Článek
Lavičky před Great Lakes Science Center v centru amerického Clevelandu vypadají na první pohled nenápadně. Když se však člověk zadívá, všimne si, že nejsou vyrobeny z obyčejného dřeva nebo kovu. Po naskenování na nich přítomného QR kódu vyjde najevo, že dříve sloužily jako lopatky větrných turbín.
Vyrobila je společnost Canvus z Rocky River v Ohiu, která ještě tento měsíc nainstaluje na stejném místě dalších 10 lopatek, které poslouží jako lavičky, informuje agentura Bloomberg. Na konečné podobě se podíleli místní umělci, kteří každý z 230 kilogramů vážících kousků zkrášlili.
„Dáváme tomuto materiálu druhý život,“ říká Parker Kowalski, spoluzakladatel a ředitel společnosti Canvus. Mnoho dalších lopatek bude brzy potřebovat druhý život, protože větrným turbínám instalovaným na začátku roku 2000 končí životnost. Obchodní sdružení WindEurope odhaduje, že do roku 2025 bude jen v Evropě vyřazeno 25 tisíc tun větrných turbín ročně, což odpovídá hmotnosti více než šesti tisíců vozů Hummer.
Kowalski společně s dalšími dvěma zakladateli společnosti Canvus chtěli přijít na to, jak rozmělnit vyřazené lopatky turbín a použít je jako palivo pro výrobu cementu. Místo toho se nakonec rozhodli využít jejich trvanlivosti. „Mají dlouhou životnost. Proč bychom je nemohli použít k novému účelu?“ ptá se Kowalski.
Tým přišel se 150 nápady na výrobky z lopatek turbín a nakonec se rozhodl pro 11 z nich – včetně květináčů, piknikových stolů a laviček, které by se daly vyrábět ve velkém. Každému výrobku také přidělil výstižné jméno: například lavička „deborah“ nabízí ochranu před sluncem a je k dispozici také jako houpačka, „beacon“ zase může být lavička, květináč nebo fontána.
A zatímco větrné elektrárny často vzbuzují ve Spojených státech, a nejen tam, stížnosti na nevábný estetický vzhled, výrobky společnosti Canvus sbírají spíše kladná hodnocení. „Je to rozhodně novinka, ze které jsme nadšeni,“ říká Stacy Barnesová, správkyně města Greensburg v Kansasu, kde stojí šest laviček, které věnovaly firmy zabývající se obnovitelnými zdroji energie.
Výrobci turbín pracují na tom, aby byly jejich lopatky recyklovatelné, ale prozatím startupy jako Canvus nabízejí okamžitější řešení: jejich opětovné využití v nových produktech.
Zatímco ocelové věže, měděné dráty a ozubená kola lze recyklovat prostřednictvím zavedeného zpracování kovů, lopatky turbín představují obtížněji řešitelný problém. Jsou potaženy epoxidovými pryskyřicemi a nelze je snadno rozdrtit. Zároveň je převážně tvoří skleněná vlákna a chybějí v nich kovy, které přitahují recyklátory.
„V důsledku toho většina lopatek větrných turbín končí na skládkách, nebo je namísto recyklace firmy spálí,“ vysvětluje Jennifer McKinleyová, která se na Queen’s University Belfast specializuje na nakládání s odpady z obnovitelných zdrojů energie.
Tato stopa se bude jen zvětšovat, jak tvrdí skupina GlobalWind Energy Council. Uvádí, že celková instalovaná kapacita větrných elektráren dosáhla v loňském roce celosvětově 906 gigawattů, což je více než čtyřnásobek úrovně z roku 2010.
Do roku 2027 se očekává dalších 600 gigawattů. „Je to celosvětově stále vážnější problém,“ říká McKinleyová. Aby zabránili hrozící krizi v oblasti odpadů, zvyšují výrobci turbín úsilí o udržitelný zánik svých vlastních výrobků. V roce 2021 představila divize větrných turbín společnosti Siemens SA lopatky z recyklovatelných materiálů a zavázala se vyrábět 100% recyklovatelné turbíny do roku 2040.
Dánská společnost Vestas Wind Systems, největší světový výrobce turbín, letos vyvinula chemické řešení, které umožňuje recyklaci lopatek. Avšak zatím se neosvědčilo ve velkém měřítku.
Existuje i určité riziko, že se tyto snahy zastaví kvůli jiným problémům v odvětví: rostoucím nákladům na materiál a instalaci. Spolu s vázanými smlouvami na prodej energie za nízkou cenu to nutí developery větrných elektráren odkládat, nebo dokonce rušit velké projekty.
Canvus není jedinou společností, která hledá nové využití lopatek větrných turbín. Irská společnost Blade Bridge postavila z vyřazených lopatek mosty pro pěší. Přístav Aalborg v Dánsku je používá jako přístřešky pro kola a nizozemská společnost Superuse Studios je využívá k výrobě vybavení dětských hřišť.
Společnost Canvus však používá unikátní obchodní model. Zákazníky společnosti jsou převážně firemní klienti, kteří zakoupené lavičky a květináče darují na veřejná prostranství.
Každá položka, u kterých se ceny pohybují zhruba od 3500 do 9500 dolarů (78,5 tisíce až 213 tisíc Kč), slouží jako marketingový nástroj pro firmu, která ji daruje. To proto, že všechny výrobky Canvus jsou dodávány s tabulkou, na kterou může dárce uvést své jméno. Kowalski vysvětluje, že jejich zákazníci zaplatí 3500 dolarů za umístění své značky třeba na lavičce ve škole nebo v komunitním parku, což je při rozložení na 25 let asi 11 dolarů měsíčně. V porovnání například s pronájmy billboardů v USA jde o značně levnější variantu reklamy.
Canvus mezi své zákazníky počítá ropného giganta Shell, prodejce automobilů Mark Wahlberg Chevrolet a stavební firmu Grainger. Od zahájení komerční výroby letos v létě společnost podle Kowalského prodala více než 200 výrobků, které nyní stojí na desítkách míst.
Canvus při výrobě laviček a květináčů používá i další recyklované materiály včetně gumových pneumatik, obuvi a plastového odpadu. Nicméně společnost stále pracuje na úplném posouzení životního cyklu svých výrobků a nevypočítala, kolik energie se spotřebuje na přepravu a zpracování lopatek.
