Místo stability, kterou bude EU v následujících měsících potřebovat, Německo nyní čekají měsíce kampaní a nejasností.

Kancléř Scholz dohlížel na německé úsilí o ukončení závislosti na levné ruské energii. Podle analytiků to však vedlo k inflaci a podkopalo důvěru v největší evropskou ekonomiku. Kritici mu nadto vyčítají neochotu přijímat odvážnější rozhodnutí ohledně vyzbrojování Ukrajiny, včetně dodávek střel dlouhého doletu Taurus, o které Kyjev opakovaně žádal.

Vedle toho v zemi získávají na síle populistické, euroskeptické a protiimigrační strany krajní pravice a levice, které jsou proti podpoře Ukrajiny, což stále více ztěžuje sestavování stabilních celostátních a regionálních vlád.

Mezi nimi krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD) a nové levicové hnutí vedené Sahrou Wagenknechtovou (BSW) dosahují v celostátních průzkumech přibližně 25 % hlasů.

I francouzský prezident Emmanuel Macron vládne od parlamentních voleb v červenci prostřednictvím menšinové vlády. Francie si prošla složitým rokem, kdy po neúspěchu vládní strany ve volbách do europarlamentu prezident vyhlásil předčasné volby.

Ty sice vyhrálo uskupení levicových stran, ale v nové vládě zasedli hlavně politici z Macronova centristického uskupení a konzervativní republikáni.

Není ale jisté, jak dlouho se vláda premiéra Michela Barniera udrží. Nespokojenost ve společnosti i popularita Národního shromáždění, strany pod taktovkou Marine Le Penové, současné vládě nepřidávají na stabilitě. Šance, že se bude kabinet opět potýkat s vlastní krizí, není malá.

Obměna by pak mohla nahrát právě stranám, které se vyslovují proti podpoře Ukrajiny. Samotná pozice Le Penové je často diskutovaným tématem, protože politička se dříve netajila přízní k ruskému prezidentovi, a přestože po invazi vyjádřila i podporu napadené zemi, přední politici její strany kritizují sankce proti Rusku.

Macron, navzdory otřesům na domácí politické scéně, nicméně přislíbil Kyjevu po amerických volbách podporu. A učinil tak po boku britského premiéra Keira Starmera. Společně prohlásili, že jejich země budou podporovat Ukrajinu tak dlouho, jak to bude nutné, „aby zmařily ruskou agresivní válku“.

Británie je všeobecně považována za jednoho z nejspolehlivějších partnerů napadené země. Starmer trvá na silné podpoře Spojeného království Ukrajině proti ruské invazi v plném rozsahu.

Britská vláda přislíbila Ukrajině vojenskou pomoc ve výši tří miliard liber ročně po dobu, „dokud to bude nutné“, a zastává stanovisko, že Rusko by se mělo vzdát všech území získaných od února 2022.

Spojené království si nicméně za poslední roky prošlo také několika vládními krizemi, které měly ukončit právě předčasné volby. Starmer nastoupil v neobvykle silné pozici poté, co labouristům zajistil největší volební vítězství od roku 1997.

Netrvalo však dlouho a objevily se první potíže. Například zprávy o tom, že političtí spojenci labouristů jsou upřednostňováni na posty ve státní správě, Starmer a další ministři přijímají peníze od lobbistů a mezi zvláštními vládními poradci panuje nespokojenost.

Britové navíc mají za to, že tempo změn je až moc pozvolné. Dosavadním postupem vlády jsou převážně zklamáni. To se podepsalo i na popularitě partaje – poklesla.

Británie bude také řešit vztahy se Spojenými státy, které pro ni zůstávají důležitým obchodním partnerem a mají vliv na ekonomickou situaci země. Právě ta je klíčovým aspektem pomoci Ukrajině.

Trump se totiž před volbami na adresu labouristů vyjádřil kriticky, když je označil za „krajně levicovou“ stranu, která „inspirovala nebezpečnou liberální politiku a rétoriku“ jeho volební soupeřky Kamaly Harrisové.

Také šéf zahraniční politiky Evropské unie Josep Borrell přislíbil Ukrajině „neochvějnou“ podporu. Učinil tak před „pár dny“ – během své první návštěvy Kyjeva po vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách.

„Nikdo přesně neví, co bude nová administrativa dělat,“ řekl a poukázal na to, že současná hlava Spojených států Joe Biden má stále dva měsíce na to, aby mohl rozhodovat. A to se vzápětí stalo, když tento víkend Spojené státy údajně daly Kyjevu zelenou k užívání amerických zbraní při útocích hluboko do ruského území.

„Musíme dělat více a rychleji, více vojenské podpory, více výcvikových kapacit, více peněz, rychlejší dodávky a také povolení udeřit nepřítele na jeho vojenské cíle na jeho území,“ dodal nejvyšší unijní diplomat, kterého brzy vystřídá někdejší estonská premiérka Kaja Kallasová.

Silné výroky ale v reálu narážejí. V rámci EU nejčastěji na maďarské veto. Budapešť se proti podpoře Kyjeva vymezuje a premiér Viktor Orbán se netají ani blízkými vazbami s Ruskem. Svůj postoj vysvětluje Maďarsko touhou po míru, kritici ale kontrují tím, že by v případě uzavření mírového paktu šlo pouze o uzavření dočasné domluvy, která by byla výhodnější pro Rusko.

Maďarsko ve své pozici není osamoceno, také slovenská zahraniční politika není na pomoci Kyjevu zakotvená. Slovenský premiér Robert Fico označil například rozhodnutí Joea Bidena povolit Ukrajině zasáhnout ruské území americkými zbraněmi za „bezprecedentní eskalaci napětí ze strany USA“ a o „rozhodnutí, které maří naděje na zahájení jakýchkoliv mírových jednání a ukončení zabíjení Slovanů na Ukrajině“.

Jednou z dalších sfér, kde by mohla Unie ještě získat peníze na pomoc, jsou zmrazená ruská aktiva spravovaná EU. Sedmadvacítka zatím souhlasila s tím, že Ukrajině poskytne pouze zisky z těchto aktiv, v obavě z odvetných dopadů na měnu bloku.