Erdogan jako Pravý muž v pravý čas. Anglicky mluvící Turci mu ale nevěří

/Od našeho zvláštního zpravodaje v Turecku/

V centru Istanbulu je znát, že tu vládne opozice. Pokud člověk zahlédne volební plakáty, usmívá se z nich obvykle Kemal Kiliçdaroglu – prezidentský kandidát opoziční Národní koalice. Při výjezdu z města se ale situace mění. Čím dál je člověk od centra, tím více přibývá billboardů s prezidentem Erdoganem, na nichž je heslo (volně přeloženo) „Pravý muž v pravý čas“.

I v 15milionové metropoli na Bosporu má ovšem Erdogan spoustu příznivců; často jde o přistěhovalce ze středního Turecka. „Teď jedeme 200 metrů pod mořem,“ říká mi taxikář Mehmet při cestě do asijské části města. „Erdogan postavil tenhle tunel, máme i největší letadlo na světě a stavíme ještě větší,“ říká s hrdostí.

Kampaň zahájená minulé úterý nicméně sází na jiné téma: „Snížíme inflaci pod 10 procent,“ oznámil turecký prezident Recep Tayyip Erdogan jako hlavní tahák.

Inflace Turky opravdu drtí, i když se ji z říjnových 85 procent podařilo snížit na 50. Otázkou je, kolik lidí bude tomuto závazku autoritářské hlavy státu věřit. Podobný slib už totiž zněl i před minulými volbami.

Studentka Zeha, která čeká na autobus na jednom z istanbulských předměstí, chce volit opozici. „Radši bych to tu neměla říkat nahlas,“ přechází do šepotu v angličtině. Právě znalost cizího jazyka je v Turecku možná lepším vodítkem než věk nebo profese – pokud lidé mluví alespoň trochu anglicky, můžete si vsadit, že podporují sociálního demokrata Kiliçdaroglua.

Istanbulská centrála Erdoganovy Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) leží ve čtvrti Gezi Pasa, bezprostřední okolí honosného sídla však vypadá velice chudě.

„Žijí tu nejvíce Romové. Erdogan v této čtvrti vyrůstal a má k ní vztah, proto je sídlo tady,“ krčí rameny kamarád Kerem, který mě ke stranické rezidenci s obrovským portrétem prezidenta přiváží.

Slíbená schůzka s istanbulskou „dvojkou“ AKP proběhne ve stanovený čas, čekáme pouhé dvě minuty. Emin Saraç se však hned zpočátku omluví, že mi nedá oficiální odpovědi na předem zaslané dotazy, ty prý pošle tiskové oddělení partaje. Slíbený druhý den nedorazí nic.

Elegantní třicátník působí sebejistě a o vítězství AKP v parlamentních volbách a prezidenta Erdogana v prezidentských volbách nepochybuje. Na otázku, zda by v zemi nemohla nastat kohabitace – tedy že by Erdogan prohrál a jeho strana si zachovala parlamentní většinu (anebo naopak), rozhodně kroutí hlavou: „To se nestane.“

Opozici považuje za slabou, Lidově demokratickou stranu HDP pak obviňuje z napojení na teroristy. AKP si prý letos dala práci s výběrem kandidátů, jako tradičně jsou mezi nimi i mnozí byznysmeni.

Na dotaz, zda bude o místo v parlamentu usilovat i bývalá fotbalová hvězda londýnského Arsenalu Mesut Özil, který je znám přátelstvím s Erdoganem, ovšem kroutí hlavou. „Spekulovala o tom média, na seznamu kandidátů ale není.“

Saraç přiznává ekonomické těžkosti, kterými si nyní země prochází, chybu vládní politiky v nich však nevidí. Poukazuje spíš na vnější okolnosti – od pandemie covidu přes války v Sýrii a na Ukrajině až po únorové zemětřesení. Pokud prý AKP zvítězí, do dvou let se ekonomika stabilizuje a půjde nahoru: „A to vám říkám jako podnikatel, který zaměstnává v jedné firmě 1100 a ve druhé 800 lidí,“ přesvědčuje s tím, že podobné reakce slyšel i na nedávné byznysové cestě do Dubaje.

Istanbulský muž číslo dvě v AKP má také úzký vztah k fotbalu – je totiž spolumajitelem istanbulského klubu Kazimpasa. Skromně říká, že se klub drží zhruba v polovině tabulky a že nekupuje žádné hvězdy; snaží se mít vyrovnaný rozpočet. Při zmínce o českém hráči Davidu Pavelkovi, který zde před několika lety hrál, okamžitě vypálí: „Dobrý hráč i skvělý člověk.“

Na konci asi patnáctiminutové schůzky nás fotograf vybídne, abychom se posadili kolem čtvercového stolu, za námi je široká tapeta s motivem Erdoganova vystoupení na fotbalovém stadionu. „Využijete to v kampani?“ ptám se s úsměvem. „Proč by ne?“ odpoví milionář, který má zkušenosti i s řízením firem v Hongkongu. Hlavou se mi mihnou slova kamaráda o spojování AKP s naprosto nevýznamnými pidistranami… hodit se může opravdu všechno.