Francouzská vláda padla. Před Macronem se otevřela další krize

Několikrát působil jako ministr, dvakrát jako eurokomisař, schopnost najít kompromis ukázal i v roli hlavního brexitového vyjednavače.

Když francouzský prezident Emmanuel Macron vybíral premiéra menšinové vlády, zdál se být 73letý Michel Barnier jedním z mála politiků schopných manévrovat v parlamentu rozštěpeném na tři nepřátelské bloky.

Sázka na ostříleného konzervativce ale Macronovi nevyšla. Ve středu večer mu vyslovili poslanci nedůvěru a Barnier se tak stává prvním parlamentem odvolaným premiérem od roku 1962. A také mužem, který vydržel v čele vlády vůbec nejkratší dobu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ prezident ho jmenoval teprve 5. září.

Vyslovení nedůvěry se očekávalo vzhledem k postojům opoziční krajně pravicové strany Národní sdružení (RN) a několika levicových opozičních stran, které mají dohromady v dolní komoře většinu. Při spojení těchto dvou bloků nakonec proti vládě hlasovalo 331 poslanců z celkových 574, napsala agentura Reuters.

Ještě v úterní televizní debatě se přitom Michel Barnier hájil a varoval, že vyslovení nedůvěry vládě vše jen zhorší. Situace Francie je již „obtížná z rozpočtového a finančního hlediska“ a „velmi obtížná z hospodářského a sociálního hlediska“, prohlásil. Pokud má Francie znovu získat politickou stabilitu, musí tato vláda pokračovat, naléhal na poslance.

Jak se následně během večerního hlasování ukázalo, tak marně.

Opozici vadí Barnierův způsob, jak snížit rozpočtový schodek: 60 miliard eur chce získat jak škrty ve výdajích, tak i zvyšováním daní.

„Je skutečností, že Francie je teď v obrovské politické krizi, a pokud Barnier padne a s ním padne i rozpočet, bude i v krizi ekonomické,“ řekl Seznam Zprávám politolog Vít Hloušek z brněnské Masarykovy univerzity.

Pád Barnierovy vlády lze vnímat i jako neúspěch Emmanuela Macrona. Nejenže ho prezident do funkce jmenoval, ale především rozpustil na jaře parlament a překvapivě vypsal předčasné parlamentní volby. Jejich výsledkem pak bylo Národní shromáždění rozdělené zhruba na třetiny.

I proto se zvláště od krajní levice i z Národního sdružení Marine Le Penové ozývají hlasy po rezignaci prezidenta. Za pravdu jim dal i poslední průzkum agentury CSA, podle něhož by si v případě pádu Barnierovy vlády přálo prezidentův konec 62 procent dotázaných.

Macron ale takový scénář během své návštěvy Saúdské Arábie odmítl. „To je politická fikce. Jsem tady před vámi, protože jsem byl dvakrát zvolen francouzským lidem. Jsem na to nesmírně hrdý a budu ctít tuto důvěru se vší energií až do poslední vteřiny, abych byl pro zemi užitečný,“ řekl. Dodal také, že nijak nelituje rozpuštění parlamentu.

„Pravděpodobnost takového kroku je nulová,“ je přesvědčený politolog Hloušek.

Macron by si teoreticky mohl vzít nějaký čas, než vybere nového premiéra. V takovém případě by Barnierův tým i nadále po několik týdnů či měsíců vykonával své funkce. Tuto variantu ale Elysejský palác neplánuje, píše server Francetvinfo.fr.

Pokud poslanci vyjádří Barnierově vládě nedůvěru, má být nové jméno známo „nejpozději na začátku nového týdne“, jak serveru řekl nejmenovaný zdroj blízký Macronovi. Prezident totiž chce „uklidnit trhy“ a mít zemi připravenou na hlasování o rozpočtu.

Politolog Hloušek je k rychlému jmenování nového šéfa vlády skeptický. „Co to vlastně znamená? Nevěřím tomu, že by měl vyjednanou nějakou rozsáhlejší podporu. Pokud si prezident myslí, že tam jen bude místo Barniera někdo jiný, není žádný důvod, proč by to mělo fungovat lépe,“ argumentuje.

Reálná není ani možnost, že by vznikl Barnierův kabinet číslo dva –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ premiér už vyloučil, že by se o tento post po vyslovení nedůvěry ucházel znovu. Zbývá tak najít někoho jiného, kdo by reprezentoval macronovce, další centristické strany a umírněnou pravici. Najít někoho, kdo bude přijatelný také pro Národní sdružení, nebo naopak pro levici, bude ale obtížné.

Média spekulují o šéfovi středové strany MoDem Françoisi Bayrouovi, dlouholetém Macronově spojenci, jenž se v minulosti také ucházel o Elysejský palác. Dalším skloňovaným jménem je bývalý Republikán a nyní člen Macronovy strany, dosavadní ministr obrany Sébastien Lecornu. Přežití jejich vlády ale nyní nevypadá příliš reálně.

Možností je sestavit úřednickou vládu z nestranických expertů, to ale ve Francii není zvykem a proti takovému scénáři se vyslovují i někteří politici z Macronovy strany. Do příštích prezidentských voleb, které se uskuteční na jaře 2027, je navíc daleko a úřednická vláda by byla pouze udržovací.

Jiný scénář prosazuje Gabriel Attal, jenž vedl vládu do letošních předčasných voleb. Pětatřicetiletý politik, jehož jméno se nyní skloňuje jako možného kandidáta na primátora Paříže, navrhuje vytvořit koalici republikánských stran, tedy všech kromě krajně pravicového Národního sdružení a krajně levicové Nepoddajné Francie. Koalice by se zavázala pouze k tomu, že nevysloví vládě nedůvěru, o jednotlivých zákonech by ale poslanci rozhodovali ad hoc a nebyli vázáni žádnými koaličními podmínkami.

Problém této varianty spočívá v tom, že už jednou nevyšla –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na stole byla už po výsledcích červnových voleb. Koalice Nová lidová fronta ale držela při sobě a i nyní znovu nabízí svoji kandidátku Lucii Castetsovou, kterou už Macron v létě odmítl.

„Attalova vize je zajímavá, bude ale záležet na tom, zda se podaří vrazit klín mezi radikální a umírněnou levici. To ale nevidím jako příliš pravděpodobné,“ říká Vít Hloušek, podle něhož je pravděpodobnější, že bude ještě nějaký čas vládnout v demisi Barnierův kabinet.

Celou krizi by podle něj mohly vyřešit další parlamentní volby, k těm ale kvůli ročnímu moratoriu od rozpuštění dolní komory parlamentu může dojít až příští rok v červenci.