Článek
WHO v pondělí oznámila, že poprvé nákazu virem Marburg zaznamenala Rovníková Guinea.
Ve středoafrické zemi podle dat WHO podlehlo infekci devět lidí a šestnáct je nakažených. Další dvě stovky dostaly minulý týden nařízení omezeného pohybu v provincii Kie-Ntem, kde se nákaza šíří, uvádí agentura Reuters. Několik případů je také nahlášených v sousedním Kamerunu.
Do postižených okresů v Rovníkové Guineji už dorazily předsunuté týmy WHO, které mají za úkol vysledovat kontakty mrtvých a nakažených, izolovat je a poskytnout lékařskou péči lidem, kteří vykazují příznaky onemocnění.
Podle českého biochemika a hlavního koordinátora Národního institutu virologie a bakteriologie Zdeňka Hostomského nicméně v této fázi nepředstavuje Marburg globální hrozbu. „Virus je vysoce infekční, smrtnost je vysoká, ale je strašně málo nakažlivý,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Marburg v Rovníkové Guineji
Rovníková Guinea podle Světové zdravotnické organizace (WHO) potvrdila, že se v ní poprvé šíří velmi nebezpečný virus Marburg. Krvácivé horečce, kterou způsobuje, zatím podle agentury Reuters podlehlo v africké zemi nejméně devět lidí.
Virus Marburg byl objeven v roce 1967 v laboratoři farmaceutické firmy v německém Marburgu, kam se dostal v krvi nakažených pokusných opic z Afriky. Co všechno o něm víme?
Víme o něm relativně dost. Virus Marburg se sporadicky objevuje v Africe, protože jeho zdrojem je netopýr kaloň egyptský, který se vyskytuje jen na území afrického kontinentu. Z něj pak dokáže přeskočit přímo na člověka.
Z vědeckého hlediska se Marburg řadí mezi filoviry a je příbuzný s Ebolou. Oba mají podobné příznaky a na první pohled se nedají rozpoznat. Tím hlavním je především velmi vysoká krvácivá horečka, často s krvácením z očí nebo úst, a úplná letargie. Je to zkrátka drastické.
Je důležité říct, že jeho šíření je velmi neúčinné, a to i když je virus velmi infekční. Když máte nicméně smůlu a dostanete ho, máte téměř devadesátiprocentní šanci, že zemřete. Až tak je tak infekce silná.
Ale říkám znovu, je velmi málo pravděpodobné, že ji dostanete. Ten virus je velmi málo nakažlivý. Nešíří se vzduchem, jak jsme zvyklí například u chřipky nebo u covidu-19.
Jak se tedy přenáší?
Museli byste se vystavit tělesným tekutinám nakaženého – krvi, slinám, moči. A pokud máte třeba prasklou kůžičku nebo se vám tělesné tekutiny dostanou na sliznice, můžete se nakazit.
Podobně jako u Eboly i Marburg se šíří v afrických zemích pravděpodobně tak, že ti nakažení zemřeli a jejich příbuzní je v rámci pohřbívání například rituálně omývali. Zkrátka s nimi přišli do kontaktu a při tom se nakazili.
Marburg ve světě
– Nejvíce případů nákazy virem Marburg, 374, bylo zaznamenáno v letech 2004 až 2005 v Angole. Smrtnost se zde pohybovala kolem 88 procent.
– V Demokratické republice Kongo se v letech 1998 až 2000 nakazilo 154 lidí. Smrtnost se pohybovala kolem 83 procent.
– Ohniska nákazy se nicméně objevila i v regionech Ghany (2022), Guineje (2021), Keni (1980, 1987), Ugandy (2007, 2008, 2012, 2014, 2017) nebo Jihoafrické republiky (1975).
- V Evropě byl poslední případ nákazou infekcí Marburg hlášený v roce 2008. Šlo o případ holandské turistky, která se vrátila z dovolené v Ugandě. Podle dat Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí se nakazila pravděpodobně při návštěvě jeskyní Python Cave - domova kaloňů egyptských.
Důležité je taky zmínit, že celosvětově existují záznamy přibližně o 600 známých případech, což je strašně málo. V podstatě bychom se tím ani nemuseli zabývat.
Nicméně pokud někdo jede do africké země a vydá se do jeskyní, kde žijí netopýři, nebo se setká s infikovaným, tak určité riziko existuje.
Říkáte, že má virus Marburg vysokou smrtnost. Čím to je?
Virus si totiž na svého hostitele nezvykl a je pro něj relativně nový. Ve virologii pozorujeme, že když máte nový virus, nebo obecně nový patogen, tak dochází k obrovským střetům a většinou na to doplatí ten nový hostitel.
V zájmu viru není hostitele zabít, protože se potřebuje dále šířit. Když tedy zabije hostitele, už se šířit nemůže, a to je důkaz toho, že je ten virus v lidské populaci relativně nový. Infekce z toho netopýra třeba člověka nikdy neviděla, takže když na něj pak skočí, dochází k rychlým ztrátám tekutin kvůli průjmu, zvracení a krvácení.
Dám vám jiný příklad. Vezměte si třeba velkou chřipkovou epidemii ve dvacátých letech 20. století – španělská chřipka. Ta skutečně zabíjela. Její kmen byl H1N1. Dnes ten samý kmen, už po těch sto letech, co tady existuje, se tak drasticky nechová. Naše populace si na něj po generace zvykly. A to v případě Marburgu zatím není.
Podle zdravotnických organizací zatím neexistuje proti tomuto viru vakcína ani léky. Proč?
Kvůli 600 případům nákazy během posledních 50 let farmaceutické firmy vakcínu vyvíjet určitě nebudou, to by nedávalo ekonomicky smysl. Maximálně by její vývoj mohly zafinancovat charitativní organizace.
WHO: Jednejme rychle
Do postižených okresů v Rovníkové Guineji už dorazily předsunuté týmy WHO, které mají za úkol vysledovat kontakty mrtvých a nakažených, izolovat je a poskytnout lékařskou péči lidem, kteří vykazují příznaky onemocnění.
Základní výzkum v možných účinných vakcínách ale je, dokonce se některé už dostaly do studií na zvířatech.
Větší naději ale vidím v antivirotikách. Například proti Ebole už došlo k vývoji celkem účinného koktejlu protilátek, který funguje. A samozřejmě v podpůrné léčbě, důsledné rehydrataci nakažených. K podobnému scénáři by mohlo dojít i v případě viru Marburg.
Jak dalšímu šíření infekce předejít?
Důležitá je osvěta. Vysvětlit lidem, že pokud vidí, že je někdo nemocný – krvácí a má vysokou horečku, tak se k němu nemají přibližovat.
Velmi důležitá je pak práce týmu přímo v místě, kde se nákaza přenáší. Dobře vybavení odborníci musí mít ochranný materiál – rukavice, dezinfekce, skafandry – a o místní se musí postarat.
Je aktuální situace v Rovníkové Guineji něčím výjimečná oproti krizím v jiných ohniscích nákazy?
Myslím, že ne. Těch nakažených (v Rovníkové Guineji) je relativně málo. Výjimečná situace byla jen v Angole v letech 2004 až 2005, kdy zemřely stovky lidí. Případ Rovníkové Guineji ale není masová epidemie, i když budí pozornost.
Představuje v této situaci Marburg globální hrozbu, která by se mohla dotknout i nás v Evropě?
Nebezpečí je naprosto zanedbatelné. Aby z toho vznikl celosvětový problém nebo skutečná pandemie, musel by se někdo rozhodnout virus vylepšit a vyvinout jej jako biologickou zbraň.
