Dřív sloužili Asadovi, teď mu šlapou na obličej. Jak v Sýrii probíhá usmíření

/Od zvláštních zpravodajů v Sýrii/

Jeho prací v armádě bylo špehovat Izraelce. Přesněji řečeno překládat rádiové vysílání izraelských vojáků, které se podařilo Syřanům zachytit.

Asi padesátiletý Alí Šahín pracoval v režimu Bašára Asada jako překladatel z hebrejštiny, snažil se rušit Izraelcům signál a učil také na vojenské akademii.

V armádě to dotáhl až na hodnost plukovníka, přesto se ani jemu nevyhnuly potíže a v roce 2012 byl zatčen.

Provinil se pouze tím, že se oženil s dívkou z provincie Idlib – kraj na severu země se Asadovi odmítal podřídit a Alí byl rázem považován za špiona pro Turecko.

Své zážitky vypráví ve chvíli, kdy s dočasným občanským průkazem odchází z jednoho z damašských usmiřovacích center. Nová administrativa hnutí Haját Tahrír aš-Šám (HTS) v nich registruje vojáky, policisty či zaměstnance ministerstva vnitra sloužící starému režimu, aby došli k takzvanému usmíření.

„Stál jsem tu frontu od rána, žádný problém jsem ale neměl, chovali se ke mně slušně,“ popisuje Alí a hrdě ukazuje nový dočasný doklad. Ten mu bude platit tři měsíce, během nichž tajné služby prověří, zda se ve službě nedopustil žádných zločinů a nemá krev na rukou.

Pokud nic takového neobjeví, dojde si pro klasický občanský průkaz a teoreticky by se mohl vrátit ke své práci. „To bych moc rád,“ říká. Další lidé, kteří stojí ve frontě před registrací a nevědí, co je čeká, s reportérem Seznam Zpráv mluvit odmítají.

Alího prověřilo HTS v centru vyhrazeném pouze důstojníkům. Na rozdíl od těch pro řadové vojáky se zde vše rovnou zaznamenává do počítače a dočasné průkazy se vydávají hned (ostatní vojáci se jen nafotí, odejdou s papírkem a číslem a za dva týdny se ještě musejí zastavit pro dočasný doklad).

Centrum, před nímž se táhne dlouhá fronta někdejších důstojníků, sloužilo dříve jako detenční centrum asadovských bezpečnostních složek. Když nyní vojáci vstupují do budovy, kde je fotí a registrují, musí přejít přes asi metrový portrét Bašára Asada.

Usmiřovacímu centru velí muž jménem Valíd, který se v roce 2012 ocitl na několik měsíců ve vězení za účast na protivládní demonstraci. Přestože byl tehdy zaměstnanec státu, sledovali ho a jeho bratra vyhodili z práce.

„První dvě centra jsme otevřeli po čtyřech dnech od vítězství (Asadova pádu 8. prosince, pozn. red.) a byli jsme v šoku, kolik lidí přicházelo. Dnes už jich v Damašku funguje pět a míří do nich tisíce lidí – sem 600 až 1000 denně, jinde i podstatně více,“ popisuje Valíd, který stejně jako většina členů HTS nosí plnovous.

Při vstupu odevzdávají vojáci či policisté zbraně – plné bedny, které lze vidět na fotografiích, se sešly za jediný den. Nejčastěji jde o pistole a automatické pušky, nechybí ale ani granáty a další výzbroj.

Na otázku, zda HTS časem nezavede tuhý islamistický režim, který by omezil například práva žen, odpovídá Valíd následovně: „V nové Sýrii se už nějaké role v administrativě ujalo pět žen, jedna z nich se stala ministryní. Ženy, které procházejí procesem smíření, nestojí ve frontě jako muži, ale jdou rovnou dovnitř. Stráví tu tři minuty a jdou domů. Tak se nový stát chová k ženám, mají svá práva. To je islám.“

Bašár Asad podle něj zemi zcela zničil, aby v ní nemohl pokračovat normální život. „Nová administrativa chce, aby byla naše země jako Česko nebo jakákoliv jiná normální země,“ tvrdí.

Velmi slušně organizované je i druhé centrum, které reportážní tým Seznam Zpráv navštívil. Sem přicházejí řadoví zaměstnanci bezpečnostního aparátu.

Velí tu poručík Júsuf Sattúf, který dorazil do Damašku v rámci ofenzivy HTS, dříve působil jako voják v povstalci vedené provincii Idlib. „Na menší odpor jsme narazili jen v Aleppu a Hamá,“ popisuje bez větších podrobností vítězné tažení protiasadovské koalice.

I zde čeká na registraci dlouhá řada lidí. Muž, jehož Seznam Zprávy oslovily, se představí jako Jasín. „Pracoval jsem jako zaměstnanec ministerstva vnitra, byl jsem v telekomunikačním oddělení. Byl jsem prakticky civilista, zbraň jsem žádnou neměl, věnoval jsem se kancelářské práci. Doufám, že mi nová vláda dovolí se ke své práci vrátit,“ popisuje s tím, že oceňuje systém registrací i to, že ho nikdo neponižuje.

Když nasedáme do auta a odjíždíme, padnou naše pohledy na přeplněnou popelnici na dvoře. Mezi spoustou haraburdí vykukuje zlatá hlava prvního z rodiny tyranů, Háfize Asada. Zlatá barva sochy či busty je už pořádně zašlá, Asad starší má navíc zlomený nos a odřené uši.