Článek
/Od našeho zvláštního zpravodaje v Turecku/
Ten kontrast snad nemohl být větší. Po návštěvě istanbulské centrály vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) je schůzka v sídle Lidově demokratického kongresu, zastřešujícího několik menších levicových stran, krokem do jiného světa.
Místo opulentního sídla s parkovištěm, recepcí, billboardy prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana a tureckými vlajkami sídlí kongres v jedné z vedlejších uliček ve čtvrti Beyoglu. Budovu poznávám jen díky nenápadné ceduli u vchodu.
Lidově demokratická strana (HDP), jejíž vůdce Selahattin Demirtaş je od roku 2018 ve vězení, je přitom třetí nejsilnější stranou v tureckém parlamentu. Před volbami ale její politici čelí hned několika soudním procesům, z nichž jeden má za cíl stranu zcela zakázat.
Režim prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana ji totiž obviňuje z terorismu, a to kvůli údajné spolupráci se zakázanou Stranou kurdských pracujících (PKK). Demirtaşovo věznění opakovaně odsoudil Evropský soud pro lidská práva, a dokonce nařídil Turecku zaplatit politikovi odškodné. Bez výsledku.
Zákaz strany? Útok na demokracii
„Justiční proces, který proti nám zahájili, není ničím novým. Něco podobného se dělo i v 90. letech, a to i proti jiným stranám. Cílem je útočit na demokratickou politiku prosazovanou Kurdy a socialisty,“ říká istanbulský kandidát Cengiz Çiçek, který se v roce 2017 stal vůbec prvním předsedou istanbulské pobočky HDP. I on se podobně jako šéf strany Demirtaş ocitl načas ve vězení.
Reakce na zemětřesení může rozhodnout volby
Přečtěte si reportáž ze zemětřesením postižené oblasti a rozhovor s koordinátorem záchranných prací v provincii Hatay:
Spolu s ním si na rozhovor pro Seznam Zprávy udělala čas i poslankyně Dersin Dağová, která byla zvolena v barvách HDP v obvodu Diyarbakir na jihovýchodě země. „Hlavním důvodem snah o zákaz HDP je fakt, že jde o jedinou stranu, která je skutečným oponentem vlády AKP. Víme, že jde o protiprávní proces, HDP má legitimitu od veřejnosti,“ tvrdí sedmadvacetiletá žena, která se v době svého zvolení stala jednou ze dvou nejmladších zákonodárců v turecké historii.
„Volební kampaň jsme se proto rozhodli vést pod hlavičkou Zelené levicové strany. Lidé zjišťují její vazbu na HDP a reagují ohromně. Kdybychom vedli kampaň pod názvem HDP, kvůli strachu by se do ní nezapojilo tolik lidí,“ vysvětluje.
O pádu vládní koalice, kterou vedle Erdoganovy strany tvoří i turečtí nacionalisté (MHP) a několik dalších miniaturních stran, jsou oba kandidáti přesvědčeni. Prezidentský kandidát koalice přezdívané Stůl pro šest Kemal Kiliçdaroğlu sice podle nich všechny současné problémy Turecka vyřešit nedokáže, autoritáře ovládající zemi po dvě desetiletí ale porazit může.
„Nezáleží na tom, ze které je strany, je ale společným kandidátem proti alianci AKP a MHP,“ zdůrazňuje Çiçek s tím, že je Kiliçdaroğlu přijatelný pro většinu populace.
Ekonomická krize, jíž si nyní Turecko bolestivě prochází, je podle Dağové způsobena i nepromyšlenou zahraniční politikou Erdoganovy vlády. Turecké vojenské zásahy například v Sýrii vyvolávají napětí i na domácí půdě a turecká zahraniční politika je založena na válce, tvrdí politička.
„Turecko má problémy se svými sousedy i dalšími zeměmi. To se musí změnit. Například pro rok 2023 má Turecko rozpočet na obranu 182 miliard lir, na mladé lidi ale vyčlenila vláda pouze 1,8 miliard lir,“ argumentuje poslankyně s poukazem na nezaměstnanost mladých lidí, kterou má její země nejvyšší mezi státy OECD.
Zloba kvůli zemětřesení
Oba kandidáti mluví o velké zlobě, která se v Turecku zvedla proti Erdoganově vládě. Souvisí i s reakcí na únorové zemětřesení, které se stane jedním z hlavních témat blížících se prezidentských i parlamentních voleb (uskuteční se 14. května).
Volby jako referendum o Erdoganovi
V Istanbulu mluvil reportér Seznam Zpráv s bývalým přítelem prezidenta Erdogana a navštívil sídlo Erdoganovy Strany spravedlnosti a rozvoje:
„Zemětřesení nepostihlo jen 13 měst, ale ovlivnilo celou zemi. Po desítkách let jsme byli svědky toho, že se lidé v Trabzonu (černomořské město, bašta AKP, pozn. red.) a Diyarbakiru (metropole tureckého Kurdistánu, pozn. red.) probudili po zemětřesení se stejnými pocity. Tím pocitem byla velká zloba vůči vládě. Lidé byli necháni napospas smrti, AKP je opustila. Lidé také pocítili, že dodavatelé vlády, kteří byli pověřeni stavbou měst a bytů, to udělali špatně. Vláda jim přitom v roce 2018 dala stavební amnestii,“ připomíná mladá poslankyně.
Na otázku, jak se jí pracuje v parlamentu s kolegy, kteří její stranu běžně obviňují z terorismu, odpovídá následovně: „Teroristou je v této zemi každý, kdo nepodporuje vládu AKP. Ať už studenti, kteří protestují proti nedostatku kolejí, tak i strana HDP, protože kritizuje vládu.“
V parlamentu je to prý stejné jako mezi lidmi – kolegové z Erdoganovy strany s ní v některých věcech spolupracují, pak ale někteří z nich mluví ve svých projevech o terorismu HDP.
Pračka ruských peněz
V souvislosti s tureckými volbami se objevily i spekulace o tom, že by do nich mohlo zasáhnout Rusko. Cengiz Çiçek si myslí, že Kreml stojí na straně Erdogana: „Nemáme žádné konkrétní informace, když se ale podíváme na válku na Ukrajině, vidíme, že se Turecko stalo pračkou ruských peněz. Rusko má také zájem na tom, udržovat odstup Erdogana od NATO – myslíme si proto, že Rusko by rádo vidělo vítězství Erdogana,“ vysvětluje.
Obavy z ovlivnění nebo přímo zfalšování voleb mají ale kandidáti Zelené levicové strany zejména kvůli aktérům na domácí scéně. V kurdských oblastech se prý k tomu vláda bude snažit využít spojenectví s islamistickou kurdskou stranou HÜDA-PAR, další nebezpečí podle dvojice politiků představuje ministr vnitra.
„Süleyman Soylu vydal příkazy vojákům, aby zůstávali po volbách na místech a byli připraveni poslechnout další příkazy. Jak může ministr vnitra úkolovat desítky tisíc vojáků?“ ptá se Çiçek s tím, že k pokusům zmanipulovat výsledky voleb nepochybně dojde. V půlce května tak čeká Turecko nepochybně velké drama.
