Článek
Bylo 20. března 2022 a ruská armáda zajala při útoku na ukrajinské týlové stanoviště nedaleko Mykolajivky v Kyjevské oblasti skupinu armádních spojařů. Ještě téhož dne je odvezli do „filtračního tábora“ a o dva dny později se jimi chlubila ruská propaganda ve státní televizi.
Ani slovo o tom, že by vojáci byli drženi v Bělorusku. To vyšlo najevo až později díky svědectvím nakonec propuštěných Ukrajinců. Kromě vojáků do tábora ale často mířili i civilisté. Později vzpomínali na výhrůžky, mučení a nelidské podmínky, ve kterých museli žít.
„Nedožiješ se rána,“ řekl prý například jeden z ruských vojáků „neslovanského vzezření“ Anastasiji Matruščenkové. Hrozil jí masakrem.
Ve státním podniku
Až dosud se nevědělo, kde přesně se filtrační tábor nacházel. Zjistila to investigativní reportáž ukrajinské a běloruské redakce Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda (RFE/RL) a Běloruského investigativního centra připravená ve spolupráci s dokumentační iniciativou The Reckoning Project a hackerskou skupinou Kyberpartyzáni.
Tábor podle nich vznikl - a možná tam pořád funguje - v zemědělském areálu běloruského státního podniku Pripjaťská aliance ve městě Naroulja asi sedmdesát kilometrů od Černobylské jaderné elektrárny, která stojí na ukrajinském území. Právě přes areál ovládaný v počátku války Ruskem se někteří Ukrajinci dostali do Běloruska.
„Pochopil jsem to (že jsem v Naroulji, pozn. red.) už, když mě předali pohraniční stráži. Byla tam ostraha, zeptal jsem se jich a řekli: Bělorusko, Naroulja,“ vzpomínal pro novináře Vladyslav Jagodynskyj, jeden z unesených Ukrajinců, který byl v té době ještě nezletilý. I jeho vojáci bili, vyhrožovali mu, jeho starší bratr stále zůstává v Rusku.
Přesné určení polohy tábora bylo ale obtížné, protože Naroulja se po začátku invaze na Ukrajinu proměnila v logistické centrum ruské armády. Satelitní snímky ukazují, že vojenská technika byla v ulicích osmitísícového města takřka všudypřítomná.
Někteří zajatci ale novinářům řekli podrobnosti. „Byla to zemědělská oblast, něco jako bývalé družstvo, parkoviště traktorů nebo tak něco. Když mě vynášeli na nosítkách, viděl jsem tam traktory. Drželi nás ve velkých betonových místnostech,“ popsal Bohdan Lysenko, zraněný člen spojařského týmu zmiňovaného v úvodu.
Novináři jemu i dalším zajatcům ukázali záběry z místa, které se objevily v ruských médiích. Všichni potvrdili, že právě tam je drželi.
Investigativci pak záběry srovnali se satelitními a dalšími snímky z oblasti. Detaily jako stejným způsobem zchátralá střecha a velký stan jim pak pomohly tábor lokalizovat do areálu zmíněného podniku.
O filtračních táborech
„Co kdybychom ti uřízli ucho,“ Jde o slova, jimiž měli ruští vojáci vyhrožovat Oleksandru Vdovyčenkovi a v americké televizi CNN je před dvěma a půl lety citovala Oleksandrova dcera Maria.
Vojáci jejího otce vyslýchali. Chtěli slyšet jeho názory na válku. Plány do budoucna. Kontrolovali jeho dokumenty. Vzali otisky prstů. A řadu dalších věcí. Výslech doprovázelo mlácení do hlavy, z čehož má Oleksandr podle pozdější lékařské prohlídky permanentní zdravotní následky. Přesto se dá považovat za jednoho ze šťastnějších, protože ho vojáci nakonec pustili.
Je zodpovědný Lukašenko?
Podle autorů je zjištění, že se tábor nacházel na pozemcích, za které zodpovídá přímo běloruský stát, tedy režim diktátora Alexandra Lukašenka, důležité pro budoucí pohnání jeho představitelů k zodpovědnosti.
„Je za to zodpovědný Lukašenko? Jsem si jistá, že ano. Tyto filtrační tábory nemohly vzniknout bez souhlasu odpovědných vládních úředníků. A když tam bijí a mučí lidi, neposkytují jim lékařskou péči, jedná se o válečný zločin. To se nemůže stát bez souhlasu úřadů,“ domnívá se právnička Julija Polechinová z ukrajinské lidskoprávní organizace Sič.
Bělorusko může být spoluzodpovědné nejen za nakládání s lidmi přímo na jeho území, ale za samotné únosy. Řada zajatých Ukrajinců později skončila v Rusku, odkud se dostávali jen s obtížemi.
Novináři kontaktovali ředitelku Pripjaťské aliance Zinajdu Mirutěnkovou, která jim doporučila obrátit se na předsedu narouljského místního výboru. Vladimir Antoněnko jim zavěsil. Média se obrátila i na kancelář běloruského diktátora, ale nepřišla jim žádná odpověď.
Ve filtračním táboře v Naroulje mohly skončit stovky ukrajinských civilistů, odhaduje reportér RFE/RL Dmytro Žulaj, který se dlouhodobě zabývá vyšetřováním ruských válečných zločinů v Kyjevské oblasti.
„Civilní zajatci byli odváženi z letiště Hostomel v několika ‚dávkách‘. Bylo to někdy na začátku, uprostřed března, a když Rusové z Kyjevské oblasti prchali. A každý člověk z těchto takzvaných dávek říkal, že se zastavili v Bělorusku,“ tvrdí.
Důkazy o tomto táboře shromažďují i nevládní organizace. „Mám klienta - je to matka mladého čtyřiadvacetiletého muže. V březnu 2022 ho ve městě Hostomel zajali vojáci Ruské federace spolu s jeho otcem. Byli nuceně deportováni do běloruského města Naroulja, kde oba drželi ve filtračním táboře. Otec vypovídá, že ho tam mučili,“ říká právnička Polechinová.
