Článek
Libérie by mohla soukromé firmě ze Spojených arabských emirátů Blue Carbon přenechat až 10 procent svého území. Takový je hlavní obsah takzvané Dohody o uhlíkové kompenzaci, kterou mají obě země v nejbližší době podepsat, informuje s odvoláním na uniklé informace z liberijské vlády deník Middle East Eye.
Společnost ze SAE by tak získala kontrolu nad milionem hektarů lesa: a právě fakt, že jde o zalesněné území, je pro ni zásadní. Díky stromům, které produkují kyslík, by společnost získávala plusové body v otázce ochrany klimatu, takzvané „uhlíkové kredity“, a byla tak schopná kompenzovat emise jiných velkých firem, které nejen ve Spojených arabských emirátech působí.
Memorandum, které se oba státy chystají podepsat, by nejen porušilo řadu liberijských zákonů – například zákon o právech k půdě z roku 2019, který prosazuje právo domorodých komunit na vlastní půdu – zároveň by ale na třicet let přenechalo téměř úplnou kontrolu nad jedním z nejhustěji zalesněných území v Africe soukromé firmě usazené v Dubaji.
Dohoda by navíc Libérii zabránila ve využívání půdy ke splnění jejích vlastních mezinárodních klimatických cílů.
Proti smlouvě se už bouří liberijské nevládní organizace. Ty podle svých tvrzení vůbec nevěděly, že se něco podobného chystá. „Dozvěděli jsme se to teprve před několika týdny,“ sdělil Jonathan Yiah z Institutu udržitelného rozvoje (SDI), který se zabývá ochranou životního prostředí a komunitních práv.
Ačkoli liberijská vláda tvrdí, že se zainteresované strany snažila pozvat na schůzky, SDI uvedlo, že návrh smlouvy jim byl zaslán pouhý den před prvním setkáním. Další schůzky pak byly na poslední chvíli odloženy. „Vláda se chovala, jako by nebyl čas,“ popsal Yiah.
Více o Spojených arabských emirátech
Letošní klimatickou konferenci COP28 hostí Spojené arabské emiráty. Nejenže kritiky znepokojuje fakt, že země je ropný magnát, ale navíc ještě uměle vytváří o svém environmentálním dopadu falešné PR na internetu.
To potvrzuje také člen liberijského nezávislého mechanismu koordinace lesního monitoringu (IFMCM) Paul Kanneh.
Libérii čekají v říjnu volby: vládní úředníci proto podle něj spěchali, aby dostali počáteční platbu. Ta má podle uniklých informací činit až 50 milionů dolarů (přes 1,1 miliardy korun, pozn. red.). „Můžeme snadno odvodit, že vláda chce peníze,“ řekl.
„Nárokování zákonných práv na prodej lesního uhlíku má jasné důsledky pro vlastnická práva. Ovlivňuje totiž práva domorodých komunit určovat, jak je jejich půda využívána,“ napsala pak k dohodě celá skupina IFMCM.
Komunity by měly souhlasit s předstihem
Zatímco liberijské zákony o pozemcích zavazují developery k jednání o svobodném, předchozím a informovaném souhlasu (FPIC) s domorodými komunitami před tím, než začnou nakládat s pozemky, které pro ně mají zvláštní hodnotu, Dohoda o uhlíkové kompenzaci zavazuje společnost Blue Carbon pouze k tomu, aby vynaložila maximální úsilí tato jednání vést do tří měsíců od podpisu smlouvy.
„Proč by se to mělo dít až po podpisu smlouvy?“ diví se výkonná ředitelka nadace komunitních iniciativ Loretta Althea Pope Kaiová. „Mluvíme o jednom milionu hektarů, taková jednání by trvala víc než šest let. Vláda říká, že jde o pilotní projekt, ale bavíme se o třicetileté dohodě. To je příliš dlouhá doba na to, abychom smlouvu jen tak podepsali,“ myslí si.
Mohlo by vás zajímat
Aliance zemí vyvážejících ropu se potýká s vnitřními problémy. Členské státy se totiž minulý týden nedohodly na výrobní politice. Spojené arabské emiráty tlačí na Saúdskou Arábii a chtějí zvýšit svou produkci.
Problematické jsou i další nejasnosti
Dohoda navíc nastiňuje také nerovnoměrné rozdělení zisků z prodeje „uhlíkových kreditů“. Zatímco společnost Blue Carbon dostane 70 procent částky, liberijská vláda pouhých 30 procent: z toho přibližně polovina má být vyplacena domorodým komunitám.
Smlouva dále specifikuje, že v pětičlenných výborech, které rozhodnou o tom, jak budou získané peníze využity, budou zasedat dva zástupci společnosti a jeden vládní úředník: hrozí tak možnost, že komunity budou při rozhodování o přidělení finančních prostředků přehlasovány.
Memorandum navíc neupřesňuje, jak konkrétně bude získávání „uhlíkových kreditů“ fungovat. „Není jasné, jak se bude počítat to, k jakému snížení emisí došlo,“ řekl odborník na politiku z Carbon Market Watch Jonathan Crook.
Deník Middle East Eye upozorňuje, že se pokusil s žádostí o vyjádření kontaktovat přímo společnost Blue Carbon, ta mu však neodpověděla.
Blue Carbon řídí člen královské rodiny SAE Ahmed Dalmuk Al Maktúm. Ten samý člověk vede také konglomerát Ameri Group, který masivně investoval do ropných a plynárenských projektů v oblasti Středního východu a severní Afriky, připomíná Middle East Eye.
Samotné portfolio firmy zahrnuje řadu společností zabývajících se infrastrukturou pro ropu a zemní plyn.
Uhlíková stopa
- Je měřítkem dopadu lidské činnosti na klimatické změny a obecně na životní prostředí.
- Zaměřuje se na množství skleníkových plynů, které produkujeme naší činností nebo i každodenním životem, například spalováním fosilních paliv pro výrobu elektřiny nebo tepla, dopravou atd.
- Vyjadřuje se v CO2 ekvivalentech.
Mají „uhlíkové kredity“ vůbec vliv?
Dohoda s Libérií vychází ze spousty podobných memorand, které firma podepsala s Papuou Novou Guineí v listopadu minulého roku a s Tanzanií a Zambií letos v únoru. „Myslím, že jde o strategii států Perského zálivu, které mají zájem na tom, aby mohly tvrdit, že kompenzují své uhlíkové emise,“ vysvětlil odborník na politickou ekonomii a rozvoj na Středním východě Christian Henderson.
„Tyto země nemají v úmyslu produkci ropy zastavit - a daly to velmi jasně najevo,“ doplnil.
A ačkoli mají být „uhlíkové kredity“ hlavním tématem nadcházejícího klimatického summitu, nedávná studie o největším světovém uhlíkovém standardu odhalila, že 94 procent z nich nemá pro klima vůbec žádný přínos.
„Myšlenka, že můžete jednoduše vytvořit rovnici, podle které když skoupíte určitou oblast půdy, tak to zajistí kompenzace vašich uhlíkových emisí prostřednictvím přirozené schopnosti tohoto ekosystému vázat uhlík, je opravdu pochybná,“ uzavírá Henderson.
