Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když zavítal turecký ministr financí Mehmet Şimşek do Bruselu, vyslechl si slova o znepokojení EU nad uvězněním opozičního vůdce a starosty Istanbulu Ekrema İmamoğlua. Žádné dramatické prohlášení ale ze schůzky s eurokomisaři nevzešlo - takzvaný Ekonomický dialog na vysoké úrovni mezi EU a Tureckem (HLED) se uskutečnil poprvé od roku 2019 a jeho cílem bylo hlavně posílení hospodářské spolupráce.
Čím dál autoritářštější turecký režim, který už někteří komentátoři po březnových protestech přirovnávali k Rusku, je pro EU i nadále důležitým partnerem.
„Evropská unie bude potřebovat spolupráci s Tureckem v obranných a bezpečnostních otázkách kvůli oslabeným transatlantickým vztahům. NATO vyzvalo EU k prohloubení vztahů s Tureckem pouhý týden před İmamoğluovým zatčením. EU je tedy opatrná a nechce riskovat svou budoucnost s Erdoğanovou vládou,“ řekla Seznam Zprávám politoložka Pelin Musil z pražského Ústavu mezinárodních vztahů.
Demokracie je důležitá už jen uvnitř EU
Expertka na Turecko si myslí, že z reakce EU na erozi demokracie a právního státu v Turecku v posledních letech je patrné, že to už pro Brusel není priorita. „Zdá se, že otázky demokracie jsou důležité pouze uvnitř území EU,“ dodává.
Snazší je podle Pelin Musil kritika Erdoğanovy vlády z pozice jednotlivých členských států. Ostatně nejostřejší slova zazněla na adresu Turecka od končící šéfky německé diplomacie Annaleny Baerbockové a od odcházejícího kancléře Olafa Scholze. Reakce unijní ministryně zahraničí Kaji Kallasové a komisařky pro rozšíření Marty Kosové naopak zůstala poměrně slabá.
„Zdá se, že nevýrazná reakce EU na zatčení İmamoğlua a soudní vyšetřování zaměřené proti turecké opozici je posledním případem, kdy reálná politika vítězí nad zásadami,“ myslí si analytik Emre Peker z think tanku Eurasia Group.
Turecký autoritářský prezident Erdoğan si je nyní své ceny pro EU dobře vědom, svědčí o tom i jeho nedávné výroky. „Je nemyslitelné vytvořit evropskou bezpečnost bez Turecka,“ prohlásil po londýnském summitu o Ukrajině. „Bez Turecka je pro Evropu čím dál nemožnější pokračovat ve své roli globálního aktéra,“ dodal.
Po nástupu americké administrativy Donalda Trumpa se Erdoğan cítí silnější než dříve. „Mezinárodní kontext se zdá být nejdůležitějším zdrojem moci režimu. Erdoğan nemá většinovou podporu tureckého lidu, jakou míval. Ale na mezinárodní úrovni je vnímáno posílení, které vyplývá z vývoje na Blízkém východě,“ vysvětluje Pelin Musil poukazující na pád Bašára Asada v Sýrii a zvolení Donalda Trumpa. Oba tyto faktory dodaly Turecku větší autonomii v celém euro-středomořském regionu.
Druhá největší armáda NATO
Turecko se navíc opírá o druhou největší armádu v NATO, která je také jednou z nejzkušenějších díky neustálým vojenským akcím v posledních letech.
Podle Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) čítá armáda 373 200 aktivních vojáků a dalších 378 700 záložníků. Roli hraje i její strategické umístění na východním křídle Severoatlantické aliance a jižně od Černého moře – ke kterému kontroluje přístup přes Bospor.
Přečtěte si o tureckých bojkotech
Opoziční Republikánská lidová strana sestavila seznam provládních firem, které lidem doporučuje bojkotovat. Ocitla se na něm i česká automobilka Škoda Auto.
Turecko se nyní přetahuje s Ruskem o vliv v Sýrii a je třeba připomenout, že v případě potenciálního konfliktu Severoatlantické aliance s Ruskem je Sýrie důležitá - její pobřeží leží jen 300 kilometrů od nejbližšího člena EU, Kypru.
Podle analytika Dimitara Bečeva, který přednáší na univerzitě v Oxfordu, jsou na sobě EU a Turecko vzájemně závislé. Spolupráce mezi nimi je proto nutná nehledě na stav demokracie v Turecku.
Bečev v rozhovoru pro stanici France 24 ostatně připomněl, že EU se už v minulosti zasazovala za propuštění vězněného filantropa Osmana Kavaly nebo politika Selahattina Demirtaşe, když ale Ankara nevyhověla, nestalo se nic. Bečev si z výše uvedených důvodů nemyslí, že by EU zastavila finanční pomoc Turecku.
Politoložka Pelin Musil pak neočekává, že by přílišný sklon k autoritářství mohl vést třeba k vyřazení Turecka z kandidátských zemí EU: „Kandidatura Turecka je již zmrazená a nehýbe se kupředu několik desetiletí. Z pohledu EU se dnes status kandidatury používá k tomu, aby se ukázalo, jak je Turecko důležité či výjimečné jako strategický spojenec. Z pohledu Turecka je kandidatura podobným nástrojem - poskytuje Turecku evropskou identitu a právo aktivně se podílet na budování evropské obranné struktury,“ vysvětluje.
Právníci podali námitku, demonstrace pokračují
V samotném Turecku pokračuje boj za Imamoğluovo propuštění. V pondělí deník Bir Gün informoval, že Imamoğluovi právníci podali u soudu námitku proti vydání zatykače. Özgür Özel, šéf Republikánské lidové strany (CHP), za níž by měl vězněný politik kandidovat v prezidentských volbách, nazval vládnoucí administrativu „juntou“, informovala agentura Bloomberg.
Özel vyzval Turky k pravidelným víkendovým demonstracím, na té poslední březnové se v Istanbulu sešly zhruba dva miliony lidí.
Protestů se účastní i influencerka a modelka Merve Taşkinová, kterou v minulosti turecký stát obvinil ze šíření oplzlého materiálu a obscénností - influencerka s více než 600 000 sledujícími na sociální síti Instagram totiž sdílela snímky z amsterdamského Muzea sexu i své odhalené fotografie. O jejích soudních sporech jsme psali zde a zde.
„Důvodem, proč se účastním protestů, není moje příslušnost k žádné straně; je to moje víra v ochranu základních práv a svobod. V současné situaci v Turecku je kontrolováno nejen mé tělo, ale i mé myšlenky,“ napsala Taşkinová Seznam Zprávám s tím, že dostává nenávistné vzkazy od obou stran.
„Lidé z AKP (vládní Strana spravedlnosti a rozvoje, pozn. red.) mě nenávidí, protože jsem se připojila k pochodu. Lidé z CHP mě odsuzují kvůli tomu, jak žiju,“ napsala s tím, že ji 17. června čeká další soudní proces.
