EU se i kvůli Putinově válce změní. Česko a spol. mohou ztratit právo veta

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

V Česku se rozjíždí kampaň pro volby do Evropského parlamentu, které proběhnou začátkem června příštího roku. Zatím krystalizují personálie, tedy koho si v jakých stranických barvách budou Češi volit do unijního sněmu pro léta 2024 až 2029.

Tyto volby budou podle všeho trochu jiné. Zdejším geopolitickým prostorem nepochybně zacloumala ruská hrozba zhmotněná v agresi vůči Ukrajině. Jako bychom prošli rychlokurzem - najednou je znát bezpečí, které Česku poskytuje západní společenství včetně Unie.

To nepochybně oslabuje extrémní volání po vystoupení z EU, třeba jen v podobě zahrávání si s czexitem pro potěšení mas. Klidnou „proevropskou“ kampaň ale stejně spíš nečekejme. Možná jste si toho také všimli, v české politické debatě se stále více začíná zjevovat pojem práva veta, kterým disponuje každá členská země sedmadvacítky zejména v otázkách zahraniční politiky a třeba daní. A to, že by mohlo dojít k jeho zrušení - zejména v souvislosti s ruskou agresí a s dalším rozšířením EU například o Ukrajinu.

Je opravdu právo veta posledním štítem české suverenity, jak se začíná ozývat zejména z euroskeptické strany politického spektra? Nebo je na čase EU pozměnit a české národní zájmy by mohly přežít v EU i bez veta?

Byla to nepřehlédnutelná předehra pro volební eurokampaň. Co se stalo v Bruggách, nezůstalo v Bruggách. Prezident Petr Pavel tam na univerzitě při svém premiérovém výjezdu do unijních institucí připustil debatu o tom, zda by se Evropa nestala akceschopnější, kdyby se členské země vzdaly veta v některých oblastech, kde dnes veto mají.

„Otázka rozšíření se pochopitelně pojí s otázkou efektivity EU – tedy otázkou, která v menších a středně velkých členských státech není příliš populární. Musíme však být připraveni v domácí diskuzi zvážit různé návrhy, jak upravit rozhodovací proces EU včetně přechodu k hlasování kvalifikovanou většinou v některých oblastech,“ řekl Pavel začátkem října na akademické půdě.

Vzhledem k tomu, že je Pavel coby bývalý profesionální voják tak trochu politická neznámá, se můžeme jen dohadovat, zda-li tuto citlivou politickou debatu chtěl na české poměry odvážně otevřít, nebo jeho spíše akademický tým jen nedohlédl, jak rychle a snadno jeho slova vzplanou na domácí půdě. Každopádně zejména ODS a ANO začaly rychle přikládat.

Aktivní požár byl záhy uhašen. Minimálně na facebooku lídra kandidátky Spolu Alexandra Vondry ale doutná dál. Tématu práva veta věnoval Vondra hned první status po oznámení volební koalice minulý pátek. Vypíchl ho z rozhovoru v podcastu Seznam Zpráv Ptám se já.

„Určitě bych nenabízel změnu hlasování na stříbrném podnose. Někdo (v EU - pozn. autorky) říká, že chce jedno, někdo říká, že chce druhé. My tím odevzdáváme svou sílu a vliv, takže není v našem zájmu to otevírat,“ říká Seznam Zprávám Vondra. Odmítá i provázanost mezi možnými změnami v hlasovací matematice s rozšířením EU. „Já samozřejmě podporuji členství Ukrajiny, ale nemyslím si, že kdybychom zítra změnili potřebu hlasovat konsenzem na většinové hlasování, tak bychom pozítří přijali Ukrajinu,“ říká Vondra.

Daleko barvitěji se k tématu vyjadřuje šéf ANO Andrej Babiš, který bude usilovat o hlasy, které patří spíš k euroskeptickým. Ten na konkrétní dotaz Seznam Zpráv k vetu neodpověděl, ale v minulosti například pro iDNES.cz bouřil, že kdyby se zrušilo veto, „řídily by nás všechny Německo s Francií“.

Prezident Pavel ale není na české politické scéně jediným obhájcem toho postavit se debatě čelem a stát se naopak její součástí s evropskými partnery. „Pro STAN to rozhodně není tabuizované téma. Chápeme, že v dnešním rychle se měnícím světě se bude EU muset seriózně zabývat svojí schopností fungovat efektivně a operativně,“ řekl Seznam Zprávám ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák. „K tomu budou nějaké institucionální reformy potřeba. A tím spíš to platí v kontextu budoucího rozšiřování EU, které Česko dlouhodobě podporuje a které nabylo na významu ve chvíli, kdy Rusko spustilo svoji brutální agresi vůči Ukrajině. Mezi otázkami k diskuzi je pro nás i přechod od jednomyslnosti k hlasování kvalifikovanou většinou.“

Podle něj lze i bez veta zajistit členským zemím včetně Česka možnost chránit své zájmy. „Může jít například o zvýšení kritérií pro kvalifikovanou většinu, ponechat právo veta nikoli jedné země, ale jisté ‚blokační menšiny‘, oficiální deklaraci té či oné otázky jako ‚národní zájem‘,“ dodal ministr.

Téma samozřejmě neotevřel Pavel. Dávno v EU běží. A je to diskuze velmi živá. V květnu devět unijních zemí v čele s Německem a Francií, ale i včetně Belgie, Finska či Slovinska coby jediného postkomunistického státu vytvořily skupin přátel přechodu na hlasování kvalifikovanou většinou v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

„Cílem skupiny je zlepšit efektivitu a rychlost našeho rozhodování a vytváření politik. Na pozadí ruské válečné agrese vůči Ukrajině a narůstajících výzev, jimž EU čelí, jsou členové této skupiny přesvědčeni, že zahraniční politika EU potřebuje přizpůsobit procesy a procedury za účelem posílení EU coby hráče na poli zahraniční politiky,“ stojí v prohlášení publikovaném na stránkách německého ministerstva zahraničí.

Zainteresované země také spojují reformy hlasovacích procesů s rozšířením, vedle Ukrajiny se musí sedmadvacítka vypořádat také s dalšími čekateli na sblížení s elitním evropským „klubem“, zejména ze západního Balkánu. „Co my říkáme, je, že pokud se má EU rozšířit, musíme se také podívat na evropské politiky, tak aby EU zůstala efektivní i při 35 členech. Pro nás to není o institucích, ale pro nás je klíčové, abychom zůstali akceschopní i v nepřátelském prostředí, které vytváří Rusko, i tváří v tvář čínskému soupeření,“ řekl v rozhovoru se Seznam Zprávami Alexis Dutertre, francouzský velvyslanec sloužící v Praze.

Kvalifikovaná většina už nyní stačí na odhlasování velké řady politik - například takových, které se týkají klimatu či jednotného trhu.

Nejde o novou debatu, jak připomíná politolog z Masarykovy univerzity a vedoucí Mezinárodního politologického ústavu při univerzitě v Brně Petr Kaniok. „Ta debata je strašně dlouhá, stačí vzpomenout na 60.léta a politiku prázdných křesel, kdy instituce tehdejšího Evropského společenství právě kvůli změně hlasování z jednomyslnosti na kvalifikovanou většinu na čas paralyzovala Francie. A cyklicky se vrací,“ řekl Seznam Zprávám.

V poslední době se často o problematice práva veta mluví v souvislosti s tím, jak s ním pracuje maďarský premiér Viktor Orbán, který oponuje konsenzu Unie v krocích konfrontujících režim Vladimira Putina. Letos například Orbán sehrál politickou partii s vetem kvůli embargu na ruskou ropu. Nakonec ale svůj souhlas vyměnil za vyškrtnutí prokremelského patriarchy Kirilla z návrhu sankčního seznamu.

Podle politologa Kanioka nemusí nutně odstranění veta vést k hladší debatě uvnitř EU. „To je otázkou, protože by - znovu, ve střednědobém horizontu, ne hned - mohly vznikat silné rezistentní menšiny. To se nyní neděje, EU se snaží vyjednávat co nejvíce a nejšířeji, a je otázkou, co by to s integrací udělalo - mohly by každopádně vzrůst odstředivé tendence, navzdory problematické zkušenosti s brexitem,“ míní expert.

Otázka veta se může stát znovu žhavou s blížícím se prosincovým summitem Evropské unie. Tam má sedmadvacítka rozhodovat o dalším sblížení s Ukrajinou. A může se zvýšit tlak na odpůrce změn v hlasování, které zároveň patří k nejvýraznějším podporovatelům připoutávání Ukrajiny a dalších souputníků z východní Evropy.

Debata samozřejmě přichází ve složitý čas a tak trochu může v příštích měsících kolidovat s evropskými volbami, kdy se bude přiostřovat ve všech unijních zemích. Otázka veta se může stát předvolebním trhákem.

„Může, protože jde o snadný a komunikovatelný prvek, jemuž v určité míře každý rozumí. Určitě to bude hrát roli v protibruselském a národoveckém narativu, bez ohledu na to, že praktické využití veta je minimální a má smysl z hledisek, kam naši nejhlasitější zastánci národních zájmů nedohlédnou,“ říká politolog Kaniok.