Druhá výhoda pro Kreml. Ruská média už slaví porážku NATO

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Přípravy na schůzku amerického prezidenta Donalda Trumpa s jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem získávají reálné základy. Už tento týden se američtí a ruští vyjednavači setkají v Saúdské Arábii, aby se pokusili uzavřít dohodu, která by ukončila rozsáhlou ruskou válku proti Ukrajině.

Ukrajina přitom alespoň prozatím u tohoto stolu nemá místo. A ani Evropa, což se přirozeně setkává s nechutí a má na to reagovat i pondělní schůzka několika evropských státníků v Paříži. Americký ministr zahraničí Marco Rubio sice mluví o tom, že až půjde s rozhovory do tuhého, Ukrajina i Evropa budou u toho, ale uklidnit situaci se mu tím nepovedlo.

Turné amerických představitelů po Evropě z minulého týdne přineslo ještě další problém do transatlantických vztahů. Washington zpochybnil bezpečnostní záruky, které dosud Evropě poskytuje, včetně dlouhodobé přítomnosti desítek tisíc amerických vojáků na kontinentu.

Paradoxně se tak po Mnichovské bezpečnostní konferenci naplňují ideály, které na stejném místě před 18 lety prezentoval přímo ruský prezident. Stěžoval si tenkrát na rozšiřování NATO a žádal omezení americké dominance na evropské scéně a změnu rozložení sil ve prospěch Moskvy.

„Od počátku studené války na konci 40. let 20. století Kreml sní o tom, že vytlačí Ameriku z pozice základního kamene evropské bezpečnosti. Putin je jistě dostatečně bystrý na to, aby se chopil jakýchkoli příležitostí, které mu nová administrativa poskytne,“ vysvětlil pro deník The New York Times Andrew S. Weiss, analytik think-tanku Carnegie Endowment for International Peace.

Roztříštěnost západních zemí je dárkem pro ruského diktátora i podle analytika Asociace pro mezinárodní otázky Pavla Havlíčka.

„Kreml si o víkendu bral do ruky popcorn a sledoval to, jak se spor mezi Evropany a Američany postupně zvětšuje. Je vidět, že skutečně nejsou ani zdaleka na společné lodi, co se týká nějakého udržitelného míru na Ukrajině. Konferenci předcházela celá řada třaskavých prohlášení, která ukázala na fakt, že Evropa nebyla spravena s motivací nebo rétorikou Spojených států k těmto jednáním,“ poznamenal v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Přestože přítomnost amerických vojáků je základem 80 let trvajícího míru v západní Evropě od konce druhé světové války, Trumpova administrativa naznačuje, že nejde o záruku bez omezení.

Americký ministr obrany Pete Hegseth ještě před mnichovskou konferencí varoval evropské představitele, že by neměli předpokládat, že Spojené státy zde budou navždy. Nutno ovšem poznamenat, že republikánské i demokratické administrativy chtějí Evropu k větším investicím do obrany přimět dlouhodobě.

Vedle rozkolu mezi konkurenty se Rusko může pomalu těšit i na otevření cesty k přerušení jeho diplomatické izolace, v níž se ocitlo po zahájení invaze před téměř třemi lety.

Trump to po telefonátu s Putinem z minulého týdne řekl jasně. „Dohodli jsme se, že spolu budeme velmi úzce spolupracovat, včetně vzájemné návštěvy našich národů,“ napsal americký prezident. S Putinem se prý shodl na tom, že chtějí zastavit umírání „milionů lidí“ ve válce mezi Ruskem a Ukrajinou.

Na přerušení diplomatického bojkotu odkazuje ve svých příspěvcích i ruská propaganda, která si nenechala ujít příležitost a mluví o návratu Moskvy na mezinárodní scénu.

„Je to silný signál, že se nyní budeme snažit řešit problémy prostřednictvím dialogu. Nyní budeme hovořit o míru, nikoliv o válce,“ řekl mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov k zahájení kontaktů mezi oběma stranami.

Ruské státní kanály poukazují na „odsunutí Evropy na druhou kolej“. A ministr zahraničí Sergej Lavrov rovnou mluví o tom, že není důvod Evropu vůbec k jednacímu stolu zvát, protože jsou to oni, kdo si přeje pokračování války.

V řadě Kremlem ovládaných médií už se objevují i prohlášení oslavující vítězství ve válce, které mají zajistit nadcházející mírová jednání. Konkrétně se odkazují na článek v americkém časopise The National Interest, který média prezentují jako stanovisko země.

„USA oznámily ukončení konfliktu na Ukrajině,“ objevilo se například v titulku serveru Lenta.ru. Podobně se pak článek blýskl i v agentuře RIA Novosti. „Rusové porazili Ukrajinu, což znamená, že Moskva porazila NATO,“ píše se v textu.

Zatímco ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov a jeho delegace si balí na jednání s Američany do Rijádu, Moskva stále akcentuje výhody, které si v posledních měsících zajistila na frontě. I proto Putin dosud odmítl slevit ze svých požadavků pro uzavření mírové dohody a zůstává otázkou, co to bude znamenat pro jednání.

Jedním z pevných bodů jeho vyjednávání je požadavek na čtyři ukrajinská území, která Kreml nelegálně anektoval na podzim roku 2022, a k tomu i Krym anektovaný už v roce 2014. Opakovaně se v jeho projevech objevila i podmínka, že se Kyjev nesmí přidat k Severoatlantické alianci.

„Víme, že Rusové postupují podle klasické sovětské školy, kdy předkládají 150 procent požadavků. Když se pak ustoupí na 100 procent, tak je to pořád 100 procent. V jejich prohlášení slyšíme zčásti reakce na prohlášení americké strany. Požadavek, aby Ukrajina nevstoupila do NATO, a požadavek na území tam také určitě zazní,“ předesílá Havlíček k jednáním.

Zatímco americký prezident opakuje, že prioritou je pro něj především rychlé ukončení konfliktu, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odmítá jakékoliv uzavření dohody bez přítomnosti jeho země. Stojí si také za tím, že Kyjev potřebuje bezpečnostní záruky i po skončení této fáze války, aby špatná dohoda jen neposkytla Rusku čas na přípravu další invaze.

Právě to nyní stojí zejména na Evropě, která po konferenci řeší, jak odpovědět na požadavek, aby přijala více odpovědnosti za vlastní obranu, zvýšila vojenské výdaje a zrychlila výrobu zbraní.

Už před pařížskou schůzkou daly některé státy, jako třeba Británie, Švédsko nebo Německo, najevo ochotu poslat své vojáky na Ukrajinu k zajištění její bezpečnosti pro případ příměří.

Co se týče americké pozice, ta zůstává nejednoznačné, jak je pro vlády Donalda Trumpa typické. Z jedné strany se objevují prohlášení vnímaná jako ústupky vůči Rusku, jako když se Trump nechal slyšet, že „Ukrajina by jednou mohla být ruská“ nebo jeho ministr obrany předeslal, že nepočítá s Ukrajinou v NATO ani s návratem jejích hranic před rok 2014.

Z druhé strany viceprezident J. D. Vance pro list The Wall Street Journal řekl, že USA by zřejmě mohly poslat vojáky na Ukrajinu a použít vůči Rusku ekonomické i vojenské páky.

Moskva určitě všechna prohlášení sleduje a analyzuje.

„Je vidět, že se Rusko chce nyní hodně soustředit na tu bilaterální linku Rusko a Spojené státy, kde se velmoci baví spolu. Je to trochu studenoválečné, ale Rusku i části ruské společnosti to hodně imponuje,“ vysvětluje Havlíček.

Zároveň připomíná, že stejně jako Evropané si i Rusové pamatují na Mnichovskou dohodu z roku 1938 o postoupení československého pohraničí nacistickému Německu. Stále se jim líbí i princip Jaltské konference, kdy o poválečném uspořádání rozhodovaly prakticky jen Spojené státy, Velká Británie a Sovětský svaz.

„Pracují s tím, aby psychologicky zatlačili na Evropu nebo Ukrajinu. Ve smyslu: My už jsme to rozhodli za vás a my už vás nepotřebujeme. A bohužel tohle zdání vytváří i americká administrativa,“ uzavírá analytik z Asociace pro mezinárodní otázky.