Článek
Přes 100 případů pronásledování náboženských organizací a jejich představitelů a členů, na 600 zničených kostelů a náboženských center. To je smutná bilance ruské okupace regionů na východě a jihu Ukrajiny.
Údaje o vraždách, únosech, výsleších se zahrnutím mučení, vystěhování duchovních nebo jejich příznivců a o zabavování a ničení budov patřících náboženským uskupením shromáždili novináři z ruského exilového projektu Vjorstka. Analyzovali údaje z otevřených zdrojů za poslední rok a půl války.
Terčem šikany se stávaly kostely, chrámy, mešity i charitativní nadace a náboženské knihovny. Mnohdy to neskončilo jen u razie, někdy byly vykradeny nebo byla jejich sídla zabavena pro potřeby okupačních úřadů. Přestěhovala se tam policejní oddělení, Národní garda, případně kanceláře putinovské strany moci Jednotné Rusko. Případně okupanti budovy záměrně ničili.
Ruská vojska a okupační úřady se podle analýzy Vjorstky zaměřily nejméně na pět náboženských vyznání: pravoslavné křesťany, katolíky, protestanty, muslimy a jehovisty. O buddhistech a židech nejsou žádné bližší informace.
Zarážející je, že okupanti v případě pravoslavných křesťanů nevyvíjeli nátlak jen na duchovní Pravoslavné církve Ukrajiny (PCU), která se v roce 2019 odtrhla od Moskvy. Cílem se stali i duchovní Ukrajinské pravoslavné církve (UOC), která si vazby na moskevského patriarchu zachovala. Formálně se osamostatnila až loni v květnu, ale Kyjev ji dál viní z napojení na okupační úřady.
Podpora války v Rusku zeslábla
Podle výzkumného centra Levada mají vojenské akce na Ukrajině nejvyšší podporu mezi staršími Rusy, obyvateli menších a středních měst a lidmi, kteří sledují televizní zpravodajství.
Tlak na členy UOC je ale výrazně nižší. Podle analýzy webu Vjorstka obtěžovaly okupační síly duchovní a zařízení UOC nejméně devětkrát, zatímco PCU se dočkala 23 „návštěv“.
U protestantů novináři započítali 39 případů represí. U Svědků Jehovových 18 – tato církev je v Rusku zakázaná. Proti katolíkům směřovalo 14 případů represí, čtyřikrát pak byli obtěžovaní muslimové. V dalších čtyřech případech už nebyla náboženská příslušnost obětí specifikována.
Obtěžování nebo násilí v souvislosti s náboženským vyznáním hlásili obyvatelé osmi ukrajinských oblastí: Záporožské (47 případů), Chersonské (20 případů), Luhanské (13 případů), Doněcké (11 případů), Kyjevské (devět případů), Charkovské (pět případů), Černihivské (tři případy) a Oděské (jeden případ).
Co se dělo s duchovními
Novináři webu Vjorstka během analýzy našli ve zprávách médií nebo lidskoprávních aktivistů 43 případů cíleného pronásledování duchovních. V důsledku toho byli představitelé církví v 18 případech nuceni uprchnout z města, skrývat se nebo zcela ukončit svou činnost. V osmi dalších případech je zajali a v pěti zavraždili.
Viktor Sergejev, pastor melitopolské křesťanské církve, novinářům vyprávěl, jak v březnu 2022 vojáci v noci obklíčili jeho dům. Poté ho odvedli společně s dalšími duchovními ze sousedství k výslechu. Armáda po něm prý požadovala, aby na budovu napsal slovo „Rusko“ a vyzval farníky, aby se neúčastnili shromáždění proti okupaci.
Téhož večera byl vyslýchán také další pastor Mark Sergeev. Jeho nejstaršího syna prý probudil paprsek laserového zaměřovače, který na něj mířil. Po nočních prohlídkách a výsleších představitelé církve v obavách z dalšího pronásledování opustili město.
Vjorstka zmiňuje i incident ze září loňského roku, kdy bezpečnostní síly v okupovaném Mariupolu unesly baptistického pastora a jeho manželku, protože odmítli poskytnout kostel pro konání zinscenovaného referenda o připojení regionu k Rusku.
Jiné kněze, například Alexandra Bogomaze, okupanti přímo vyhostili. Předtím ale řeckokatolický kněz z Melitopolu absolvoval sedm výslechů.
„Mluvili se mnou, jako bych byl něco podřadného, zatímco oni byli pány mého domu, kostela a farnosti,“ vypráví Bogomaz. Domnívá se, že si na něj zřejmě někdo stěžoval a udal ho. „Při výsleších jsem slyšel fráze, ze kterých bylo jasné, že o mně někdo předává informace. Ani nechci vědět, kdo to byl,“ dodává.
Bití, výslechy a vraždy
Obyvatelé okupovaných území uváděli, že kromě urážek a vyhrožování smrtí je při výsleších také bili nebo je zadržovali bez vody, jídla nebo přístupu na toaletu.
Rustem Asanov, imám krymskotatarské náboženské obce Birlik z Chersonské oblasti, vyprávěl, jak ho armáda několik dní mučila v jednom z vesnických sklepů. Podezírali ho ze styků s ukrajinskými ozbrojenými silami. „Kopali mě do žeber, páteře a do spodní části zad něčím tvrdým, pravděpodobně pažbou samopalu,“ vzpomíná imám.
O bití promluvil také řeckokatolický kněz z Melitopolu Pjotr Krivickij. Na konci listopadu byl zadržen na dvoře kostela a poté ho deportovali z města. „Na dvůr vjelo auto. Bylo tam šest lidí v černých uniformách. Zavřeli bránu a okamžitě mě začali bít. Musel jsem klečet a na zádech mi zůstaly modřiny,“ popisuje Krivickij.
V některých případech násilné výslechy vyústily v dlouhodobé zajetí. Oděský kněz Vasilij Virozub strávil 70 dní v trestanecké kolonii v Bělgorodské oblasti. Byl zadržen jako člen posádky záchranné lodi Sapphire, která měla odvézt těla ukrajinských vojáků z Hadího ostrova.
Někteří jsou uvězněni pravděpodobně dodnes. Opat řeckokatolického kostela v Berďansku Ivan Levickij byl zadržen 16. listopadu po prohlídce v kostele a odvezen na neznámé místo. O týden později ruská provládní média informovala, že vyšetřovatelé u Levického a dalšího duchovního našli munici. Místo jejich pobytu je stále neznámé.
V několika případech Rusové duchovní zabíjeli. Cílené vraždy byly zaznamenány nejméně ve třech regionech: v Doněcku, Kyjevě a Chersonu. Studie Vjorstky dokázala s jistotou podle zpráv médií a lidskoprávních aktivistů potvrdit pět úmyslných zabití.
Rostislava Dudarenka, kněze ukrajinské pravoslavné církve, zastřelili v Jasnohorce v Kyjevské oblasti, když vyšel z úkrytu s křížem v ruce. Ve městě Buča pak zabili kněze Myrona Zvaryčuka, který jel pro humanitární pomoc.
V Nové Kachovce zastřelili jáhena Anatolije Prokopčukova z evangelické církve a jeho devatenáctiletého syna Oleksandra. Jejich těla našli místní v lese nedaleko města pět dní poté, co Propučkova se synem zajali.
Kostely vykrást, nebo zkonfiskovat?
Analýza novinářů Vjorstky dále odhalila, že armáda a proruské úřady se nejméně 66krát zaměřily na kostely, mešity, náboženská centra a související budovy. V důsledku toho 45 budov zabavily, dalších osm vyrabovaly a tři kompletně zničily.
V Molochansku v budovách mennonitské církve a charitativní nadace otevřeli kanceláře Jednotného Ruska. Melitopolské prostory církve Slovo života Rusové předělali na policejní stanici. V kdysi ikonickém křesťanském kostele v Melitopolu se po okupaci usídlilo ministerstvo mládeže.
Kostel Nanebevstoupení Páně v Lukaševce v Černihivské oblasti, který patřil moskevskému patriarchátu, využívali vojáci jako své velitelství. Po osvobození vesnice byla v budově kostela nalezena těla mrtvých a umučených místních obyvatel.
Chrám Pochajevské ikony Matky Boží v Buči ruští vojáci využívali jako muniční sklad. Kromě skladů otevřela armáda krematorium v Tavričském křesťanském institutu v Chersonské oblasti.
Jak vysvětlují Vjorstce ochránci lidských práv, mezinárodní humanitární právo zakazuje používat náboženské budovy k vojenskému využití.
Kvůli ukrajinštině i ruským zákonům
Jak ukázala novinářská analýza, záminkou k útlaku náboženských představitelů byla jejich podpora Kyjevu i používání ukrajinštiny při bohoslužbách. Například v Melitopolu okupanti zavřeli nejméně dva kostely PCU právě kvůli ukrajinským mším.
V nejméně čtyřech případech kněží odmítli při bohoslužbách zmiňovat moskevský patriarchát, modlit se „za vítězství Ruska“ nebo vyjadřovat podporu ruské pravoslavné církvi.
Příběhy Ukrajinek, které od útlého věku bojují za Rusko
Když Rusko v roce 2014 zabralo jejich rodná města, byly ještě dětmi. Dnes se na válečném poli i sociálních sítích bijí za Rusko. Tři Ukrajinky, které se staly tvářemi ruské propagandy na okupovaném východě země.
„Opodstatnění“ k pronásledování daly okupační správě také ruské zákony, které vstoupily v platnost po mezinárodně neuznané anexi ukrajinských území. Ty umožňují zákaz nebo likvidaci náboženské organizace, například pokud se tam používá hypnóza, drogy nebo duchovní poškozují morálku a zdraví, případně propagují válku nebo násilnou změnu systému.
„Pak začali zakazovat některá náboženská sdružení nebo knihy kvůli extremismu nebo terorismu,“ připomíná lidskoprávní aktivista Alexander Verchovskij. Dále Verchovskij upozorňuje, že pronásledování náboženských organizací a jejich členů dnes probíhá na dvou frontách.
V prvním případě je důvodem zákazu zmíněné obvinění z teroristické nebo extremistické činnosti, což se stalo Svědkům Jehovovým.
Ve druhém případě jsou náboženské organizace zařazeny na seznam nežádoucích organizací. Formálně je to kvůli jejich napojení na zahraniční právnické osoby, třeba formou financování. To se stalo například evanglické církvi Nové pokolení.
Na zvláštním seznamu 102 organizací uznaných za extremistické, který sestavilo ruské ministerstvo spravedlnosti, je uvedeno nejméně 29 církví, náboženských skupin a sdružení. Podle Verchovského měla válka v roce 2022 zároveň nečekaný vliv na počet nových trestních řízení proti členům náboženských organizací uvnitř Ruska.
Zločin a trest
Právník Sergej Golubok, který má za sebou praxi u Mezinárodního trestního soudu (ICC), upozorňuje, že tribunál může náboženské represe stíhat. Vyhodnocují se podle dvou článků Římského statutu.
„Úmyslné útoky na budovy určené k náboženským účelům, pokud nejsou vojenskými cíli, mohou představovat válečný zločin v ozbrojeném konfliktu,“ vysvětluje Golubok. Pronásledování skupin z náboženských důvodů v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku na civilisty se pak podle něj dá zahrnout pod zločiny proti lidskosti.
Odhalených 108 případů represí ale pravděpodobně tvoří jen zlomek ruských zločinů na náboženských představitelích. Jde jen o situace, kdy byli oběti a jejich blízcí schopní zlovůli okupantů zdokumentovat nebo ohlásit médiím či lidskoprávním aktivistům.
Podle expertů, s nimiž novináři Vjorstky hovořili, k podobnému pronásledování dochází již od roku 2014 na anektovaném Krymu, nicméně ne v takové míře. Ukrajinský Institut pro náboženskou svobodu od února 2022 do února 2023 zaznamenal více než 500 náboženských objektů poškozených nebo zničených při ruském ostřelování.
