„Dřív měli kameny, teď pušku.“ Násilí židovských osadníků zažívají denně

/Od zvláštních zpravodajů na Západním břehu Jordánu/

„Od 7. října (teroristického útoku Hamásu proti Izraeli, pozn. red.) se všechno změnilo. Osadníci nás teď napadají každý druhý den, někdy přicházejí i v doprovodu vojáků. Kradou nám půdu a ovce, kácejí olivovníky, bijí nás,“ vypráví Sálim Adra z palestinské vesnice Tuvání na Západním břehu Jordánu.

Jako důkaz hned vytahuje mobilní telefon a pouští nám řadu videí, která natočil on sám nebo někdo ze sousedů.

Vesnice je součástí oblasti zvané Masáfer Jatta ležící nedaleko Hebronu. Právě zde čelí Palestinci největšímu tlaku extremistických židovských osadníků i izraelského státu. Necelé dvě desítky palestinských vesniček, v nichž žije něco přes dva tisíce lidí, se nacházejí v oblasti C, tedy na okupovaném území, kde nepůsobí palestinské bezpečnostní složky a má ho pod kontrolou izraelská armáda. A stále více také osadníci, kteří usilují o vyhnání původních obyvatel.

Izraelský nejvyšší soud před dvěma lety rozhodl, že Masáfer Jatta má sloužit jako armádní výcvikový prostor. Nic takového se ale neděje - armáda v oblasti prakticky nepůsobí, naopak tu jsou židovské osady a každou chvíli vznikají takzvané outposty, tedy ilegální divoká tábořiště zakládané náboženskými osadníky. Někdy jde o zděné domy, jindy provizorní přístřešky nebo jen stany.

Asi pět stovek obyvatel Tuvání má na kopci přímo nad sebou židovskou osadu Ma’on, kde žije okolo tisíce lidí, zhruba tři sta metrů od ní je pak outpost Havaot Ma’on tvořený několika přístřešky.

„Izraelci se nám snaží život co nejvíce znepříjemnit. Když jsme dříve jeli k lékaři do města Jatta, bylo to autem sotva deset minut. Pak uzavřeli spojovací silnici a teď nám cesta trvá hodinu,“ říká 29letý Sálim.

Jeho bratr Basil se proslavil na celém světě, když spolu s izraelským novinářem a režisérem Juvalem Abrahamem natočili dokument „No Other Land“, v němž zachytili, co se děje v Masáfer Jatta. Snímek si odnesl několik cen z letošního Berlinale. Když v projevu na festivalu Abraham odsoudil okupaci palestinských území a mluvil o apartheidu, čelil obvinění z toho, že je antisemita.

„Stát na německé půdě jako syn těch, kteří přežili holokaust, a volat po příměří – a pak být označen za antisemitu - je nejen pobuřující, ale také to doslova ohrožuje životy Židů,“ prohlásil režisér, jehož rodina se musela ukrýt, když jí v Izraeli vyhrožoval dav stoupenců krajní pravice.

Sálim, jenž při natáčení také pomáhal, na jednu stranu oceňuje, že dokument ukázal světu, co se v Masáfer Jatta děje. Na druhou stranu přiznává, že je sám nyní zranitelnější: „Osadníci už znají mou tvář, a když byl film v Německu, vyhrožovali mně i mojí rodině. O tu se bojím. Dřív chodili s kameny a tyčemi, teď mají útočnou pušku. Mohou si dělat, co chtějí,“ vypráví.

V Tuvání však nezůstalo jen u výhrůžek. Vloni 13. října se do vesnice vypravilo několik osadníků v době, kdy místní vycházeli z mešity po páteční modlitbě. Sálimův bratranec Zacharias si všiml, že přicházejí, a nabádal je, aby odešli.

Na konci dokumentu je zachycena scéna, kdy bezbranného a nijak agresivního muže střelí jeden z maskovaných osadníků do břicha. Zacharias přežil, následky zranění ale cítí dones.

„To, co jsme udělali během nakby, nebylo nic proti tomu, co vám chceme udělat teď,“ vyhrožoval prý nedávno Sálimovi jeden z osadníků, který do oblasti přijel z Kalifornie. Odkazoval se na násilný palestinský exodus z některých regionů během izraelské války za nezávislost v roce 1948.

„Informovali jsme o něm policii i právníky v zahraničí. USA mu zmrazily majetek a uvalily na něj sankce, nesmí také navštívit Evropskou unii… To je naše jediná obrana,“ říká Sálim o autorovi výhrůžek.

Během procházky po vesnici potkáváme i abú Chalíla, jehož živí chov ovcí. Starší muž je má ve velké jeskyni, kolem svého pozemku má natažené ostnaté dráty jako obranu proti zlodějům. Osadníci běžně beduínům ovce odvádějí, nebo se je snaží ekonomicky zruinovat i jinak. Sálim nám na videu ukazuje scénu, kdy si jeden z osadníků přivezl stádo ovcí, aby je mohl pustit na mladé olivovníky, které zvířata zcela zničila.

„Právě z toho žijeme, z chovu ovcí a olivovníků,“ vypráví ve svém podzemním příbytku abú Chalíl, jemuž jeden z osadníků zlomil nohu. Abú Chalíl se pak léčil několik měsíců, běhat už nikdy nebude: „Tohle se může stát každému, běžně vyhrožují i dětem na cestě do školy,“ zmiňuje.

V podzemí ostatně žije značná část zdejších obyvatel - jejich domy jim totiž v posledních letech zlikvidovaly izraelské buldozery. Údajně proto, že neměly stavební povolení. Výše zmíněné outposty nebo osady ale armáda nechává na pokoji.

Na otázku, proč oblast neopustí, kroutí oba muži hlavou: „Je to naše země, narodili jsme se tu. Jsme jako ryby v moři - když je vytáhnete na břeh, uhynou,“ použije abú Chalíl přirovnání.

Do Tuvání pravidelně přijíždějí i aktivisté, kteří se snaží vesničany chránit. Jeden z nich, který si kvůli případným problémům s úřady nepřál uvést své jméno, mluví o každodenních represích.

„Násilí osadníků je problém, větší problém je ale fakt, že je aktivně podporuje stát. Kdyby to tak nebylo, osadníci by to nezvládli,“ říká mladý muž, jenž se snaží zdejší situaci monitorovat a informovat o válečných zločinech, k nimž tu podle něj dochází.

I on pocítil na vlastní kůži agresi: „Na začátku války mě praštil do obličeje jeden z vojáků a sebral mi dost drahou kameru. Stát o nás mluví jako o anarchistech a snaží se nás delegitimizovat. To je ale jen drobnost, horší je život zdejších lidí. Palestince tento režim nepovažuje za lidské bytosti,“ míní aktivista z Jeruzaléma.

Když v roce 2021 vtrhla skupina 80 maskovaných osadníků do vesnice Kirbat Mufkara, zapalovala auta a zranila 12 lidí včetně tříletého dítěte, mluvil tehdejší ministr zahraničí Jair Lapid o teroru a potřebě potrestat viníky. „Toto není izraelské ani židovské chování,“ odsoudil incident. O čtyři roky později už od politiků nezaznívá u podobných činů ani odsouzení.