Džihádisté proti sobě. Smrt šéfa IS vyvolala napětí v syrské provincii Idlib

Někdejší bojovník teroristické sítě al-Káida abú Muhammad Džulání je vládcem syrské povstalecké provincie Idlib. Od al-Káidy ale v roce 2017 odešel a současnou organizaci Haját Tahrír aš-Šám (HTS) se snaží prezentovat spíše jako syrské nacionalistické hnutí, které nemá s džihádistickými plány na ovládnutí světa nic společného. Muž, na jehož dopadení vypsaly Spojené státy odměnu 10 milionů dolarů, se nedávno ukázal na veřejnosti při otevírání nového úseku silnice. Působil přitom spíše jako politik než jako džihádista; místo obvyklé uniformy zvolil civilní oblek.

Mnozí jsou ale k jeho proměně skeptičtí: „Žádné zásadní posuny v ideologii nejsou. HTS se snaží prezentovat jako standardnější aktér, který si chce zlepšit mezinárodní kredit a mít zásadní slovo v poválečném uspořádání Sýrie. Nevím ale, kdo by jim na to skočil,“ řekl Seznam Zprávám Tomáš Kaválek, ředitel Centra blízkovýchodních vztahů Cevro Institutu v Praze.

Když na začátku února americké komando zabilo šéfa Islámského státu Ibráhíma Hášimího Kurajšího (psali jsme třeba zde), bylo to právě v provincii Idlib. Tedy na území, kterému vládne Džuláního HTS.

Brzy po útoku se objevily zprávy, že celá oblast okolo Kurajšího bydliště byla uzavřená a že přes tamní kontrolní stanoviště bojovníci HTS nikoho nepouštěli už hodiny před americkou operací.

Někteří džihádisté žijící v Idlibu – provincie se stala jejich posledním útočištěm v Sýrii – se začali veřejně ptát, jakou roli v americké vojenské akci HTS sehrála. Kritiku si HTS vysloužila zejména od svých odpůrců z organizace Hurras al-Dín, která se hlásí k al-Káidě.

„Skutečný plán Džuláního nemá nic společného s obranou muslimů,“ napsal egyptský džihádista Talha Masír na sociální síti Telegram. Masír ve svém příspěvku psal o spolupráci HTS s „křižáky“.

Stejný názor vyslovil i saúdskoarabský džihádista Madžíd Rašíd: „Kdybyste znali Džuláního způsob myšlení, který je založen na klamu a urážkách a na myšlence, že účel světí prostředky, mysleli byste si, že spolupracuje s americkými tajnými službami,“ citoval ho server al-Monitor.

Podezření ze spolupráce s nenáviděnými USA ještě posílil zátah HTS proti ostatním džihádistickým skupinám, k němuž došlo pouhý den před zabitím Kurajšího. Džuláního lidé tehdy uvěznili dvacítku prominentních bojovníků včetně vůdce výše zmíněné skupiny Harras al-Dín.

Samotné hnutí Haját Tahrír aš-Šám v prohlášení ze 6. února americký zásah odsoudilo s tím, že o bydlišti šéfa Islámského státu nevědělo. Zároveň se v prohlášení píše, že HTS nedovoluje na svém území působení bojovníků Islámského státu a „pokračování v jejich zločinech“.

Analytik Tomáš Kaválek pokládá teorie o spolupráci mezi HTS a Američany spíše za nepodložené spekulace: „Jestli to tak bylo, se možná nikdy nedozvíme. Spíše než na Američany bych ale sázel na nějakou formu spolupráce HTS s Tureckem,“ myslí si.

Kromě obvinění ze spolupráce s USA čelí Džulání i podezřením druhé strany – že na svém území toleruje pobyt těch nejnebezpečnějších teroristů. Tomu nasvědčuje fakt, že Kurajšího dům ležel velice blízko k jednomu z checkpointů provozovaných HTS.

Americké zdroje bezprostředně po útoku sice uvedly, že Kurajší kromě svého koupání na střeše domu neopouštěl byt, později se ale objevily informace o tom, že tvrdě pracoval na reorganizaci svých stoupenců a že běžně cestoval do sousedního Iráku.

Časopis Foreign Policy připomíná, že Kurajší skončil navlas stejně jako jeho předchůdce abú Bakr Bagdádí – i on našel úkryt v provincii Idlib, také on se při boji s Američany vyhodil do povětří. Foreign Policy proto v této souvislosti mluví o „novém hlavním městě světového džihádismu“.

V názoru na HTS se pak odborníci liší: někteří jsou přesvědčeni, že pragmatický Džulání by se mohl stát spojencem USA v boji proti fanatikům z Islámského státu, jiní jsou skeptičtější: „Myslím, že obecné hodnocení HTS je to, že se skládá z džihádistů, kteří mají na rukou krev Američanů,“ říká Aaron Stein, ředitel výzkumu na Institutu pro zahraniční politiku ve Filadelfii.

Podobný názor má i Kaválek: „To, že si Džulání oblékne sako a dává rozhovory západním médiím, ještě neznamená, že se změnil.“

Poukazuje také na bídné vládnutí islamistů v Idlibu, kde panuje katastrofální humanitární situace. „Ekonomika je provázána se zbytkem Sýrie, dotýká se jí tedy i oslabování syrské liry a vzestup cen. Podobné je to i v případě Turecka, tam také lira ztrácí a zemi trápí vysoká inflace.“

S nedůvěrou se dívá i na poslední zprávy o tom, že HTS neprodloužila nájem domů zahraničním bojovníkům a nutí je se buď začlenit do svých řad, nebo provincii opustit. Pokud tak neučiní, měla by jim omezit pohyb a živobytí tím, že je nebude pouštět přes checkpointy a nechá je žít jen na venkově. „Vyšší kádry Islámského státu a cizinci mají stále v Idlibu útočiště. I když se al-Káida a Fronta an-Nusra rozešly, ti lidé se znají a fungují tam personální vazby,“ dodává Kaválek.