Dusili se. Pohraničníci na ně útočili, i když byli zjevně v pasti

24. červen se do historie marocko-španělského hraničního přechodu Barrio Chino zapsal jako dosud nejtragičtější. Při pokusu o nelegální překročení hranice u španělské exklávy na africkém kontinentu Melilla zemřelo minimálně 24 migrantů z afrických zemí. Z místa neštěstí se navíc šířily zprávy o tlačenici a neadekvátním násilí ze strany marocké i španělské policie.

Incident teď analyzovala prostřednictvím videí na sociálních sítí, záběrů poskytnutých traumatizovanými migranty i satelitních snímků britská veřejnoprávní stanice BBC.

„Když jste se pohnuli, praštili vás, když jste něco řekli, praštili vás, i když jste nic neřekli, praštili vás,“ popisuje jednání marocké policie v osudný den Yussuf, kterému se nakonec podařilo dostat až do Španělska, kde požádal o azyl.

Ne všichni z předpokládaných 2 tisíc afrických uprchlíků, kteří se onen červnový pátek vydali na hraniční přechod Barrio Chino, měli takové štěstí jako on. Skupina přeživších Súdánců, kromě jedné ženy samí muži, popisuje, co se tehdy stalo. Před překročením hranice měli již za sebou cestu přes Libyi a Alžírsko (2 tisíce kilometrů) a prchali z válkou zmítaného Dárfúru v západním Súdánu.

Neobvyklé chování ukázaly marocké jednotky již 23. června, kdy se vydaly naproti migrantům, kteří se běžně schovávají v lese u hraničního přechodu se Španělskem. Zatímco jindy se policie migranty v lesích nezabývá, tentokrát je chtěla zahnat. Bezpečnostní složky jim řekly, že mají 24 hodin na to odejít, jinak začnou střílet ostrými náboji.

Skupina, většinou muži, se proto vydala směrem k plotu již v noci. Jejich pohyb ukazují satelitní snímky společnosti Maxar Technologies. Brzy ráno se migrantům podařilo dostat bez problému až k plotu, což některým, kteří nešli poprvé, přišlo podezřelé. Zvláštní pohyb policie ukazují další snímky, na nichž je vidět, jak bezpečnostní složky před přicházející masou ujíždějí pryč.

Jak stovky lidí procházejí městem, dokazují i další videa. Vidět je na nich, jak v ruce drží hole a tyče. I to byl mimo jiné jeden z následných argumentů marockých úřadů, proč k násilnému zákroku došlo.

„Když držím hůl, je to na to, aby mi pomohla přelézt zeď,“ vysvětluje nicméně Yussuf. „To je všechno, co máme. Hůl není na to, abychom ostatní bili nebo tak něco,“ dodává.

Jemu a dalším se tak podařilo dostat až k hraničnímu plotu, který museli přelézt, aby se dostali na španělské území. V ten moment se k nim marocké jednotky začaly blížit zezadu a vypouštěly slzný plyn a zábleskové granáty.

„Zásah zábleskovým granátem může bolet. Šrapnel vám dokáže rozříznout břicho, ruku nebo zlomit kosti. Když na nás tyhle zbraně začali házet, všichni jsme panikařili. Byli jsme vyděšení. Nečekali jsme to,“ popisuje anonymně dění další muž.

„Tehdy jsme pochopili, že bude lepší, když plot přelezeme, i když se nám nepodaří to celé zdolat, než to, aby nás praštili do hlavy,“ říká další přeživší. Části se tak podařilo plot přelézt a dostat se na uzavřený dvůr o ploše asi 100 metrů čtverečních. Ostatní se dále nedostali, jelikož se plot pod vahou tolika lidí zbortil.

Ti, co se dostali dál, se nicméně ocitli v pasti. V návratu jim navíc zamezily marocké jednotky, které se shromáždily u plotu v místě, odkud migranti přišli.

„Lidé se dusili a umírali, protože nemohli dýchat. Bylo tam až moc slzného plynu,“ popisuje jeden muž. „Brány byly zavřené a bezpečnostní jednotky na nás stále útočily…věděly, že jsme v pasti,“ říká jiný. „Dali jsme ruce nahoru, abychom ukázali, že jsme bezmocní a nemáme zbraně, že se vzdáme. Mohli nás zatknout a odtamtud nás vyvézt, ale udělali opak a použili všechny zbraně, co měli,“ vypráví další.

V prostoru tak najednou vznikla tlačenice. „Byla jsem drcená pod asi 50 lidmi. Moje noha se zasekla a nemohla jsem se pohnout. Bylo to strašlivé,“ říká jediná vypovídající žena. Podobnou zkušenost popisuje i další muž. „Byla tam velká tlačenice lidí a já jsem byl uprostřed toho všeho a musel jsem strkat do dalších, abych se zachránil. Spadl jsem na zem a někteří lidé byli nade mnou… Ostraha mohla jednoduše ty dveře otevřít… mohli nám pomoct… nejsme kriminálníci,“ říká.

Vyhráno nicméně neměli ani ti, kterým se podařilo dostat dále. Na španělské území sice migranti pronikli, ale španělská policie je předávala zpět té marocké. Svědectví o sporném jednání úřadů, které rovnou vracely migranty, aniž by jim byla uznána mezinárodní práva pro uprchlíky, monitoroval španělský novinář Javier Bernardo.

Podařilo se mu vracení migrantů zpět do Maroka natočit. Podle něj tak pohraničníci vrátili zpět všechny (asi 300 lidí). Mezi nimi i Yussufa. Popisuje, jak k němu španělský policista přišel, zavázal mu ruce a předal ho marockým pohraničníkům. Ti ho začali kopat a bít tyčí, mimo jiné i do hlavy.

Společně s ostatními se tak znovu ocitl na dvorku svázaný a ležící na zemi po několik hodin. Bití podle něj bylo tak hrozné, že na několik hodin ztratil vědomí. „Opravdu nám chtěli ublížit a zranit nás,“ říká jeden muž. „Až do teď, ani skoro o dva měsíce později, pořád nemůžu používat jednu ze svých nohou. Viděl jsem tehdy tři ze svých kamarádů umřít,“ dodává.

Záběry zveřejněné britskou BBC dále ukazují mrtvá i bezvládná těla v krvi, kterým se nedostává péče zdravotníků. „Jen se na nás dívali a točili si nás… Pak na nás začali křičet a říkali nám, že by mohli dělat ještě horší věci, že si zasloužíme horší. Říkali nám: ‚Nejste lidi, jste nic, bezcenní.‘ Kopali do nás, bili nás, dávali nám boty do obličeje. Praštili vás, aby viděli, jestli jste mrtvý. Když jste nebyli, udeřili vás víc. Odešli jen, když si mysleli, že jste mrtví,“ popisuje jeden z přeživších.

Po několika hodinách a stále bez asistence zdravotníků, kterým byl podle svědků odepřen přístup na místo, byli migranti naloženi do autobusů a rozvezeni do různých marockých měst. Někteří s velmi vážnými zraněními, kterým po cestě podlehli.

V autobusu svým zraněním podlehl mladý migrant Abdelnasir. „Když nám dali jídlo, nabídli i jemu. On ale neodpovídal. Několikrát ho volali, ale neodpovídal,“ popisuje jeden z přítomných svědků, jak zjistil, že je sedící muž, později identifikovaný jako Abdelnasir, mrtvý.

Přestože jeho osud skončil tragicky, jeho rodina může být ráda, že ví, co se s ním stalo. Mnoho dalších rodin takové štěstí nemá, píše dále BBC.

„Moje máma to nejdřív nechtěla připustit, když jsem jí to (o smrti Abdelnasira) řekl,“ popisuje jeho bratr ze Súdánu, co následovalo, když zprávu sdělil rodině. Sám informaci získal díky fotografii, kterou mu jeden z přeživších migrantů z Maroka poslal na telefon.

Podle Omara Najiho z marocké lidskoprávní asociace AMDH se po násilném střetu pohřešuje až 70 lidí. Nezávislé zdroje BBC potvrdily, že těla jsou s největší pravděpodobností v krematoriích v přilehlém městě Nador. Úřady je nicméně odmítají vydat nebo potvrdit totožnost, což potvrdil i bratr Abdelnasira.

Tamní vláda se na žádost BBC k násilí na hraničním přechodu u Mellily odmítla vyjádřit a nereagovala na žádost o poskytnutí snímků z přítomných bezpečnostních kamer.

Ředitel pro migraci a kontrolu hranic Khalid Zerouali z ministerstva vnitra nicméně pro španělská média již dříve řekl, že se policie chovala v souladu s cílem zachovat veřejný pořádek.

Španělská vláda pak řekla, že „jakékoliv odmítnutí (migrantů na hranici) bylo v souladu se španělskými zákony“. Popřela také, že by kolem 300 migrantů bylo vráceno zpět do Maroka.

V říjnu nicméně kancelář španělského ombudsmana na základě prvního vyšetřování konstatovala, že byl incident předvídatelný. Podle jejího vyšetřování bylo zpět do Maroka zavlečeno kolem 470 migrantů bez ohledu na jejich právní možnosti. Některým hrozí v zemi dokonce vězení.

„Mohli jsme se přidat k milicím v našich zemích, protože to byla jediná možnost, jak přežít – zabíjet místo toho, aby zabíjeli nás. Mohli jsme si zvolit tu nejhorší cestu, ale místo toho jsme se rozhodli odejít, abychom nechali smrt za námi a změnili náš osud… Kéž bych byl se svými bratry, co zemřeli,“ uzavírá rozhovor pro BBC jeden z migrantů.