Článek
Ukrajina se v posledních letech připravovala na posílení exportu elektrické energie do Evropy. Nyní, uprostřed energetické krize, by se ukrajinská energie Evropě hodila ještě víc než kdy dřív. I přesto, že ji ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj státům EU nabízí, nelze podle odborníka na elektrické sítě a rozvoj elektrizačních soustav Jiřího Ptáčka očekávat, že tuto zimu do EU z Ukrajiny doputuje zásadnější množství elektřiny.
Momentálně je podle něj ukrajinská energetika mírně exportní, a nedostatkem energie tedy netrpí. I kdyby se ale Ukrajině podařilo vyprodukovat sebevíc elektřiny, do států EU ji zatím nepůjde snadno dostat. Státy by se ji navíc i bály ve velkém využít.
„Omezujícím prvkem je jak kapacita přenosových sítí pro export z Ukrajiny, tak i riziko možných výpadků větších exportů v důsledku neutuchajících bojů,“ říká Ptáček v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Rusové ničí infrastrukturu i obsazují elektrárny. Jaký to dosud mělo dopad na produkci elektřiny na Ukrajině?
Těsně po invazi došlo k výraznému poklesu spotřeby elektřiny (přibližně o 40 %) a také k výraznému omezení výroby elektřiny na Ukrajině (asi na polovinu). Dlouhodoběji lze detekovat vliv války ve snížení celkové spotřeby elektřiny o 30 % a její výroby o 40 %.
Válečné operace měly samozřejmě také devastující dopad na oblasti zasažené konfliktem a jejich energetickou infrastrukturu. Ty se opakovaně a nadlouho dostávaly do stavu bez zásobování elektřiny i dalších dodávek z infrastruktur. Taková situace je pro nás v Česku a ve střední Evropě až nepředstavitelná.
Ukrajinští energetici se nadále snaží obnovovat poškozená vedení, rozvodny a znovu připojovat vesnice a města, za což jim patří náš velký obdiv. Rusko jim ale nadále „pomáhá“ dalšími útoky a opravená zařízení znovu vyřazuje z provozu.
Dosud největším zdrojem na okupovaném východě je hojně diskutovaná Záporožská jaderná elektrárna. Ta má výkon šestkrát tisíc MW, a je tedy asi třikrát větší než náš Temelín.
Nové účty za energie
Odběratelé elektřiny a plynu byli z předchozích let zvyklí oproti současnému stavu na výrazně nižší ceny. Nyní se situace obrátila a stovky tisíc zákazníků musí řešit násobné zdražení. Jejich dodavatelé jim dnes účtují produkty za spotové ceny.
Jak je tato elektrárna sama o sobě pro ukrajinskou energetiku významná?
Už od dubna je tam omezený provoz ze šesti na dva bloky (*pozn. – rozhovor vznikl minulý týden, v neděli Enerhoatom oznámil odpojení všech reaktorů), v poslední době bohužel i s vynucenými přerušeními provozu jaderné elektrárny. Taková produkce není v současnosti pro Ukrajinu vzhledem k nižší spotřebě elektřiny (letní období, válka) bilančně zásadní. V zimním období a při problémech v jiných zdrojích však může být potřeba zdroje odlišná. Situace v Záporožské elektrárně je nyní velmi diskutovaná především kvůli bezpečnosti tohoto jaderného zdroje.
Jak velké tam podle vás hrozí nebezpečí?
V posledním období je provoz elektrárny bohužel opakovaně přerušován válečnými incidenty a toto je světovou energetickou komunitou (MAAE) považováno za velmi rizikový a nebezpečný stav. Pro bezpečný provoz elektrárny i při jejím odstavování je nezbytné udržet dodávku elektřiny, která jí slouží na pohon čerpadel a dochlazování reaktorů. Při plném odpojení zdroje od sítě jsou k tomuto již používány záložní dieselagregáty. Toto je principiálně možné, není to však vůbec běžné, jelikož je to značný rizikový faktor z hlediska nestandardních režimů a zvyšování rizika havárie.
Znepokojivé jsou i zprávy o podmínkách, v jakých tam pracuje ukrajinský personál. Obsluha elektrárny musí dlouhodobě fungovat ve velkém stresu a strachu z ruských vojáků, což je v kombinaci s obrovskou zodpovědností bohužel nesmírně vyčerpávající. Je to jako s řízením auta. Běžně v pohodě ujedeme autem 200 nebo 300 kilometrů v kuse, ale když pojedeme 600 kilometrů, tak posledních sto kilometrů už asi za moc nestojí, protože jsme již unavení. A mít v podobném stavu pracovníky jaderné elektrárny je samozřejmě také špatně.
Co říká zpráva o Záporožské elektrárně?
Mezinárodní agentura pro atomovou energii vydala dlouho očekávanou zprávu z inspekce Záporožské jaderné elektrárny. Píše o škodách v blízkosti reaktorových budov i o poškozené infrastruktuře.
Víme vůbec, co se děje s elektřinou ze dvou stále aktivních bloků?
O tomto není dost veřejných a konkrétnějších informací. V jejich zveřejňování je střídmá jak ukrajinská, tak i ruská strana, čemuž se nedivím, protože to mohou být během konfliktu i nějak využitelné údaje. Jen z obecných informací lze vyvodit alespoň přibližný obrázek.
Oblast Záporožské elektrárny je už měsíce pod ruskou okupační správnou (elektrárna byla obsazena 4. 3. 2022). Elektricky je ale stále připojena na ukrajinský energetický systém a pracuje nyní tedy ve stejné soustavě jako celá Ukrajina i Evropa. Rusko by chtělo elektrárnu přepojit na svůj energetický systém, ale to není z technické stránky vůbec jednoduché. Zájmem Ukrajiny je samozřejmě udržet elektrárnu v provozu, a to ve své oblasti. A patrně i z těchto východisek také i vyplývají protichůdné informace o vojenských akcích na přenosová vedení v okolí jaderné elektrárny.
Jsou v blízkosti fronty, a zároveň i v potenciálním nebezpečí obsazení Rusy, nějaké další významné elektrárny?
Poměrně blízko fronty je například jaderná elektrárna u města Južnoukrajinsk (asi 120 km od Mykolajiva) s výkonem třikrát tisíc MW. Přímo ve městě Záporoží je také největší vodní elektrárna na celé Ukrajině (Dněperská vodní elektrárna) s výkonem zhruba 1,5 tisíce MW. Velká část uhelných a vodních elektráren je ve pak ve střední části Ukrajiny, tedy rovněž bohužel nepříliš vzdálená od oblasti bojů.
Pár hodin před invazí se Ukrajina odpojila od spolupráce s Ruskem a Běloruskem a přešla do samostatného testovacího provozu. Co by se dělo, kdyby to Kyjev před začátkem invaze nestihl?
Ano, to je možná až nápadná shoda náhod. Na test odpojení Ukrajiny od Ruska se energetici dlouhodobě připravovali. Tato situace pak byla pro energetiku Ukrajiny opravdu zkouška ohněm. Kolegové na Ukrajině toto období zvládli a 16. března pak došlo k urychlenému a poněkud mimořádnému synchronnímu propojení energetické soustavy Ukrajiny s celou evropskou soustavou.
Bez probíhající války s Ruskem by byly testy ostrovního provozu z února 2022 ještě zopakovány v letním období. A po jejich vyhodnocení a případných úpravách systému se plánovalo trvalé připojení Ukrajiny na evropskou soustavu v roce 2023. Válečný konflikt tyto kroky však urychlil.
Pokud by Ukrajina byla před i v době agrese Ruska dále připojena na jeho energetický systém, tak by to pro Kyjev znamenalo daleko větší problémy v dlouhodobě připravované spolupráci s evropskou soustavou. Energetika Ukrajiny by se hůře připojovala k evropské soustavě ENTSO-E a byla by daleko více technicky připoutaná k Rusku.
Připojování se už dlouho před invazí chystalo kvůli plánům na zvýšení exportu energie z Ukrajiny do Evropy. Jak na tom ale před válkou vlastně energetika Ukrajiny obecně byla?
Ukrajina byla před válkou dlouhodobě mírně exportní soustavou s ročním exportem elektřiny kolem 6–8 TWh elektřiny, přičemž přibližně polovina byla směřována do střední Evropy a zbytek do soustavy provozované Ruskem. Export Ukrajiny byl tedy ve srovnání s Českou republikou o něco nižší. Česko má ročně kolem 10 TWh exportu elektřiny.
Ve srovnání s Českem je energetika Ukrajiny zhruba třikrát větší co do roční spotřeby, tak instalovaného výkonu zdrojů. Skladbu výroby elektřiny má podobnou jako Česká Republika – přibližně 50 % je vyrobeno v jaderných elektrárnách, přibližně 30–40 % v tepelných (uhelných elektrárnách), zbytek tvoří přibližně 10 % vodní zdroje, obnovitelné zdroje zatím jen pár procent.
Jak se vyvíjí situace na frontě?
Dění na frontě pravidelně shrnujeme v sérii Zprávy z bojiště. Poslední díl hodnotí vývoj ukrajinské ofenzivy:
Ukrajinská energie by se teď Evropě samozřejmě hodila ještě víc, je ale vůbec nějaká šance, že by Kyjev mohl poslat zásadnější množství?
Ukrajinci se dlouhodobě snaží o participaci na evropském energetickém trhu. Po invazi a připojení soustavy k Evropě v tomto trendu pokračují a dále mírně exportují. Netrpí zatím tedy nedostatkem elektrické energie. Svědčí o tom například navýšení možnosti exportu z Ukrajiny. Od 5. září jsou kapacity posíleny na 300 MW exportu v denním pásmu. A dlouhodoběji je mezi Ukrajinou a Polskem dohodnuto další navýšení exportní kapacity až na tisíc MW.
Aby to ale bylo možné, bude se muset rekonstruovat starší, dnes neprovozované vedení přenosové sítě mezi Polskem a Ukrajinou, což se dle záměrů má zvládnout již do začátku roku 2023.
Prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj nabídl navýšení exportu elektřiny z Ukrajiny i dalším zemím EU. Pro státy sužované vysokými cenami energií je to lákavá nabídka, ale je nepravděpodobné, že by šlo o významné množství. Když se podíváme na ten současný ukrajinský export optikou celkové spotřeby Evropy nebo i Česka, jsou to spíš „drobky“ energie. Navýšení exportů z Ukrajiny zatím stojí v cestě omezené kapacity přenosové soustavy v oblasti i nejistá budoucnost energetické produkce Ukrajiny a s ní související opatrnost států EU.
Opatrnost ve smyslu, že se nelze spolehnout na zdroj, který může kvůli válce kdykoliv vypadnout?
Ano, z toho má Evropa samozřejmě obavy. Nikdo nechce například zažít situace, kdy by Rusové náhle vyřadili provozovanou velkou ukrajinskou elektrárnu a v Evropě pak najednou citelně chyběla exportovaná ukrajinská energie.
Přenosová soustava má navíc omezené kapacity a případné rekonstrukce nějakou dobu trvají. Domnívám se, že ten záměr navýšení přenosových kapacit s Polskem na tisíc MW již za pár měsíců je až hodně ambiciózní.
Tuto zimu určitě nemůžeme počítat s tím, že Ukrajina by mohla svým exportem Evropě zásadněji přispět. Myslím si, že je rozumné, že se od Ukrajiny teď do Evropy dostává nějakých 200–300 MW a možná se to v příštím roce zvedne až na tisíc MW. Dokud se ale situace na Ukrajině nestabilizuje, Evropa bude patrně i nadále zatím obezřetná.
Samozřejmě kdybychom v Evropě už opravdu neměli dost elektřiny, neměli, odkud brát, tak by byl i pohled na dodávky elektřiny z Ukrajiny jiný. Taková situace však pro Evropu a hlavně Českou republiku zatím není.
Hrozí Ukrajině, že nebude v zimě mít dost energie ani sama pro sebe?
Domnívám se, že nehrozí. Velmi samozřejmě záleží na dalším vývoji válečného konfliktu. Řeky tam jsou o dost víc vodnatější než u nás, neřeší se tam tolik zavírání uhelných elektráren, pořád mají tři čtvrtiny jaderných elektráren ve středu nebo na západě země. Značná část průmyslu a infrastruktury je bohužel pod kontrolou Rusů nebo zničená, takže je tam velmi omezená spotřeba. Domnívám se, že spotřeba elektřiny na Ukrajině proto nejspíš bude přes nadcházející zimu asi o třetinu menší, než bývala.
Věřím, že celé toto velmi těžké období energetika Ukrajiny nakonec zvládne.
