Elektrické šoky, věznění kvůli barvě pleti. Tak vypadá tuniský boj s migrací

Od neděle se na sociálních sítích objevila nejméně tři videa, která ukazují, jak tuniské bezpečnostní složky nadále pokračují ve vyhánění černošských mužů a žen k hranicím s Libyí. Zde jsou donuceni pod hrozbou popravy vydat se pěšky přes poušť, a to bez jídla a vody. Evropská unie přitom poskytla Tunisku 105 milionů eur na zlepšení bezpečnosti hranic. Kromě toho autoritářský režim Kaíse Saída dostal dalších 900 milionů eur v rámci dohody na podporu zadrhávající se ekonomiky.

Experti z OSN označují dění na tuniských hranicích za nezákonné. Jedná se nadále o stovky subsaharských Afričanů, kteří směřují do města Sfax, které je hlavním výchozím bodem pro nelegální emigraci do Evropy. Násilná deportace uprchlíků začala po nepokojích, které motivoval únorový rasistický projev autoritáře Saída.

V něm prohlásil, že „hordy nelegálních migrantů“ přicházejících ze subsaharských zemí jsou součástí „zločinného plánu na změnu demografického složení Tuniska“ a jsou zdrojem „násilí, nepřijatelných zločinů a praktik“.

Podle tiskové mluvčí Lucie Gregorové z české pobočky Amnesty International se dá říct, že prezident Saíd hraje v současné situaci významnou roli. Nárůst útoků na černošské Afričany spojuje právě s jeho projevem. Ten měl vyvolat vlnu rasově motivovaného násilí. Tuniské úřady se tyto útoky snažily bagatelizovat, či dokonce zcela popírat.

„Během dvou týdnů po prezidentových výrocích jsme mohli pozorovat výrazný nárůst útoků… Policie svévolně zatkla nejméně 840 migrantů, uprchlíků a žadatelů o azyl. Někteří z nich skončili ve svévolné vazbě v detenčním středisku Ouardia, které slouží výhradně k zadržování osob za trestné činy související s migrací,“ uvedla pro Seznam Zprávy.

„Prezident Saíd musí své výroky odvolat a nařídit vyšetřování, aby dal jasně najevo, že rasistické násilí namířené proti černochům nebude tolerováno, a musí přestat hledat obětní beránky za hospodářské a politické potíže Tuniska,“ myslí si Heba Morayefová, ředitelka Amnesty International pro Blízký východ a severní Afriku.

Konflikt vyvrcholil až do pouličních bitek mezi místními obyvateli, policií a černochy ze subsaharské Afriky. Po střetech, které 3. července stály život jednoho Tunisana, byly stovky afrických migrantů vyhnány ze Sfaxu a poté byly převezeny do nehostinných oblastí poblíž Libye na východě a Alžírska na západě, píše web Le Figaro.

Od té doby tuniské bezpečnostní služby aktivně zadržují černošské muže, ženy, ale i děti, kteří nemají řádné doklady a převážejí je autobusy do odlehlých končin. Podle Zuzany Pavelkové z Organizace pro pomoc uprchlíků hraje přitom právě barva pleti zásadní roli.

„Zavírání do detence jsou i lidé s platnými pobytovými oprávněními. Zdá se tedy, že na ně bezpečnostní složky cílí pouze kvůli jejich barvě pleti, bez ohledu na to, že tito lidé nespáchali žádný trestný čin a pobývali na území oprávněně,“ uvedla pro Seznam Zprávy.

Lidskoprávní organizace Human Rights Watch ve své zprávě popisuje nehumánní zacházení, které se migrantům dostává. Lidé v rozhovorech pro organizaci uvedli, že byli vystaveni násilí na policejních stanicích, kde někteří z nich „dostali elektrické šoky“. Jiní si stěžovali na „svévolné zatýkání a zadržování na základě barvy pleti“, aniž by byly předem zkontrolovány jejich doklady. Několik osob si podle Human Rights Watch stěžovalo na „zneužívání během záchytných a vyprošťovacích operací poblíž Sfaxu“, přičemž uvedly, že byly „bity, okrádány a uráženy“.

Na videu, které sdílela nevládní organizace Alarm Phone, hovoří jeden muž o tom, že „ztratil sílu“. Tvrdí, že ho tuniské bezpečnostní síly zbily. Na videu je vidět několik dalších uvázlých osob, včetně těhotné ženy, která podle muže byla stejně jako ostatní sedm dní bez jídla, vody a léků.

Další skupina byla podle nevládní organizace opuštěna poblíž Ras Ajdiru na tuniské hranici s Libyí, kde tři z nich pokousali škorpioni. Nikomu z nich prý nebyla poskytnuta lékařská pomoc.

Tunisko je považováno za zemi na pokraji bankrotu v důsledku pandemie covidu-19, rostoucí inflace, celosvětového prudkého růstu cen komodit, vysoké nezaměstnanosti a odlivu zahraničních investic způsobeného pokračujícím úpadkem demokracie, připomíná CNN. Brusel se tak obává, že by se padající ekonomika mohla brzy zhroutit a dále prohloubit vnitřní nestabilitu Tuniska, což by vyhnalo lidi ze země směrem k vnějším hranicím EU.

Memorandum mezi Tuniskem a EU bylo podepsáno v neděli předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. Tu doprovázela italská premiérka Giorgia Meloniová a nizozemský premiér Mark Rutte. Ti uvítali dohodu jako příležitost „investovat do společné prosperity“.

„V době geopolitické nejistoty je důležité prohlubovat spolupráci s našimi strategickými partnery,“ uvedla von der Leyenová, aniž by odpovídala na dotazy novinářů.

Meloniová, která se připojila ke komentáři von der Leyenové, vřele hovořila o „novém důležitém kroku při integrovaném řešení migrační krize“ a poté pozvala tuniského prezidenta na summit o migraci, který se uskuteční příští neděli v Římě. Po celou dobu vyjednávání o pomoci EU však stále pokračovalo masové vyhošťování.

Pro Itálii je upevnění dohody s Tuniskem důležité, protože nedávno předstihlo Libyi v počtu migrantů, kteří odtamtud směřují do Itálie. Podle údajů italského ministerstva vnitra dorazilo od ledna do konce března k italským břehům z Tuniska více než 15 500 osob, přičemž denně se vylodilo přes 180 osob, píše server Voa News. Podle italských úředníků jde o 920procentní nárůst ve srovnání s 1525 příjezdy ve stejném období loňského roku.

I tak není ale úplně jasné, jestli memorandum znamená významné zlepšení dlouhodobé dohody mezi Itálií a Tuniskem. Ta umožňuje urychlené navracení Tunisanů z Itálie výměnou za to, že Itálie částečně financuje tuniskou pobřežní stráž a pohraniční policii.

Na druhé straně hranice libyjské bezpečnostní agentury rychle zveřejnily snahy o pomoc černošským uprchlíkům a migrantům, kteří byli vyhnáni Tuniskem. V samotné Libyi však situace není tak jednoznačná. Loňské vyšetřování OSN ukázalo, že uprchlíci a migranti zadržení v Libyi byli zavražděni, mučeni a znásilňováni. To potvrzují i zdroje přímo z místa, se kterými mluvila televize Al-Džazíra.

O podobných praktikách píše i Alarm Phone. Podle jejich informací jedna skupina uprchlíků, kteří se dostali přes poušť, byla napadena libyjskými vojáky. „Není nám dobře. Napadli nás ozbrojení vojáci. Libyjské síly na nás střílely, zbily nás a v noci znásilnily ženy. Dochází mi baterie,“ napsal lidskoprávní organizaci jeden z utečenců.

Podle Pavelkové memorandum uprchlíkům nepomůže. Zlepšení situace migrantů z Tuniska nenastane, pokud EU nepodmíní veškerou svou finanční pomoc důsledným dodržováním lidských práv a demokratizací země.

„To se ale nestalo. Uzavřeli jsme dohodu s autoritářským režimem. Dohoda byla dojednána bez jakékoliv účasti nevládních organizací v Evropě i v Tunisku. Je příznačné, že na tiskovou konferenci, na které byla dohoda oznámena, neměli podle Amnesty International přístup ani novináři. Posíláme tedy peníze diktátorům a nemáme vůbec žádnou kontrolu nad tím, jak s nimi naloží,“ uvedla.

Snahou Evropské unie pak je potlačit nelegální migraci na vlastní kontinent. Tunisko se navzdory nadějím některých evropských představitelů stále pevně drží svého postoje a odmítá přijímat migranty a uprchlíky vrácené z Evropy, pokud nepocházejí z Tuniska, píše server Euronews a potvrdil to anonymní úředník Evropské unie deníku The Guardian.

Někteří z těchto migrantů jsou tuniskými státními příslušníky, kteří utíkají před represivní politikou země, ale jiní přicházejí ze vzdálených míst, jako je Egypt, Pobřeží slonoviny, Sýrie, Afghánistán, Pákistán a Bangladéš.

Na poplach bijí i lidskoprávní organizace. Olivia Sundberg Diezová, obhájkyně Amnesty International pro migraci a azyl v EU, obvinila EU ze spoluúčasti na útocích proti černošským uprchlíkům a migrantům v zemi. Podle ní se z minulých dohod s Libyí a Tureckem EU nijak nepoučila.

To tvrdí i Pavelková. Podle ní se jedná o pokračující snahu o outsourcování řešení výzev, které s migrací souvisí, na státy mimo EU. Uvádí ale, že v praxi tyto dohody „vlastně nikdy nefungovaly“.

„Podpora bezpečnostního aparátu, který porušuje lidská práva uprchlíků, logicky vede k tomu, že se uprchlíci snaží tyto země co nejrychleji opustit. EU se navíc kvůli obdobným dohodám stává vydíratelná. Nyní bude spoluzodpovědná za umírání rodin s dětmi na poušti. Skutečným řešením by přitom bylo zajistit bezpečné cesty do Evropy, např. skrze humanitární víza,“ vysvětluje Pavelková.

Mluvčí Evropské komise, kterého kontaktovala Al-Džazíra, uvedl, že zájem o lidská práva je prvořadý.

Balíček pomoci pro Tunisko nyní půjde ke schválení členským státům EU, které si před podpisem dohody mohou od obou stran vyžádat určité ústupky. Zdroj z EU časopisu Politico řekl, že dohoda s Tuniskem představuje plán pro budoucí vztahy mezi evropskými zeměmi a severní Afrikou, přičemž se očekává, že Egypt a Maroko budou následovat.