Článek
Už v roce 2010 se vědci shodli, že masivní vymírání, které ukončilo éru dinosaurů a zásadně ovlivnilo současnou podobu života na Zemi, způsobil dopad kosmického tělesa na poloostrově Yucatán před asi 66 miliony lety.
Vědci také vědí, že k vyhynutí většiny druhů nedošlo v důsledku bezprostředních destruktivních účinků dopadu. Na to, aby došlo k „vypaření“ tří čtvrtin živočišných i rostlinných druhů ze Země, totiž ani tento zhruba 10 až 15 kilometrů velký asteroid nebyl dost velký.
Otázka, jak konkrétně vymírání po explozi vypadalo, zůstává z velké části otevřená. Obecně se předpokládá, že v důsledku obří exploze se do atmosféry dostalo velké množství materiálu, což blokovalo dopad slunečního záření na povrch Země a ochladilo klima.
Předchozí výzkumy naznačovaly, že klíčová byla v tomto procesu uvolněná síra. Podle nejnovějšího příspěvku do vědecké diskuze, kterým je studie publikovaná tento týden v časopise Nature Geoscience, to ale bylo něco jiného.
Její autoři na základě analýzy vzorku horniny z období vymírání a klimatických modelů uvádějí, že klíčovou roli ve vymírání hrál jemný prach z rozdrcených křemičitanů, který ochladil klima až o 15 °C asi na 15 let a navíc na zhruba dva roky znemožnil veškerým rostlinám fotosyntézu.
Vědci podle časopisu Nature ke zjištění použili vzorky z výjimečného naleziště Tanis v americkém státě Severní Dakota objeveného v roce 2008, kde se podařilo najít zachovalou vrstvu přímo z doby velkého vymírání včetně fosílií sladkovodních ryb, mnohých mořských živočichů, suchozemských obratlovců a řady rostlin.
Tentokrát se nicméně ve snaze najít příčinu změn klimatu v dané době vědci místo fosilií zaměřili na geologický rozbor vrstvy a zkoumali množství síry a dalších minerálů. Našli přitom podle Nature „o hodně víc drobných částic prachu z křemičitanů, než čekali“.
Data z analýzy vzorků vědci zahrnuli do počítačového modelu, kterým zrekonstruovali vývoj klimatu po dopadu asteroidu a který zahrnoval i veškeré dostupné informace o klimatu dané doby.
Výsledek bádání v první řadě potvrdil dosavadní teorii o globálním ochlazení. Zcela novým objevem pak byla zmiňovaná dvouletá pauza ve fotosyntéze a identifikace materiálu, který měl být hlavním stínidlem Slunce.
„Výpadek fotosyntézy na téměř dva roky po dopadu představoval vážné výzvy pro život na Zemi. Způsobil kolaps potravního řetězce a nastartoval řetězec vymírání druhů,“ řekl k tomu pro CNN hlavní autor studie planetární vědec Cem Berk Senel z Královské observatoře v Belgii.
Vesmírné těleso za sebou v dnešním Mexiku nechalo Chicxulubský kráter o průměru 180 kilometrů. Jde o největší impaktní kráter, který se na Zemi objevil přinejmenším za poslední půlmiliardu let. Momentálně je pohřbený hluboko pod sedimentem, takže ho lze „vidět“ jen na gravitační mapě.
Exploze byla podle odhadů asi miliardkrát silnější než výbuch atomové bomby v Hirošimě.
Událost výrazně ovlivnila podobu dnešního světa. „To, co přežilo, se stalo zárodkem toho, co žije dnes. Moderní živočichové vzešli z linií, které to zvládly,“ vztahuje význam katastrofy k dnešku Paul Barret z Přírodopisného muzea v Londýně v poučném textu na webu instituce.
