EU doplatila na důvěru v Rusko. A přesto teď zvažuje dát důvěru Číně

Načasování cesty šéfa Evropské rady Charlese Michela do Pekingu nebylo zrovna šťastné. Jednání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem o posilování vazeb mezi Bruselem a Pekingem probíhá v době, kdy se Číňané bouří proti proticovidovým nařízením Pekingu. Jde o nejsilnější protesty od masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989.

Michel stál před nelehkým rozhodováním. Evropští politici, úředníci a diplomaté oslovení serverem Politico byli přesvědčení, že pokud cestu nezruší úplně, musí Si Ťin-pchingovi alespoň pořádně vyčinit. A to zejména kvůli brutalitě policie, která demonstranty zatýká, bije a neváhá tvrdě zasáhnout ani proti novinářům.

„Měl by využít této příležitosti a vyjádřit naše obavy ohledně několika otázek,“ řekl Reinhard Bütikofer, předseda delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Čínou. „Pokud dojde k potlačení nedávného protestního hnutí, je EU ochotna na to upozornit mezinárodní instituce a zvážit nové sankce,“ dodal.

„Pravděpodobně si to rozmýšlí,“ uvedl krátce před Michelovou cestou jeden z úředníků EU pod podmínkou zachování anonymity. „Jako první západní lídr, který jde mezi tyto protesty, bude muset k tomu něco říci, jenže co řekne? Kdyby mohl vrátit čas, pravděpodobně by tu cestu zrušil.“

Michelův mluvčí Barend Leyts minulý týden v prohlášení uvedl, že Michelova návštěva bude pro Evropu a Čínu „vhodnou příležitostí“ k jednání o otázkách „společného zájmu“. Neupřesnil, o jakých tématech se bude jednat. Pravděpodobně by Michel mohl v obecné rovině zmínit obavy týkající se lidských práv a nabídne evropskou pomoc v boji proti pandemii, přestože Čína odmítá dovážet západní vakcíny, předpokládá Politico.

Charles Michel si však cestu nerozmyslel, nezrušil a zdá se, že Si Ťin-pchingovi ani nevyčinil.

Navzdory tomu, že evropští lídři na říjnovém setkání vyjádřili obavy z ekonomické závislosti na Číně, se podle čínských médií Charles Michel a Si Ťin-pching dohodli na „posílení komunikace a koordinace s Evropskou unií“.

Při setkání ve Velkém sále lidu v čínském hlavním městě řekl Si Michelovi, že doufá, že „instituce EU a členské státy vytvoří objektivní a správné vnímání Číny“, uvedla státní televizní stanice CCTV.

„Čína zůstane otevřená evropským společnostem a doufá, že EU dokáže odstranit vměšování, aby čínským společnostem poskytla spravedlivé a transparentní obchodní prostředí,“ prohlásil Si.

Co si čínský prezident představuje pod pojmem „vměšování“, neupřesnil on ani státní média.

Si však uvedl, že by Čína a EU měly posílit koordinaci makroekonomických politik a doplňkových výhod, společně zajistit nový pohon růstu a bezpečnost, stabilitu a spolehlivost průmyslových dodavatelských řetězců.

Charles Michel na svém twitteru napsal, že „globální mocnosti jako Evropská unie a Čína mají společnou odpovědnost za práci na zajištění dodržování charty OSN a za mír“.

Prioritou zůstává také „boj proti změně klimatu a pandemii“.

„Dohodli jsme se, že budeme v našich výměnách pokračovat s ohledem na příští summit EU–Čína v roce 2023,“ napsal.

Evropský obchod je na Číně stále závislejší a firmy mají o druhou největší ekonomiku zájem i přes problémy způsobené přísnou covidovou politikou, kterou se Čína sama svírá. Na druhou stranu se však diplomatické vztahy mezi oběma bloky stále zhoršují.

Evropa už měsíce platí nemalou cenu za přátelství s Ruskem, teď se však nechává strhnout nepředvídatelným Pekingem. Rostoucí geopolitické napětí na více frontách tak nutí některé představitele EU uvažovat o tom, zda by nebylo na čase trochu přibrzdit.

Od posledního osobního setkání předsedy EU před čtyřmi lety se toho událo mnoho.

Vztah Číny a EU zhoršila pandemie covidu, ruská invaze na Ukrajinu i unijní sankce proti Číně. Spojené státy, které v říjnu zavedly kontroly vývozu polovodičů do Číny, údajně vyvíjejí na Evropu tlak, aby zaujala podobně tvrdý postoj.

EU se v letošním roce těžce spálila kvůli své historické závislosti na Rusku jako hlavním dodavateli energie. Do čela politické agendy se tak dostala diverzifikace.

Možná to bylo pro Michela dostatečným důvodem, proč do Číny i přes námitky vycestovat. Stejně tak se minulý měsíc se Si Ťin-pchingem setkal německý kancléř Olaf Scholz, který do Pekingu odletěl s delegací nejvyšších podnikatelů.

Michelovu misi už předem komplikoval také fakt, že členové EU nemají k Číně jednotný přístup. Některé země chtějí obchod s Pekingem úplně utnout, zatímco vedoucí představitelé, včetně Olafa Scholze z Německa, upřednostňují angažovanost.

„Jakékoli problémy, které máte z politické a strategické úrovně mezi EU a Čínou, mají tendenci se přelévat do ekonomické roviny,“ uvedl Ricardo Borges de Castro, zástupce ředitele European Policy Centre, v rozhovoru pro CNN Business.

Obě strany do svého partnerství hodně investovaly. Celková hodnota obchodu se zbožím mezi Čínou a Evropou dosáhla v loňském roce 696 miliard eur, což je téměř o čtvrtinu více než v roce 2019.

Podle údajů Eurostatu byla Čína třetím největším cílem vývozu zboží z EU, na němž se podílela 10 %. Čína je největším zdrojem evropského dovozu, v roce 2021 představovala 22 %.

„Význam evropského trhu jako destinace pro čínský vývoz je přibližně dvojnásobný oproti významu čínského trhu pro Evropany,“ napsal v zářijové zprávě Jörg Wuttke, prezident Obchodní komory EU v Číně (ECCC).

Celkově je tento vztah podle Borgese de Castra jednoduše „příliš velký na to, aby selhal“. Dodal, že se Evropa od lukrativního čínského trhu oddělit ani nesnaží. „Nevidím strategii EU jako strategii oddělování. Myslím, že strategie EU je v tuto chvíli strategií diverzifikace… poučení z Ruska je, že není dobré spoléhat na jediného poskytovatele,“ řekl.