Teď násilí získalo úplně jiný rozměr, říká Češka se zkušeností z Haiti

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Šéf skupiny gangů, které rozpoutaly násilné střety na Haiti, varoval, že zemi čeká „občanská válka, která povede ke genocidě“. Jimmy Chérizier, zvaný Barbecue, tímto ničivým scénářem hrozí v případě, že premiér Ariel Henry odmítne rezignovat. „Buď se Haiti stane rájem pro nás všechny, nebo peklem pro nás pro všechny,“ dodal.

Vláda na Haiti vyhlásila v neděli výjimečný stav poté, co gangy z tamního vězení osvobodily nejméně 4000 trestanců. Podle imigrační kanceláře OSN násilné střety vyhnaly z domovů nejméně 15 tisíc lidí.

O tom, jaká situace na místě panuje, Seznam Zprávy mluvily s Terezou Wyn Haniakovou, která na Haiti v loňském roce několik měsíců působila jako manažerka komunikace organizace Lékaři bez hranic. Z karibské země se vrátila v říjnu.

Už když jste na Haiti byla před několika měsíci, zdála se situace dramatická. Jak moc se v posledních dnech zhoršila?

Situace se začala zhoršovat od vyhlášení nouzového stavu, ale v podstatě už od 28. února, kdy bylo oznámeno, že volby budou nejspíše odloženy až na srpen 2025. Během posledních tří dní počet zraněných lidí raketově stoupl.

Nutno připomenout, že už od atentátu na bývalého prezidenta Jovenela Moïseho v roce 2021 se Haiti zmítá v kruhu násilí. Jednou začas se situace z různých důvodů zhorší. Současná krize je vyvrcholením celkové politické, hospodářské a sociální krize. Země se musela v minulosti vyrovnat s obrovskými tragédiemi, mimo jiné se zemětřeseními.

O tom, že je teď situace horší, svědčí například to, že před lety zde působily dvě ozbrojené skupiny, tedy gangy, ale dneska už jich tam je zhruba 100. Boj o moc se tedy roztříštil mezi strašně velký počet aktérů. V různých částech, především tedy hlavního města Port-au-Prince, teď propukají boje, dochází ke střelbě.

Už když jsem tam byla já, na ulicích často vznikaly barikády – z odstavených aut, stromů, kabelů. Od minulého víkendu ale násilí ještě vzrostlo. Nabralo úplně nový rozměr a následkem toho došlo k prudkému nárůstu počtu zraněných, a tedy i nových pacientů. Spoustu z nich tvoří ženy, děti a starší lidé.

Zemi také ochromuje, že hlavní přístav je v současné době obtížně přístupný. Uzavřené je také mezinárodní letiště.

Jak situaci na místě popisují vaši kolegové, kteří v oblasti stále působí?

Od kolegů vím, že tisíce lidí utekly ze svých domovů. To je něco, co se v hlavním městě opakovaně stává, teď ale ve větším měřítku. Někteří mí kolegové byli v uplynulých měsících několikrát vysídleni. Vždy sebrali rodinu, věci, co unesli, a hledali místo, kde se schovat – u rodiny, u přátel nebo jinde.

Mají násilnosti vliv na projekty Lékařů bez hranic?

My jako Lékaři bez hranic máme momentálně většinu projektů v Port-au-Prince. Jen jeden, konkrétně porodnici, máme ve městě Port-à-Piment na západě země.

V oblasti Tabarre v hlavním městě máme stejnojmennou nemocnici, kde se soustředíme na popálené nebo vážně zraněné, máme tam chirurgii i traumatologii. Běžná kapacita je 50 lůžek, ale když se situace začala zhoršovat, okamžitě jsme počet lůžek navýšili na 75. 

Každý den teď přijímáme průměrně pět až deset vážně zraněných pacientů, kteří vyžadují hospitalizaci. Byť se ta čísla mohou zdát jako poměrně malá, pro naše týmy to znamená pracovat na hranici toho, co je možné, na hranici našich kapacit.

Jaká na Haiti momentálně panuje zdravotní situace?

Už před nynějšími událostmi bylo tamní zdravotnictví křehké. Zdravotní péče je na Haiti drahá a pro mnoho lidí nedostupná. Uvedu možná úplně obyčejný příklad: Když žena rodí, porod s drobnou prenatální péčí ji cenově vyjde zhruba na dva dobré platy.

Nemocnice, které tam fungovaly v době, kdy jsem tam byla, neměly nutně všechna oddělení, tedy i kapacitu postarat se o různé druhy nemocí a zranění nebo třeba poskytnout péči po chirurgickém zákroku. Měly svoje limity.

Od tohoto víkendu některé jednotky nemocnic v hlavním městě přestaly úplně fungovat. Proto jsme se rozhodli otevřít projekt v oblasti Turgeau, který byl dočasně kvůli bezpečnostní situaci přerušený. Tuto malou nemocnici jsme zprovoznili dva týdny před plánovaným otevřením. Přípravy jsme urychlili, abychom dokázali nějakým způsobem odpovědět na to, co se děje, a ulevili dalším zdravotnickým střediskům v okolí.

Můžete popsat, jak jste se na Haiti cítila v době, kdy jste tam působila? Měla jste strach?

Když s Lékaři bez hranic jedete na nějakou misi, třeba do konfliktní oblasti, tak víte, do čeho jdete. Není tedy moc prostor na to, cítit velký strach.

Samozřejmě ale nastávají momenty, kdy se bezpečnostní situace vymkne kontrole a vznikne chaos, který ve vás vyvolává něco, čemu asi můžeme říkat strach. Nevíte totiž, co se bude dít, jestli se budete muset evakuovat, jestli se zavřou kanceláře, zruší projekt a tak dále.

K takovým situacím dochází i přímo v našich nemocnicích. Do té Tabarre vtrhlo jednou asi 20 ozbrojených mužů a vytáhli jednoho našeho pacienta přímo z operačního sálu. Na další pacienty i kolegy mířili zbraněmi, donutili je lehnout si na zem. Na základě toho incidentu jsme se rozhodli nemocnici dočasně uzavřít.

Vždycky se snažíme vyjednávat se všemi aktéry, kteří na místě působí, ale potřebujeme od nich záruku bezpečnosti, abychom mohli lidem poskytovat pomoc. Když se bezpečnostní situace vymkne kontrole, musíme činit podobná rozhodnutí. Každá nefunkční nemocnice ale výrazně zhoršuje situaci tamních lidí.

Podle odhadů přes 80 % metropole ovládají gangy. Jak taková situace vypadá v praxi?

Občas vidíte, jak projíždí motorka s člověkem, co má na klíně samopal nebo nějakou jinou zbraň. Vy ale na první pohled nedokážete rozeznat, které ozbrojené skupiny je součástí.

My se na místě kvůli bezpečnostní situaci pohybujeme jenom v autech jasně označených logem Lékařů bez hranic a naši logistici nám hlásí, kam v nich můžeme a kam ne. Nemůžeme se volně pohybovat po ulicích.

Situace je napjatá, ale záleží na tom, jestli zrovna dochází k nějakým bojům, nebo ne. V první polovině mého pobytu nedocházelo k žádnému vyostření situace, vše bylo poměrně klidné, měli jsme dostatek jídla, mohli jsme si jít nakoupit.

V polovině pobytu ale v části, kde jsme byli ubytovaní, začalo docházet k přestřelkám, které se nakonec dostaly na vzdálenost menší než kilometr od nás. Střelbu jsme slyšeli každý den, zejména pozdě odpoledne a v noci, a ani větrák u ucha ji nepřehlušil.

Můžete přiblížit, jaké skupiny na místě operují?

Na místě operují ozbrojené skupiny, tedy gangy, ale i státní aktéři jako policie. Ve chvíli, kdy jsem tam sama působila, sílila i domobrana, která se pokoušela vzít spravedlnost do svých rukou.

Když jsem projížděla hlavním městem, na ulici byly často vidět výzvy, aby se lidé připojili k domobraně, tedy Bwa Kale, což se dá přeložit jako ořezaný kmen stromu. Když jsem se bavila s Haiťany, tak říkali, že Bwa Kale není nikdo a zároveň to jsou všichni, nevěděli, kdo je součástí domobrany.

Situace je kvůli obrovskému počtu aktérů nesmírně komplikovaná. Haiti má krásné hory a pláže, ale většina lidí na nich nežije, k oceánu nemají přístup. Jeden z mých haitských kolegů měl čtyřletého syna, který nikdy neviděl moře. Kvůli bezpečnostní situaci se totiž k němu nemohli dostat.

Samozřejmě záleží, ve které části se pohybujete. Nějaké působí normálně, mají fungující obchody, restaurace. Jiné čtvrti, například Cité Soleil a konkrétně jeho část Brooklyn, jsou ovšem obrovskými slumy. Jsou tam doslova kopce odpadků. Za pacienty jsme tam jezdili jenom na motorkách, jelikož bychom se tam jinak nedostali.

Brooklyn je enkláva jedné ozbrojené skupiny uvězněná uprostřed velkého území jiného gangu. Lidem se tam nedostává zdravotní péče ani běžných potravin. Šíří se tam tak nemoci, které jsou navázané na podmínky, ve kterých jsou lidé nuceni žít, jako je svrab či infekce močových cest. Lékaři bez hranic tam mají jednu jedinou kliniku, která se stará zhruba o 75–100 lidí denně, což je opravdu dost.

Jaké jsou vzhledem k situaci další plány Lékařů bez hranic?

My se snažíme na situaci adaptovat, což děláme opakovaně už 30 let, co na Haiti působíme. Obáváme se ale toho, že do země kvůli uzavření letiště a přístavu i pozastavení administrativních procesů pro celní odbavení nebude možné dostat zdravotnické potřeby. Bojíme se, že nám dojdou léky. Bez nich už raněným Haiťanům nebude pomoci.

Už teď jsme museli přerušit činnost našich mobilních klinik, které jezdí do částí hlavního města s velkými počty přeživších sexuální násilí. Bezpečnostní situace z posledních let přispívá k jejich nárůstu – v roce 2023 jsme poskytli péči více než čtyřem tisícům lidí, z nichž 95–97 procent tvoří ženy, zbytek muži.

Obávám se, že s přibývajícím počtem vysídlených osob a všudypřítomným chaosem budou tato čísla dále stoupat. A když nebudeme moci provozovat mobilní kliniky, možná se o ně nikdo nepostará, jelikož se třeba budou bát vyhledat péči nebo na ni nebudou mít.