Druhý puč za letošní rok. Burkina Faso hledá, kdo zatočí s džihádisty

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Necelá polovina všech teroristických útoků na světě proběhla podle aktuálních dat Indexu globálního terorismu za rok 2022 v regionu subsaharské Afriky. Tři země s největším přírůstkem zabitých kvůli terorismu spadají do regionu západního Sahelu - Niger, Mali a Burkina Faso.

O vysoké míře násilí v Sahelu hovoří i srpnová zpráva Afrického centra pro strategická studia. Na území Afriky vzrostlo násilí ze strany islamistických skupin za poslední dekádu až o 300 procent. Drtivá většina (95 procent případů) pak v Somálsku a právě regionu západní Afriky.

To následně dopadá i na stabilitu jednotlivých států, které se dlouhodobě potýkají s převraty provázenými nepokoji. V uplynulých dnech mohl svět stejný scénář sledovat v západoafrické Burkině Faso.

Když 30. září sesadili pučisté v čele s kapitánem Ibrahimem Traorém dosavadního prezidenta Paula-Henriho Sandaoga Damibu, stalo se tak pouhých osm měsíců od posledního převratu v zemi.

Sesazený Damiba nejdříve porážku odmítal, ale o několik dnů později ji uznal a stáhl se do exilu do sousedního Toga. Traoré se tak stal nejmladším lídrem africké země, a to necelý týden od vynucené vládní obměny (čtvrtek).

„Nechceme Damibu soudit. Jen chceme, aby si odpočinul, protože je unavený. Pro nás to znamená, že budeme pokračovat v práci,“ řekl kapitán a dnes už prezident následně pro rádio Omega.

Krok k sesazení Damiby vysvětlil jasně. Exprezident podle něj nebyl schopný se za několik měsíců vlády dostatečně vypořádat s džihádistickými skupinami v zemi. „Tváří v tvář zhoršující se situaci jsme se několikrát pokusili přimět Damibu, aby přesunul svůj zájem na otázku bezpečnosti,“ sdělil pověřenec Traorého v televizním projevu.

Traoré je přesvědčený, že právě on může těžkou bezpečnostní krizi v zemi zvrátit. Ta se totiž nadále zhoršuje.

Od roku 2015 do roku 2021 kvůli útokům islamistických skupin zemřelo v Burkině Faso přes dva tisíce lidí. Kvůli násilnostem bylo zavřeno více než 3 300 škol, píše francouzský deník Le Monde.

Data z letošního dubna pak ukazují, že téměř 2 miliony místních se musely interně přesunout. Každý šestý je nyní závislý na přídělech humanitární pomoci (2,6 milionu lidí).

Islamistické skupiny nicméně v celém regionu neohrožují jen Burkinu Faso. Ve spirále násilí, bezpečnostní nestability a chudoby se zmítají i další země Sahelu.

„Bezpečnostní situace se zhoršovala už delší dobu, a to i přes skutečnost, že armáda v Burkině Faso převzala moc již v lednu. Uvnitř vlády nicméně docházelo k pnutí. Ukázalo se také, že předchozí vláda vsadila ohledně bezpečnosti na spolupráci s Francií. To ale poměry nezlepšilo a byl to neúspěch,“ popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy politolog Bohumil Doboš z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Právě Francie – s přítomností tisíců vojáků v sousedním Mali – se přitom zavázala v boji proti džihádistům pomoci. Její obraz se nicméně v poslední době v regionu zhoršuje a kritika je čím dál hlasitější.

Francie v západní Africe stále nesetřásla svou koloniální minulost. Místní mají pocit, že země stále uplatňuje koloniální praktiky a vůči africkým zemím razí stále paternalistický postoj, uvádí například jeden z argumentů americký deník The New York Times.

V minulém roce to pak bylo možné pozorovat při protifrancouzských protestech v Senegalu nebo Nigeru.

Vlna nevole ze strany běžných občanů se zvedla i při aktuálním dění v Burkině Faso. Podpůrci Traorého napadli budovu francouzské ambasády v metropoli Ougadougu i další instituci ve městě Bobo-Dioulasso. Důvodem byla šířící se zpráva, že právě tam Francouzi tehdy skrývajícího se Damibu schovávají. To ale Francie a následně i samotný Traoré popřeli.

„Západoafrickým prostorem se šíří konspirační teorie, že Francie podporuje džihádistické skupiny proto, aby mohla být vojensky přítomná v regionu a mohla využívat tamní suroviny. Jelikož jsou tam konspirace velmi rozšířené a mediální gramotnost lidí je nízká, dezinformace se úspěšně šíří, což obraz Francie ještě zhoršuje,“ vysvětluje dále politolog Doboš.

Svůj podíl na tom má i ruská propaganda. Na tu již dlouhodobě upozorňují analytici a pozorovatelé.

Úspěch Ruska v západní Africe je větší než v jiných regionech. Rétorika Kremlu, která často brojí proti západním zemím, tu podle politologa Doboše padá na úrodnou půdu.

Důkazem toho jsou i ruské vlajky a provolávání ruských hesel při aktuálním převratu v Burkině Faso. „Vlajky mohou symbolizovat, že se Rusové snaží do tohoto regionu dát víc úsilí. Protože místní by se k nim (vlajkám) neměli jak dostat,“ komentuje tento aspekt Doboš.

Burkina Faso ale není jediná. Šíření ruských fake news je například rozšířené i v sousedním Mali.

Ruský vliv v regionu také posiluje přítomnost vagnerovců. Zatímco v některých afrických státech kvůli zprávám o brutálním jednání žoldáků vůči místním, ale i jejich neschopnosti reálně v boji proti džihádistům pomoci, jejich popularita klesla, v Burkině Faso na oblibě zatím netratí.

Ruští žoldnéři totiž v zemi nepůsobí tak dlouho a lidé si je se zločiny nespojují. Jejich popularita by tak v krátkodobém horizontu mohla zatím spíše stoupat, předpovídá politolog. „Rusko se snaží expandovat do regionu z několika důvodů. Prvně: snaží se poškodit zájmy Západu. Také ví, že když dojde v západní Africe k destabilizaci, ovlivní to primárně západní Evropu, a ne Rusko. A potom jsou tu nerostné suroviny. V případě Burkiny Faso jde především o velká naleziště zlata,“ vysvětluje politolog.

Možnost spolupráce s Vagnerovou skupinou v boji proti terorismu nevyloučil ani samotný Traoré, byť podle Doboše jejich angažování úspěch nezajistí. „Rusko se nabízí jako bezpečnostní garant místo Francie, ale nemá na to absolutně kapacitu. Snaží se tvářit, že může vojska nahradit vagnerovci, ale víme, že elitní ruští bojovníci jsou momentálně na Ukrajině. A navíc ti, co byli v Africe, doteď moc úspěšní nebyli. Jedinou zemí, kterou se jim podařilo udržet, je Středoafrická republika,“ vysvětluje.

Podobnou tezi představil pro server Foreign Policy i projektový ředitel pro západní Afriku Rinaldo Depagne z organizace International Crisis Group. „Rusko je zcela jistě blíže k tomu, aby uzavřelo s Burkinou dohodu, než tomu bylo za doby Damiby… Dobře si ale nevede na Ukrajině, a v Mali už vůbec ne,“ dodal.

Podle analytiků by se nicméně Burkina Faso mohla zaměřit i na možnou spolupráci například s Tureckem. To by mohlo zemi podpořit ve vyzbrojování.

Většina zemí západního Sahelu má velmi slabé instituce, vysvětluje politolog Doboš jednu z možných příčin, proč se stále potýkají s tolika problémy. Instituce totiž v koloniální době nezískaly silné zakotvení v politickém systému; tamní správa je nevytvářela funkční.

Nutno dodat, že právě Francie v koloniální době podporovala přímou koloniální nadvládu. Tedy že všechny instituce byly v rukou Francouzů a žádné v rukou místních. Tím vzniklo v období dekolonizace podhoubí pro autokratické režimy, které často podporovaly buď Spojené státy americké, nebo Sovětský svaz bez ohledu na to, co se dělo uvnitř, vysvětluje dále politolog. „Pokud nemáte tradici mírumilovného předání vlády, pak přistoupit k puči je hrozně jednoduché,“ dodává.

Burkina Faso si od nového prezidenta slibuje, že pomůže zajistit v celé zemi i v regionu větší bezpečnost. Zda k tomu dojde za vlády Traorého, kterého místní přirovnávají k národnímu hrdinovi a panafrikanistovi Tomasu Sankarovi, je zatím otázkou.

Kuriózní přitom zůstává, že předchozí prezident Damiba se zmocnil vlády stejným způsobem jako o několik měsíců později Traoré. Damiba 24. ledna sesadil exprezidenta Marca Christiana Kaborého.

„Do nové vlády budou jistě vkládaná nová očekávání, ale to byla i do vlády, která se ujala moci v lednu. První puč měl obrovskou podporu u obyvatel velkých měst, kterých se to týkalo. A pak přišlo zklamání. Nicméně podporu má i tento druhý puč,“ dodává Doboš.

Přesto k tomu, že by mohlo dojít po prvotním nadšení ke změně, je spíše skeptický. Nevylučuje, že by se tak vše mohlo spíš vrátit do starých kolejí.

Cestu ven z kolotoče konfliktů, a z toho vyplývajících dalších katastrof, vidí politolog ve zlepšení bezpečnostní otázky.

V to doufají i fanoušci nového prezidenta. „Jsme šťastní, protože máme pocit, že si povede lépe než ostatní,“ řekl britské BBC muž oslovený v ulici metropole Ouagadougou. „Rozhodli jsme se vzít náš osud do vlastních rukou a doprovodit mladé, co zrovna provedli další převrat. Kapitán Traoré nám dá naději,“ říká další.