Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Izraelské letectvo ve čtvrtek odhalilo detaily a záběry zářijového přepadení a zničení podzemního íránského závodu na výrobu raket hluboko v Sýrii.
Akci mělo na starost 120 vojáků, převážně příslušníků elitního útvaru Sajeret Šaldag. A například podle serveru The Times of Israel šlo o jednu z nejodvážnějších a nejsložitějších operací v historii speciální jednotky.
Jak napsal odborný server The War Zone, operace se odehrála začátkem září, tedy ještě v době, kdy Sýrii vládl Bašár Asad a Izrael ještě nezahájil vojenskou operaci proti Hizballáhu v Libanonu.
Detaily operace přicházejí v době, kdy Izrael bombardoval vojenská zařízení a výzkumné centrum poblíž syrského Aleppa, jak s odvoláním na syrská média informoval server The Times of Israel. Podle Syrské organizace pro lidská práva (SOHR) bylo v důsledku izraelských úderů na vojenské továrny slyšet nejméně sedm masivních explozí. Ale zpět o pár měsíců zpátky…
Cílem zářijového úderu – izraelskou armádou (IDF) interně označovaného jako „operace mnoha způsoby“ – bylo zničit podzemní zařízení chystané Íránci pro výrobu přesných raket pro libanonský Hizballáh i Asadův režim.
Zařízení s kódovým označením „Deep Layer“ (hluboká vrstva) bylo vykopáno do hory v oblasti Masjáf, zhruba 200 kilometrů severně od izraelských hranic a asi 45 kilometrů od západního pobřeží Sýrie.
Právě tam se nachází Středisko vědeckých studií a výzkumu (známé pod zkratkami CERS či SSRC, pozn. red.), které měl Teherán využívat k výrobě naváděných raket země–země. IDF dokonce uvádí, že šlo o „vlajkovou loď“ íránských snah vyzbrojit Hizballáh.
Podkova hluboko pod zemí
Teherán začal „Deep Layer“ budovat v roce 2017 poté, co Izrael zlikvidoval v CERS místo výroby raketových motorů, které bylo podle armády umístěno nad zemí. Právě tento a další údery přiměly Írán podle IDF začít stavět mimo dosah izraelských bomb. Nový komplex proto vyrostl 70 až 130 metrů pod zemí.
Výkopové a stavební práce zabraly podle Izraelců čtyři roky, v těch následujících začal Teherán přivážet zařízení pro sériovou výrobu raket a na výrobní lince se prováděly zkoušky.
Zařízení mělo tvar podkovy - na jednom konci měly dovnitř proudit suroviny, druhý byl určen dokončeným raketám. K dispozici byl ještě třetí vchod určený pro logistiku a přístup do kanceláří.
Podél podkovy bylo nejméně 16 místností, kde bylo vše - od výrobní linky, planetární míchačky na raketové palivo až po konstrukci raketových těles a lakovnu.
IDF odhadla, že v zařízení mohlo být ročně vyrobeno 100 až 300 raket, včetně těch s doletem až 300 kilometrů, přesně naváděných střel s doletem až 130 kilometrů a raket krátkého doletu s doletem 40 až 70 kilometrů.
Mít plán pro každý případ
Když Izrael svoji operaci spustil, areál byl nedlouho před zprovozněním. Dokazovat to ostatně mají i dokumenty, které vojáci získali přímo v komplexu.
Jak již bylo zmíněno v úvodu, zásah provedla elitní jednotka Sajeret Šaldag, která patří mezi ty nejlepší na světě.
Všemu předcházel dvouměsíční výcvik, kdy se příslušníci Šaldag a jednotky 669 připravovali na nejrůznější scénáře a měli záložní plán pro jakýkoliv vývoj.
Sajeret Šaldag
Speciální jednotka izraelského vojenského letectva. Byla založena v roce 1974 po jomkipurské válce. Specializuje se na poskytování podpory, protiteroristické a záchranné akce a také na průzkumné operace.
Příslušníci procházejí tvrdým výcvikem zaměřeným zejména na pozemní navigaci a rádiové spojení. Kompletní výcvikový program trvá 22 měsíců, takže se jedná o vůbec nejdelší přípravu jakékoli izraelské vojenské jednotky. Sajeret Šaldag sídlí na letecké základně Palmachin.
Jednotka se vyznamenala v obou libanonských válkách. Kdy například navedla izraelská letadla mobilní odpalovací zařízení raket nebo se spolupodílela na útoku izraelského vojenského letectva proti základně Hizballáhu v Baalbeku.
Šaldag údajně zajistil i navedení leteckého úderu na syrský atomový reaktor Al Kibar v září 2007.
Izrael rovněž zintenzivnil zpravodajské úsilí, aby mělo komando maximum informací nejen o objektu samotném, ale i potenciálních hrozbách, například syrských systémech protivzdušné obrany a pozemních silách.
Průběh operace
Datum 8. září nakonec Izraelci zvolili krom jiného i kvůli povětrnostním podmínkám. Ve večerních hodinách stovka členů Šaldagu a dvě desítky příslušníků jednotky 669 nastoupily do čtyř těžkých transportních vrtulníků CH-53 a vyrazily do Sýrie.
Připojily se k nim další dva útočné vrtulníky, které měly poskytnout blízkou leteckou podporu, a mnoho dalších stíhacích letounů, dronů a další letecké techniky. V Izraeli pak v záloze čekalo dalších 30 letounů pro případ, že by se něco pokazilo.
Vrtulníky letěly nezvykle nízko, aby se vyhnuly syrským radarům a systémům protivzdušné obrany. Těch bylo podle IDF v oblasti Masjafu nejvíce hned po Damašku. Některé z těchto radarů byly zničeny při předchozích úderech.
Pominout nelze ani značnou ruskou vojenskou přítomnost na syrském pobřeží s vlastními systémy protivzdušné obrany.
Všem nástrahám se strojům podařilo vyhnout a po 18 minutách dorazily k zařízení „Deep Layer“. Ve stejné době spustil Izrael velkou vlnu úderů - stíhací letouny, drony, ale i plavidla námořnictva cílila jak na zařízení CERS, tak na několik dalších míst v Sýrii.
To vše mělo syrskou armádu zmást tak, aby věřila, že jde o další ze stovek útoků, které Izrael během let provedl.
Byť protiletecká obrana helikoptéry neodhalila, izraelské zprávy uvádějí, že se k zařízení začaly stahovat „desítky“ syrských vojáků, což naznačuje, že museli být na operaci upozorněni, i když možná až poté, co komando přistálo. Aby se zamezilo jakékoliv syrské reakci, zaměřily se údery také na silnice vedoucí dovnitř a ven ze zařízení, přiblížil server The War Zone.
Malé zemětřesení
První z vrtulníků přistál těsně u vchodu a vysadil několik týmů, zatímco další dva současně přistály na jiném místě v oblasti s výhledem na vědecké centrum. Čtvrtý stroj čekal několik minut, než přistál tam, kde první, a vysadil další vojáky. Poté odletěly jinam, kde přes dvě hodiny čekaly, než stovka příslušníků Sajeret Šaldag splní svůj úkol.
Dvacet členů jednotky 669, kteří byli stále na palubě vrtulníků, mělo vyrazit do akce, pokud by byl někdo v zařízení zraněn. Plán byl ošetřit případné zraněné vojáky, ale neodletět až do konce mise. Proto si jednotka 669 přivezla i lékařské vybavení, které mělo v případě zranění fungovat jako provizorní nemocnice.
V „Deep Layer“ mezitím první tým začal zajišťovat oblast, zatímco druhý postupoval ke vchodu. Další zaujal postavení na nedalekém kopci, odkud pomocí bezpilotního letounu sledoval operaci a eliminoval každého, kdo by se k objektu přiblížil.
Jedním z ústředních úkolů mise bylo dostat se přes těžké vstupní dveře, což podle armádních plánovačů nebyl vůbec jednoduchý úkol.
Přesto se prvnímu týmu podařilo proniknout dovnitř vchodem pro logistiku. Vojáci vstoupili do komplexu a dostali se ke dvěma výrobním vchodům, které otevřeli pomocí vysokozdvižných vozíků, které byly uvnitř objektu.
IDF předem věděla, že objekt takové vybavení má, a poslala některé vojáky, kteří se účastnili operace, aby získali osvědčení pro vysokozdvižný vozík. Ve stejnou dobu dorazila ke vchodům další skupina členů komanda s výbušninami.
Poté, co komando nainstalovalo všechny výbušniny, vyzvedly je vrtulníky. Když vojáci nastupovali na palubu, hlavní specialista na výbušniny vše odpálil. Vojáci, kteří se na operaci podíleli, uvedli, že podzemní exploze byla nejen viditelná, ale mohla být i cítit jako malé zemětřesení.
Stovky syrských vojáků podle armády dorazily do CERS asi hodinu po odletu Izraelců, což ukazuje na časovou tíseň operace. Izraelská armáda nyní uvedla, že podzemní komplex není používán a Írán se po prosincovém pádu Asadova režimu stáhl ze Sýrie.