Erdogan se po dohodě se seveřany tváří jako vítěz. Ale ukázal slabost

„Ani jedna z těchto zemí nemá jasný a otevřený postoj vůči teroristickým organizacím. Jak jim můžeme věřit?“ Ptal se turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, když vysvětloval svůj odpor k přijetí Finska a Švédska do NATO. Postoj Ankary byl přitom v rámci Aliance ojedinělý – všichni ostatní členové NATO přijetí skandinávských států vítali.

Dlouhé týdny trvající vyjednávání ale nakonec turecký odpor zlomilo a v úterý večer podepsal šéf turecké diplomacie Mevlüt Çavusoglu se svými severskými protějšky společné memorandum.

Dokument měl odpovědět na turecké obavy – tedy především na údajnou švédskou a finskou podporu Strany kurdských pracujících (PKK), která figuruje na seznamu teroristických skupin nejen v Turecku, ale i v USA a Evropské unii. Turci za teroristy považují i jednotky syrských Kurdů YPG, které se staly dobrým spojencem Západu v boji proti teroristickému hnutí Islámský stát. Ankaře také vadilo zbrojní embargo, které na Turecko oba severské státy zavedly.

V memorandu se píše, že „Švédsko a Finsko rozšíří svoji podporu Turecka proti hrozbám pro jeho národní bezpečnost“. Oba státy se zavázaly, že nebudou podporovat kurdské oddíly YPG a stranu PYD (uskupení Kurdů v Sýrii), stejně jako organizaci v Turecku známou pod zkratkou FETÖ (stoupenci klerika Fethullaha Gülena, jehož Erdogan podezírá ze zosnování puče před několika lety).

Obě země se zároveň zavázaly zintenzivnit boj proti terorismu, Finsko se odvolává na svůj trestní zákoník a Švédsko na připravovanou protiteroristickou legislativu. Slíbily také, že se budou „rychle a důkladně“ zabývat tureckými žádostmi o vydání podezřelých z terorismu.

To ale zjevně neznamená, že by na turecké požadavky o extradici měly vždy vyhovět – v původních tureckých požadavcích dokonce figurovala jména konkrétních lidí, které Ankara požadovala vydat, aby stáhla své veto. Problém je, že v některých případech šlo o lidskoprávní aktivisty, které podezírají z terorismu jen Turci, nikdo jiný.

Švédsko i Finsko v memorandu potvrzují, že proti Turecku neuplatňují žádné národní zbrojní embargo a že se při svých vývozech zbraní budou řídit pravidly Severoatlantické aliance. S Tureckem vytvoří také společnou jednací skupinu na úrovni ministerstev zahraničí a budou si vyměňovat zpravodajské informace.

Erdoganův postup pro Seznam Zprávy zhodnotila politoložka Lucie Tungul z Univerzity Palackého v Olomouci. „Více asi dosáhnout nemohl. Byl vidět doma, voliči ocení, že na rozšíření nepřistoupil hned. Hodně zdůrazňoval otázku PKK a YPG a tu část voličů, kterou kvůli ekonomické krizi ztrácí, zase mohl zaujmout.“

Za nejdůležitější považuje expertka na Turecko zrušení zbrojního embarga, které otevírá dveře k tomu, aby ho přehodnotily i ostatní státy Aliance. Ve věci údajných kurdských teroristů naopak neočekává, že by se měla nějak politika severských států měnit a že by zvláště Švédsko vydávalo do Turecka víc lidí než dříve.

Při jednáních se podle ní navíc ukázala Erdoganova zranitelnost vůči Rusku, ale i Spojeným státům. „Teoreticky by mohl rozšíření zdržovat mnohem déle. Někdy se mluví o tom, že Turecko v NATO reprezentuje zájmy Ruska, zde je ale vidět, že to není pravda. Kdyby ten proces Turecko dál natahovalo, ocitlo by se tam, kde bylo před rokem. Když Erdogan pracuje měsíce na tom, aby si napravil reputaci a dostal se z mezinárodní izolace, nebude si to chtít zkazit,“ vysvětlila.

Analytik Steven A. Cook z newyorského think tanku Council for Foreign Relations vidí v memorandu spíše úspěch americké zahraniční politiky – která usilovala o rozšíření NATO – než prezidenta Erdogana.

Ve svém tweetu spekuluje o tom, že Ankara poskytne informace o aktivitách ruských oligarchů v Turecku, a že Erdogan má před volbami velký zájem na setkání s americkým prezidentem Joem Bidenem. „Pečlivě formulovaná dohoda umožní Erdoganovi vydávat dohodu o rozšíření NATO za své vítězství,“ myslí si.

Americký zpravodaj agentury Reuters napsal, že se Švédové a Finové kvůli problému s rozšířením obrátili na prezidenta Bidena, poté následoval jeho telefonát Erdoganovi.

To, že by Švédsko mělo ustoupit Erdoganovým požadavkům, odmítala v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy i tamní europoslankyně kurdského původu Evin Incirová: „Pro Švédsko je nanejvýš důležité respektovat mezinárodní právo a lidská práva, nehledě na to, s kým spolupracuje nebo právě vyjednává. Tyto principy se nezmění tím, že začneme spolupracovat v rámci Severoatlantické aliance. Co se ale týče našich základních hodnot, ty zůstanou v centru všeho, co děláme,“ řekla.

Memorandum není právně závazné, rozšíření Aliance musí nicméně ještě ratifikovat parlamenty členských států, tedy i Turecka. Pokud by seveřané s Ankarou nespolupracovali tak, jak si představuje, mohou ještě v příštích měsících přijít další požadavky.

I tak je ale jednoznačným vítězem v tomto jednání především samotné NATO. Finsko sdílí dlouhou hranici s Ruskem a Švédsko leží u pobřeží Baltského moře, které se tak stane jakýmsi jezerem NATO, Rusku zůstane jen část pobřeží u Petrohradu a v Kaliningradské oblasti.

„Opravdu to posílí naši přítomnost v této části světa,“ pochvaloval si po dosažení dohody šéf Aliance Jens Stoltenberg. Poraženým je bezesporu Vladimir Putin, který si svou agresí proti Ukrajině „vykoledoval“ přítomnost NATO u hranic Ruska.