Dredy a marihuana jsou stereotyp. O tom naše země není, říká mladý Jamajčan

Ahoj, mohl by ses prosím na úvod představit?

Ahoj. Jsem David a je mi 22 let. Právě jsem začal studovat na Cambridge ve Velké Británii obor Rozvojová studia (Development Studies). Původem jsem ale z Jamajky. Tam jsem poslední tři a půl roku pracoval jako novinář a sloupkař. Také jsem se například angažoval v organizacích pro mladé.

Baví mě psaní, čtení, umění a také získávat nové zkušenosti.

Cambridge je jednou z nejprestižnějších škol světa. Bylo pro tebe těžké se na ni dostat?

Ani ne. Makal jsem, jak nejlíp jsem uměl. Hlásil jsem se loni v prosinci a nakonec mě vzali na Cambridge i Oxford, kam jsem také podával přihlášku. Nicméně na Oxford se mi nepodařilo získat stipendium, zatímco na Cambridge ano. Dostal jsem stipendium od Jeho královského Veličenstva prince z Walesu pro malé rozvojové ostrovní státy (HRH The Prince of Wales Scholarship for Small Island Developing States).

Jaké bylo vyrůstání na Jamajce?

Pro mě to byla - a je - zajímavá a poučná zkušenost. Díky životu na Jamajce jsem byl vystavený různým věcem. I když většinu vlastních zkušeností na Jamajce vnímám pozitivně, uvědomuju si, že jiní Jamajčani mají třeba jinou perspektivu, třeba víc negativní.

Moje dětství bylo šťastné, přestože se mi rozvedli rodiče, když jsem byl malý. Nicméně oba odvedli dobrou práci v tom, co mě naučili, jaké zkušenosti mi předali, i pokud jde o zážitky.

Je někdo, kdo tě ve veřejném prostoru na Jamajce inspiruje a měli bychom ho znát i v Česku?

Je jasné, že by všichni měli znát Boba Marleyho a reggae. Bylo by ale fajn, kdyby Češi znali i naše současné interprety. Já mám nejradši Damiana Marleyho (pozn. redakce - syn Boba Marleyho) a pak fenomenální hudebnici Koffee. Mimochodem, ta je hodně mladá.

Co se týká dalších osobností, tak jsem předpojatý. A protože studuju politiku a baví mě, zmíním našeho expremiéra Normana Manleyho. Pocházel sice z elitní vrstvy, ale přispěl k udržitelnému rozvoji ostrova a v 50. letech se zasadil o růst země.

Pak také Marcus Garvey. Náš první národní hrdina. Kázal o sebevědomí a sebeúctě nás potomků Afričanů a jeho filozofie pomohla ke vzniku těm dalším, třeba od Nelsona Mandely nebo Malcolma X.

Vždycky se snažím ptát i na něco aktuálního. Je to několik týdnů, co zemřela britská královna Alžběta II., která stála v čele vaší země. Co pro tebe znamenala? A co pro tebe znamená britská monarchie?

Královnu a britskou monarchii vnímám zvlášť. Vnímal jsem Alžbětu II. jako oddanou ženu, co plnila povinnosti jak vůči Británii, tak například vůči státům Commonwealthu. Z tohoto pohledu byla její smrt tragédií.

Aktuální vztah Jamajky k monarchii je ale spíš nešťastný aspekt naší historie, ve kterém bychom neměli pokračovat. Dědictví monarchie je problematické - především pro nás z Karibiku. Nastal čas, abychom se stali republikou. Bavit bychom se také měli o roli Británie v koloniální době.

Jako první karibská země jste přijali striktní opatření na ochranu před klimatickými změnami, které se u vás v posledních letech projevují suchem, záplavami, ale mimo jiné i silnějšími hurikány. Jak to vnímáš?

Změnu klimatu na Jamajce vnímám. Za posledních pár let tu například méně prší a je tu teplejší klima. Nařízení vlády jsem proto uvítal, protože pro tak malý stát představuje (změna klimatu) existenční hrozbu. Ale mohlo by se toho udělat víc.

Dám ti příklad. Některé povodně především v městských částech nejsou přímo dopadem klimatické změny, ale spíš tím, že jsou odtoky zablokované odpadem. Jejich častější úklid by tak pomohl.

Nebo to, jak pracujeme na územním plánu. Často se rozšiřují průmyslové zóny v místech, kde byla příroda. A to pak představuje problémy například při výstavbě. Regulace výstavby by tak z mého pohledu byla také potřeba.

Mám pocit, že k některým věcem, co se teď dějí (v souvislosti se změnou klimatu), dochází kvůli nedostatečnému a neefektivnímu plánování. Byl bych rád, kdybychom dělali víc a udržitelně.

Jak bys popsal typického zástupce vaší mladé generace Jamajčanů?

Těžké generalizovat. Řekl bych, že povaha a perspektiva jsou ovlivněny tím, v čem vyrosteš. My mladí jsme ale extrémně dynamičtí, kreativní a víme, jak vyřešit problém.

Roste tu ale beznaděj, která jde ruku v ruce se stagnací v zemi. Hodně Jamajčanů si přeje odjet za lepším, což chápu. Vnímám rostoucí apatii, která pak má na chování mladých dopad. Někteří víc paří, hulí, nebo berou něco jiného.

Ale jak říkám: Vždycky záleží, jakou máš perspektivu. Ti, co mají někoho, kdo je podporuje finančně, nebo psychicky, vnímají budoucnost pozitivně. Ti, co ne, jsou víc apatičtí.

Jaká je tvoje nejoblíbenější sociální síť?

Řekl bych, že YouTube. Získávám na něm informace o tématech, co mě zajímají. Jsem fanoušek vysvětlovacích videí o ekonomii nebo historii.

Co pro tebe znamenají sociální sítě? Dokážeš si představit žít bez nich?

Myslím, že ne. Celý život jsem prožil v éře sociálních sítí. A to, jak jsou užitečné, vidíš i díky tomu, že se spolu můžeme bavit. Ty v Česku, já v Británii.

Čeho se v dnešním světě nejvíc obáváš?

V kontextu Jamajky je mým největším strachem apatie. Pokud bude růst, nemůžeme se jako země rozvíjet. Také zklamání. Oboje se může přelít v celospolečenský problém.

Jak by měl podle tebe vypadat svět, ve kterém by sis přál žít?

Místo, kde se respektují různosti a kde jsou prioritizované hodnoty udržitelného rozvoje. Bylo by také fajn, kdyby ti, co mají prostředky, pomáhali těm, co je nemají.

Co pro tebe znamená úspěch?

Možnost rozvoje. Nejde mi o peníze, ale koukám na to z komplexního pohledu. Záleží, jak se ti daří pracovně, ale i osobně. Když zvládáš oboje, vnímám to jako úspěch.

Co tě v poslední době nejvíc inspirovalo?

Letos jsem byl v Africe, konkrétně ve Rwandě. A když jsem na vlastní oči viděl pokrok, co udělali v souvislosti s tím, co nedávno prožili, musím říct, že mě to hodně inspirovalo.

Byl jsem se třeba podívat na pomník genocidy. A když jsem to srovnal s tím, co jsem tam pak zažil, jak jsem se například cítil bezpečně a vnímal to úsilí o zlepšení, to mě dostalo. Pochopíš, že i když národ prožije trauma, neurčuje to, kým se stane a co dokáže. Každá země se může odrazit od své temné historie.

Kdybys měl popsat Jamajku třemi hashtagy, které by to byly?

#NejlepšíMístonaZemi. Vůle Jamajčanů užívat si život a mít radost i přes nepřízeň osudu je obdivuhodná.

#KreativníMetropole. Jsme inovativní, i když to všichni na první pohled nemusí vnímat.

A především #JamajskáKuchyně. Máme jednu z nejlepších gastronomií na světě.

Když jsem přijel před pár dny do Británie, přivezl jsem si dokonce vlastní koření. Lokální kuchyně se s tou naší nedá srovnat.

Jaký je podle tebe největší stereotyp o Jamajce?

Že je nás život bezstarostný, že žijeme na pláži, že nic neděláme, jen si užíváme a neřešíme. Není to pravda. Jsme například nejvíc pracovití.

Představ si, když jedou Jamajčani do USA, často se jim velmi dobře daří, nebo dokonce vynikají. Jsme totiž hodně chytří, ale dokážeme se i bavit. Jasně, umíme si užívat život, ale také víme, co chceme, a proto tolik lidí odjíždí za lepším životem do zahraničí. Kdybychom tu mohli žít naprosto bezstarostný život, proč bychom odjížděli do zahraničí?

Vidíš a já myslela, že budeš mluvit o marihuaně jako o největším stereotypu?

Většina lidí, co znám já, tak nehulí. A to jsem prožil na Jamajce celý život. Podle mě znám tak maximálně pět lidí, co kouří cigarety, nebo hulí.

Jo, je pravda, že lidí, co na Jamajce hulí, přibývá, ale myslím si, že víc mladých s marihuanou potkáš v Evropě než na Jamajce. Když jsem teď byl v Londýně, byl jsem překvapený, jak moc je to pravda.

Takže ti řeknu: Tenhle stereotyp má daleko… daleko… daleko… od pravdy. A když už jsme u toho, další stereotyp je ten, že máme všichni dredy. Asi čtenáře zklamu, ale dredy nosí míň něž pět procent populace. Především rastafariáni.

Naše kultura je různorodá a naše společnost také.

Slyšel jsi někdy o České republice?

Jo, slyšel. Mám rád historii, takže vím, že jste byli součástí Rakouska-Uherska, že jste byli Československo a také vím o sametové revoluci. I vy jako národ máte trauma - nacistickou okupaci a komunismus - ale také vím, že jste krásná země.

Společně s Maďarskem a Rakouskem nepatříte mezi země EU, které by fandily masové migraci. Řekl bych, že toho vím docela dost.

Co by sis přál, aby Češi o Jamajce věděli, nebo radši nevěděli?

Jsme rozhodně zajímavější země, než se píše v cestovatelských příručkách. Ať už jde o společnost, nebo přírodu. A také by mohlo Čechy zajímat, že se u nás dá podnikat.

Jsou vás jen necelé tři miliony, přesto jste naprosto zásadní pro world music (Bob Marley, Damian Marley, Shaggy, reggae) a světovou atletiku (Usain Bolt, Shelly-Ann Fraserová-Pryceová, Asafa Powell). Jak si to vysvětluješ?

Začnu sportem. Na Jamajce je nesdílnou součástí našich životů. Už od základky jsme vedení k tomu, abychom byli ve sportu výjimeční. Například u nás existuje robustní systém soupeření na středních školách. Také tu máme velmi dobrou lidskou infrastrukturu, která je zaměřená na to sportovce vychovávat a jejich talent včas odhalit.

Podobně je to v hudbě. I ta je součástí našich životů a existuje kolem ní průmysl. Zásadní roli hraje nicméně i skutečnost, že máme zkrátka talent.

Oprava: V rozhovoru jsme původně nesprávně uvedli gender hudebnice Koffee. Za chybu se omlouváme, již jsme ji opravili. (red)